POTOM! Nemám to slovo rád.
Vyřešíme to POTOM. Popovídáme si POTOM. Zavoláme/napíšeme si POTOM.
“Až POTOM jí řeknu, jak mi na ní záleží,” reagoval před časem jeden mladý muž na moje doporučení, ať se ihned sebere a dá té dívce vědět, co pro něj znamená.
Kdyby se podíval do kalendáře, zjistil by, že POTOM se nejmenuje žádný den. Že co si necháváme na POTOM, nad tím ztrácíme kontrolu – to odevzdáváme životu. Že POTOM už tady lidé s námi být nemusejí. Protože oni na POTOM nečekají.
Když mu POTOM začal zvonit telefon, přeběhl mu mráz po zádech. Už měl tušení, že POTOM nebyl dobrý nápad.
Neznámý hlas na druhé straně mu oznamoval, že dívka měla na přehledném úseku záhadnou autonehodu. Zřejmě se plně nesoustředila na řízení.
A ten kluk pochopil, že POTOM může znamenat i PŘÍLIŠ POZDĚ, nebo NIKDY.
Sedm semínek
Jak píšu v knize 250 zákonů lásky, nejvíce bolesti ve vztazích je paradoxně způsobeno slovy, která nezaznějí. V těch, kdo měli být jejich příjemcem, totiž jejich nevyslovení vyvolává domněnky typu: Copak si je nezasloužím? Copak nejsem dost dobrý člověk? A to jenom proto, že lidská mysl je úrodný záhon. Co do ní zasadíme, to vyroste. Pokud plevel, nevyroste růže. Vyroste vnitřní přesvědčení, že nejspíš nejsme dost dobří.
Já mám právě dnes, kdy je na světě tolik žluči a zla, opačný tip. Pokud náhodou nemáte nablízku někoho, kdo by Vám tyto věty řekl, nevadí, když si je řeknete sami před zrcadlem, ať už máte za sebou jakkoli bolestnou minulost. Všichni je totiž občas potřebujeme slyšet. HNED. Ne POTOM, tedy NIKDY.
1. “Miluji Tě”
Dvě slova, která upevňují vztah. Většinou si myslíme, že mají upevnit vztah nás k někomu jinému. Ale nejdůležitější vztah je ten, který k sobě máme my sami.
Ten druhý může vždycky odejít. Pokud byl naše všechno, co nám pak zbude?
Proto se učme pěstovat lásku nejen k druhým, ale i k sobě. Láska je nejen cit, nýbrž především čin. Proč se k sobě někdy chováme hůř než k cizímu člověku? Proč se tak zpochybňujeme, odrazujeme, zraňujeme, ničíme? Co kdyby první plod, o který se budeme v životě starat, byla naše schopnost mít rád sebe?
Pokud nemáme rádi sebe, jako by život neměl smysl. Ztrácíme spokojenost, radost, zdraví. Vidíme jen černě, a přitom život má tolik barev, které stojí za to si užít.
2. “Děkuji Ti”
Kdykoli postrádáme vděčnost, ochuzujeme se. Přestáváme totiž vidět hodnotu v maličkostech a považujeme za samozřejmé všechno, co je ve skutečnosti vzácné.
Já si na vděčnost dávám pozor od chvíle, kdy mi jako klukovi dědeček daroval šedé tesilové kalhoty. Nenáviděl jsem je. Byly z kousavé látky, nemoderní, neseděly mi, tak jsem jimi před dědečkem mrštil o zem. Měsíc nato zemřel. Ty kalhoty byly to poslední, co mi v životě měl dát.
Dnes už nic nepovažuji za samozřejmost. Co dostanu, za to poděkuji. I za sebemenší dar jsem vděčný. Protože nikdy nevím, jestli není poslední.
3. “Jsi dost dobrý na to, abys dokázal víc”
Tuto větu jsem si milionkrát říkal před zrcadlem. Odjinud jsem ji neslyšel. Jako dítě jsem často poslouchal opak – jak jsem malý, hloupý, neschopný, jak nikdy nic nedokážu, jak zůstanu sám. Nevěřil jsem si. Styděl jsem se za každou chybu a raději byl pasivní.
Pak se zničehonic v mém životě objevili lidé, kteří ve mě začali věřit (více v mé autobiografii Deset). A já jsem poznal, co udělá, když ve Vás někdo věří – dokážete víc.
Zpočátku jsem si přál mít takové přátele. Pak jsem pochopil, že základ může být ve mně. Že pro sebe mohu být nejlepším přítelem. V sebe mohu věřit. Sebe nemusím zraňovat.
Častokrát jsem se v životě cítil osaměle a vinil z toho druhé. Ale osamělost není vina druhých. Jen říká, že jsme sami se sebou ve špatné společnosti. Proto se stáváme osamělými – abychom začali tím nejdůležitějším vztahem, na němž je závislé naše štěstí, síla a naděje, vztahem s tou nejdůležitější a jedinou bytostí, která s námi zaručeně bude až do konce života. Jsme jí my.
4. “Pokaždé nemůžeš vyhrát, ale vždy se můžeš něco nového naučit”
Člověk má dvě základní schopnosti – chybovat a z chyb se ponaučovat. Ty schopnosti máme už odmalička, a ne náhodou. V každém okamžiku, už od narození, jsme dost dobří na to, abychom se ze zkušenosti ponaučili, stali se moudřejšími a příště jednali už lépe než předtím.
Proto i ve svém magazínu Jak vypnout negativní myšlení tolik kladu důraz na správnou práci s chybami a prohrami, a to i u dětí. Abychom se naučili...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům