Čas. Mnozí na něj spoléháme. Víme sice, že čas nám nedovolí zapomenout na to, co nás kdy zabolelo, ale naučí nás s bolestí žít. Jak to dělá? Pomocí zvyku. Člověk je vysoce flexibilní bytost. Je schopen si dříve nebo později zvyknout téměř na všechno, přijmout to, smířit se s tím, protože právě působením času nakonec pochopí, že beztak nic jiného udělat nemůže. Jen akceptovat to, co se stalo.
Proč tedy některé chyby, křivdy, slova, gesta, projevy odmítnutí, posměchu nebo pohrdání nedokážeme ani po čase akceptovat? Proč nás nějaké trápení pronásleduje a sžírá tak dlouho, že se ho pořád neumíme zbavit? Co potřebujeme změnit, abychom se konečně toho špatného ve své minulosti pustili?
Celý tento magazín Jak vypnout negativní myšlenky jsem věnoval schopnosti posunout se z minulosti do lepší budoucnosti. A to bez ohledu na velikost rány, se kterou se nedokážeme vyrovnat. Protože někteří ještě tento můj magazín nemáte, a přesto mi pořád kladete otázky, jak přepnout v hlavě z minulosti na přítomnost, využijte, prosím, alespoň těchto pět námětů, pět jednoduchých kroků, které zvládne každý z vás.
1. krok: Co to vlastně dělám?
Kdo je součástí klubu čtenářů mého magazínu, ten nepochybně zná příběh, který s oblibou připomínám. Týká se muže v lese, který celý zpocený pižlá strom.
“Co to děláte?” zajímá kolemjdoucího.
“Řežu strom, nevidíte?” odsekne muž.
“Jak dlouho už to děláte?” diví se kolemjdoucí.
“Už pět hodin. Jsem zničený. Strašná práce. A pořád jsem na začátku,” nechápe muž.
“Ale vždyť máte tupou pilu!” upozorňuje kolemjdoucí. “Proč si ji nenabrousíte?”
“Na to není čas. Už takhle mám co dělat, abych ten strom porazil do večera.”
Je to příběh mého života. Ptám se lidí, kteří mi svěřují své problémy, proč jednou neotevřou můj magazín. Nejčastěji odpovídají: “Nevěřím, že mi pomůže.” Ptám se tedy: “Znáte ten magazín? Drželi jste ho někdy v ruce?” Vrtí hlavou: “Ne. Jak bychom ho mohli držet, když nevěříme, že nám pomůže?”
Příběh s dřevorubcem znal už před dvěma staletími Abraham Lincoln. Také řekl: “Kdybych měl šest hodin na to, abych porazil strom, první čtyři hodiny věnuji broušení sekery.”
A proto, když s lidmi pracuji na uvolnění jejich pochybností, vyhoření nebo úzkostí, které se postupně mění v utrpení a deprese, učím je klást si základní otázku: To, co dělám teď, mě PŘIBLIŽUJE, nebo VZDALUJE tomu, kde si přeji být? Potažmo: Jaké i sebemenší změny mohu hned teď udělat pro to, aby mi přinesly lepší výsledky?
Ne-čtenářům mého magazínu se pokusím navrhnout jiný, alternativní krok číslo 2:
2. krok: Pochopit Pareta
Pokud se věnujeme myšlenkám, které nám přinášejí špatné pocity, přirozeně se cítíme špatně, reagujeme špatně, jednáme špatně a máme špatné výsledky, jež ještě zhoršují naše původně špatné pocity. Říká se tomu spirála negativního zacyklení.
Abychom z tohoto sebepoškozování a chronického snižování vlastního sebevědomí nebo sebelásky vystoupili, musíme předně pochopit Paretův princip nebo také Pravidlo 80/20.
Vilfredo Pareto, byl italský ekonom devatenáctého století, který ve volném čase zahradničil. Jednou zaznamenal, že 80 procent sklizených hrášků pochází jenom z 20 procent lusků. Zbývajících 80 procent lusků mu dodalo jen 20 procent hrášků. Poměr 80 : 20 ke svému úžasu poté vypočetl u téměř všech aktivit a získaného efektu. Ano, vzniklo obecné pravidlo: Osmdesát procent svého času nebo energie věnujeme činnostem, které nám ve výsledku přinesou jen dvacet procent užitku, a naopak, osmdesát procent našeho užitku plyne z pouhé jedné pětiny našeho času a energie. Takže čtyři pětiny kapacity marníme.
Pareto si položil otázku: Co by se stalo, kdybychom začali lépe nakládat se svou energií a daleko víc svého úsilí, optimálně všechny myšlenky a činy, napřímili efektivním směrem?
Potažmo: Jak by se změnil náš život, kdybychom se naučili dříve pouštět zeslabujících myšlenek? O kolik lépe bychom se v průběhu každého dne cítili, o kolik rychleji bychom překonali svá zklamání a prohry, o kolik šťastnějších dnů víc bychom v životě zažili?
Tolik dva přípravné kroky. Jen si nechat projít hlavou, co vlastně “děláme” a o co se tím zbytečně připravujeme. A také že to není nic nepřirozeného, naopak to může zažít každý. Ale ne každý s tím začne pracovat, aby se špatných pocitů pustil. Jak? Pojďme na to:
3. krok: Zaměstnej se
Změna je život. Jít si zaběhat, projít se, uklidit byt, pustit se do čtení nebo si jinak vyčistit hlavu a současně naplnit “jinými problémy”. To se nám nikdy zpočátku nechce. Nemáme žádnou pozitivní motivaci. Život je přece nanic, říkáme si. Nejlepší by bylo umřít. Hm.
Předně se uklidněme. Nepanikařme ještě víc, že se “neumíme rozhýbat”. Je to normální. Už Platon řekl: “Nejtěžší na každé práci je překonat fázi, kdy se nám nechce pracovat.”
První pozitivní krok je vždy nejtěžší, protože je krokem od ničeho (nečinnosti) k něčemu (činnosti). Negativnímu člověku jakákoli činnost připadá jako zbytečná, marnotratná, ale to proto, že je negativní (negativita = všechno je NAOPAK). Proto negativní lidé snadno sklouzávají k prokrastinaci (odkládání řešení problémů), lenosti, pohodlnosti, výmluvám. Ne proto, že by aktivitu nezvládli, ale oni NEVĚŘÍ, že by mohla mít smysl. Popravdě, je-li člověk negativní, nemá pro něj smysl vůbec nic. A přitom stačí jenom to zkusit. Projít se.
Kdo čte
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům