Život se s Vámi spíše nemazlí?
Klade přes Vás překážky, které se s větším, či menším úspěchem, ale rozhodně s úsilím, snažíte zvládat, čelit jim, jít pořád dál, ačkoli to není snadné?
Pokoušíte se dál tvořit vztahy, i když Vám často přinášejí bolest a zklamání – zkrátka pokoušíte se s těžkostmi nějak vypořádat, unést je, ustát je?
Pak nemůžete být slabí lidé. Slabí jsou ti, kteří těžkosti neunesou. Ani se o to nesnaží. Rezignovali na posilovnu života. Zato silní jsou ti, kteří těžkosti, ty činky, zkoušejí nějak vzepřít. Není důležité, zda se jim to daří, ale zda se o to snaží – zda nerezignují.
Možná o své síle pochybujete. To hlavně tehdy, když Vám život dává opravdu zabrat. Když před Vás staví náročné výzvy příliš často nebo opakovaně. Jako byste museli vzpírat činky v posilovně donekonečna. Nejde to. Člověk má své limity. Ale to ještě neznamená, že je slabý.
V uzavřené skupině, kterou jsem založil pro všechny, kdo chtějí i anonymně sdílet své těžkosti a nacházet cestu jejich zvládání, mi často kladete otázky jako: Proč zažíváme těžké vztahy? Proč se v našem životě opakují? Proč přišlo další zklamání? Proč ten, pro koho jsme se obětovali, nás naopak obětoval? Proč ten jediný, kdo může ukončit naši bolest, zůstává naopak tím, kdo nám ji nadále způsobuje? Proč si nás druzí neváží, nevidí naši hodnotu, opouštějí nás, když jsme schopni pro vztah překonat téměř jakoukoli těžkost?
Zkrátka: Už jste poznali, že silní lidé přitahují komplikované vztahy? Ptáte se proč a jak se s tím naučit pracovat, jak i tuto těžkost, tuto činku, vzepřít?
Povím Vám něco víc o psychologii přitažlivosti silných lidí. O prověrkách, které jim život přináší, a jejich smyslu. O důležitosti vnímání sebe sama a práci se vztahovými těžkostmi. Ale hlavně o třech typech vztahů, které můžete znát i z mé knihy o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem, které nás mohou změnit, a rozhodně ne k horšímu, pokud je vezmeme za správný konec.
Ale pojďme si to objasnit bod za bodem, a začnu pro lepší představu přímo od sebe.
Slabost versus síla
Předně, mnoho lidí dělá základní chybu už v tom, že zaměňuje zdánlivou slabost za sílu a zdánlivou sílu za slabost.
Logicky vzato, žádný člověk se nerodí silný. Novorozenec je tak slabý, že se nepostará ani o pokrytí svých základních potřeb, bez pomoci zemře. Život před něj systematicky staví překážky a výzvy, které dítě s pomocí rodiče (viz Jeden jediný úkol rodiče) začne vnímat jako nutnou, byť náročnou cestu. Celý proces učení je o překonávání těžkostí a nevědomostí, jakož i o chybách, kterými se dítě ponaučuje.
Veskrze tedy platí, že právě překonáváním obtíží člověk posiluje, získává zkušenosti, obzor, nadhled, a hlavně sebedůvěru. Poznává, že je schopen zvládnout i ty těžkosti, na které si původně nevěřil. Na světě tak nepotkáte silného člověka, který by za sebou měl snadnou minulost. Právě těžká, náročná, ba bolestná minulost ho učinila silným, zatímco snadný, pohodový a zívavý život činí člověka změkčilým, nepřipraveným na reálné výzvy.
Kdykoli tak život ztěžkne, jsme na správné cestě. Není snadná, ale naučí nás zvládat to, čím procházíme a čemu na počátku nevěříme. Silný člověk se tak učí také vděčnosti za překážky. Nebýt těžkých událostí nebo okolností, přes něž byl postaven, nevěděl by, že je schopen je řešit. Takovou nevědomost má ovšem v sobě také slabý člověk. Nevěří, že je schopen konkrétní těžkosti překonat. Jak by to mohl vědět, když před nimi utíká, nebo se předem vzdává?
To je koncepční rozdíl mezi slabými a silnými lidmi. Já jsem ho pochopil jako kluk:
Pamatuji si, jak jsem se posmíval jednomu muži bez nohou. Než jsem se dozvěděl, že je to válečný hrdina. Nebo jsem si dobíral jednu spolužačku za to, že je tlustá, “protože se asi pořád cpe”. Než mi bylo vysvětleno, že téměř vůbec nejí, ale je ze zdravotních důvodů odkázaná na prášky, které mají takovéto vedlejší účinky. Anebo jsme si utahovali z jednoho spolužáka, který seděl vždy stranou třídy, tichý, ušlápnutý, submisivní. Nevěděli jsme, že je obětí domácího násilí, a že doma snáší víc, než bychom my vůbec unesli. Dost s rychlými úsudky jsem si řekl poté, co se celé sídliště posmívalo jedné ženě pro její pokroucené tělo. Než vyšlo najevo, že ji jako malou na přechodu porazilo auto a byl zázrak, že se ji doktorům podařilo udržet živou.
Všechny tyto mé hloupé unáhlenosti mi umožnily pochopit, že lidský charakter nemívá mnoho společného se vzhledem a že jádro člověka vytváří hlavně to, co PŘEKONAL. Od té doby vím, že mnozí z těch, které míjím na ulici, mají v sobě příběh a vnitřní boje, o kterých nikdo neví. A jejich úsměv může být jen náplastí, jež zakrývá neviditelnou ránu – ránu, která pod tou náplastí pořád bolí.
Uvědomil jsem si, že kdykoli s někým špatně zacházím, něco špatného může být spíše se mnou než s tím druhým. A jednou u moře jsem spatřil lidi na surfech. Zaujalo mě, že ti zkušení si už nevybírají malé vlny, ty je nebavily. Šli do velkých, pořád náročnějších. Činili tak s odvahou, chutí i zvědavostí. Jistěže mnohokrát neuspěli, ale nakonec se to naučili. Byl to model, v jakém silní lidé nakonec přece jen zvládnou těžkosti, jež před ně život staví.
Klam silných lidí
Když se díváte na zkušené surfaře, říkáte si, jak pohodový mají život. Všechno jim jde tak lehce od ruky. Ale když si sami stoupnete poprvé na surf, začnete je obdivovat. Anebo nenávidět za to, co dovedou a Vy (ještě) ne. (Ostatně, vše o této psychologii zrcadlení jsem vysvětloval v nedělním živém vysílání o srážení.)
Právě zrcadlení je jedním z důvodů, proč silní lidé přitahují komplikované vztahy. Zpočátku totiž magnetizují ty, kterým jejich dovednost imponuje. Kdo dokáže zvládat životní těžkosti, i třeba sám se postarat o děti nebo jiné náročné výzvy, ten je logicky potenciální oporou a vzorem pro všechny slabochy. Otázkou však je, jak tento slaboch se svou slabostí následně naloží. Zda se rozhodne inspirovat a tedy začít sílit, měnit se ze slabého v silného člověka, nebo zda slabochem zůstane a rozhodne se ničit toho, kdo ho převyšuje, právě proto, že on ho převyšuje (viz nedělní živé vysílání a ukázka kostiček lego).
V tomto můžeme navnímat základní dělítko slabých a silných lidí. Slaboši jsou ti, kteří druhé nezvedají, jen srážejí. Nelze se jim divit – na zvedání nemají sílu. To silní naopak druhé zvedají, jako činky v posilovně, a právě to jim dává další sílu.
Zrcadlení je klam, který slabé lidi nejprve radostně vztahuje do vztahu se silným protějškem. Slabí jsou šťastní, vděční za silný protějšek. Někteří věří, že se jim tím změní život. Problém však je, že slabému člověku nikdo zvenčí nezmění život. Silným protějškem se může inspirovat, motivovat, nechat vést, ale činit kroky musí sám, aby slabochem být přestal. A když NEUVĚŘÍ, že sílit dokáže? Pak může silného začít nenávidět. Jako zrcadlo, které mu zpříma ukazuje jeho slabost.
Tři komplikované vztahy
Slabí dokážou být ve vztazích velmi zlí, toxičtí, nešťastní. Vadí jim, když jejich silný protějšek dokáže to, co oni nedokážou. Neunesou jeho sílu, proto se snaží ho nějak oslabovat. Srážet jeho sebevědomí, používat proti němu jeho skryté slabosti, hledat na něm něco vadného, zveličovat něco špatného, jen aby nebyl tolik silný, jen aby také slábl(viz nedělní živé vysílání a ukázka kostiček lego).
V knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem to vysvětluji na příkladu takzvaných tarpanů, silných lidí, kteří si přitáhnou do vztahu velmi toxické protějšky. Všechny tyto příběhy spojuje jedno: nepochopení těch slabých, že skutečnou sílu člověka nedefinuje to těžké, co mu vstupuje do cesty, ale že se tomu odváží postavit a bojovat s tím. Jinak řečeno: Každý silný člověk, když se ohlédne do minulosti, vidí za sebou “překážkovou dráhu”, sled těžkostí, jež v dosavadním životě musel zdolat. Na některých z těch překážek možná padl, poranil se, zpozdil se, ale pokud vždy našel sílu znovu vstát a pokračovat, pak nemůže být slabým člověkem. A to, že takovému člověku nějací slaboši negativně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům