Indiáni z kmene Krí měli pořekadlo: Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.
Logické. Ale jak se to pozná u vztahu? Který je UŽ mrtvý, a který se dá JEŠTĚ oživit?
Sepsal jsem k tomu dvě knihy. Jednu pro páry, druhou pro jednotlivce. Spolu ukazuje, jak v patových situacích odblokovat vztah spolu. Sami ukazuje, jak může k odblokování patové situace přispět i jedinec, například když se naučí pracovat s vlastní minulostí, negativní energií, pochybnostmi, sníženým sebevědomím. (Obě knihy jsou momentálně ve zvýhodněné společné sadě Jak posílit řetěz zde.)
Za jakých okolností má ovšem smysl tyto knihy položit před partnera, a teď nemluvím jen o Valentýnu? Kdy je možné společným úsilím krizi překonat, a kdy už ani sebevětší snaha nestačí? Kde jsou ty meze? Psychologie jich zná pět. Všechny vypovídají nejen o vztahu, ale i o nás jako lidech. O naší schopnosti zůstat spolu alespoň přáteli, dobrými rodiči a příklady pro své děti, o naší schopnosti vůbec fungovat ve vztazích, a to i rodinných, pracovních nebo přátelských.
V uzavřené skupině, prostředí založeném i pro anonymní sdílení Vašich problémů, jsme se tohoto problému dotkli i ve středečním klubovém živém vysílání, ve kterém jsem přímo na stránkách skupiny živě odpovídal na Vaše otázky (záznam vysílání je a zůstane uložen na zdi v Doporučených). Přáli jste si větší detaily. Proto tento klubový článek.
Chcete pracovat na odstranění trucovitých nekomunikací, zklamaných důvěr a žluklých zákopových válek?
Pojďme si podmínky, za kterých to má smysl, představit jednu po druhé:
5 nezbytných souběhů
Jistě, jako lidé jsme různí. To není chyba. Tak to chtěla příroda a je to tak v pořádku.
Každý máme od narození jiný život, minulost, zkušenosti, hodnoty, názory. Ale když chceme fungovat ve vztahu, musíme umět druhému nejen porozumět, ale také vcítit se do jeho úhlu pohledu. Připustit, že nemusíme mít pravdu, ale stejně tak, že i když víme, že my máme pravdu, pak náš protějšek, ačkoli má jiný názor, se mýlit také nemusí.
V psychologii se to vysvětluje na matematickém příkladu.
Jeden říká: “6 + 3 = 9.”
Druhý: “Ale 9 je také 5 + 4.”
To, že každý volíme jinou cestu, nemusí znamenat, že nesměřujeme do stejného cíle. Naopak se můžeme doplňovat, alternovat. Ale nikdy se to nestane skutečností, jestliže se nebudeme respektovat. A z toho také plyne pět nutných podmínek pro zdravé pokračování našeho vztahu, který sice může potkat krize, ale ne proto, aby ho zničila, nýbrž aby ho prověřila. Jsou to tyto podmínky:
1. Dokážete ještě chápat a respektovat rozdíly mezi lidmi
Bez splnění této podmínky není třeba pokračovat. Ba dokonce ani není možné vytvořit s nikým dalším vztah.
Lidé jsou rozdílní. Tečka. Proto ani do vztahu nevstupují dva totožní lidé, kteří by se sebou pořád souhlasili. Jednak dva totožní lidé na světě neexistují, a jednak by vztah dvou takových elementů ani neměl smysl, protože by neměl žádnou přidanou hodnotu.
Do vztahů lidé vstupují PRÁVĚ PROTO, že jsou odlišní – ve dvou pak dokážou víc než jeden, pokud nedostatek jednoho vykrývá přednost druhého. Kniha Spolu touto kapitolou začíná. Je nazvána Kompatibilita.
Kompatibilitu vztahu, zjednodušeně řečeno souhru, souznění, synchronicitu, zkrátka schopnost fungovat součinně, určuje nejen nastavení obou v páru, ale i jejich mentální a citová zralost. Mám-li přednost, která druhému chybí, nemohu ji použít jako zbraň proti němu – jako nástroj posměchu a ponižování, protože tehdy se chovám jako soupeř, ne partner. Musím ctít, že druhý je jiný, že mu něco ve srovnání se mnou chybí, ale něco mu oproti mně přebývá.
Nekompatibilní partneři jsou natolik protikladní, že se odpuzují a vzájemně oslabují. Kompatibilní partneři jsou tak odlišní, že se doplňují a vzájemně posilují.
Jak zdůrazňuji v knize Spolu, zdravý je ten vztah, kde spolu partneři DOKÁŽOU NESOUHLASIT. Nejdůležitější pro vztah nejsou chvíle, kdy se držíme za ruce a v úplně všem si rozumíme (takové ani nenastanou), ale ty, kdy si naopak téměř v ničem nerozumíme, a přesto se držíme dál. Je to nejen romantické a hezké, ale i nutné. V páru totiž ani není možné druhého přehlasovat. Hlasování je dokonce zbytečné. Buď je absolutní shoda (oba chtějí totéž), nebo absolutní neshoda (každý chce něco jiného).
Proto je důležité chápat vytváření konstruktivního řešení pro OBA (viz kniha Spolu).
2. Dokážete ještě přehodnotit své původní předpoklady
Ničitelem vztahů jsou očekávání. Bohužel, každý nějaká vůči druhému máme, avšak zapomínáme, že očekávání vycházejí z nás, zatímco plnění těchto očekávání z druhých. Navíc to, co vychází z nás, plyne z toho, co nám připadá normální (z naší minulosti, výchovy, života), ale pro partnera to vůbec normální být nemusí.
Příklad, který jsem zrovna dnes řešil v uzavřené skupině:
- Partner A vyrostl v láskyplné rodině, kde si všichni dávali najevo, jak moc se mají rádi. Považuje tedy za normální říkat, jak druhého miluje, a také to chce od druhého slyšet.
- Partner B naopak vyrostl v pragmaticky založené nebo nefunkční rodině, kde...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům