Jsem nešťastná. Život se mi zhroutil. Nenalézám nic, za co bych mohla být vděčná.
Jsem demotivovaný, bez radosti. Neumím si představit, že by život mohl být ještě horší.
Takové a podobné věty klesají ze rtů lidí, kteří sedí v mé kanceláři a stěžují si na úzkosti.
Mohl bych se jich zeptat: Když se podíváte na televizní záběry z Ukrajiny a pak se podíváte kolem sebe, najdete nějaký rozdíl?
Mohl bych se takto zeptat, ale nedělám to. Vím, co je úzkost a že v tomto negativním rozpoložení člověk subjektivně (ze svého pohledu) nevidí nic dobrého, a to bez ohledu na to, že se kolem něj objektivně mnoho dobrého děje. Také proto jsem sepsal Jak vypnout negativní myšlení – součást zvýhodněné sady Kurz pozitivního myšlení.
Je to nejčastější problém těchto týdnů. Za všechny ho vyjadřuje třeba dotaz Stáni: „Petře, poslední dobou mám deprese a přátelé mi říkají: ‚Vzpamatuj se. Co Ti vlastně chybí?‘ A já na to neumím odpovědět. Proč je člověk nešťastný, když se dívá na záběry z války, která je přece pořád ještě tak daleko od něj?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi posíláte své dotazy. Odpovídám na ně v Řešidle, svém podcastovém pořadu, který můžete číst nebo poslouchat zde, anebo v jednotlivých podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře, umožňují Vám i notifikaci, ohlášení každé nové epizody).
- Nechcete-li se ptát veřejně, sdílet své těžkosti anonymně v uzavřené skupině.
- Bojíte-li se zeptat i anonymně, přečtěte si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde zveřejňuji své odpovědi na nejčastější dotazy.
Původ neštěstí
Člověk je principiálně nešťastný vždycky, když NEVIDÍ DŮVOD, proč by měl šťastný. To neznamená, že ten důvod neexistuje, jen to znamená, že on ho nevidí.
A člověk nevidí důvod, proč být šťastný, například tehdy, jestliže cítí ohrožení. Potom, a je to přirozená a správná reakce organismu, se zaměřuje pouze na to, co ho akutně ohrožuje. Snažme se to pochopit, uvedu příklad:
Když laň vidí tygra, který se na ni řítí, nemůže být v tom okamžiku šťastná. Nemůže ani přemýšlet o tom, za co by dnes mohla být vděčná. Protože na to není čas. Protože jí jde o život.
To je důvod, proč zvíře, kam se řadí i člověk, automaticky přepne své vnímání tak, že ho zajímá jen jedno jediné – původce ohrožení. Na toho se soustředí. To je důvod, proč laň v té chvíli zajímá jen to, kde je tygr, ten, který se na ni řítil, anebo jiný tygr, který by mohl vybafnout odjinud, jakýkoli tygr, jakékoli ohrožení. To je pro ni priorita, jestliže jí jde o život. A stejně tak je to u nás, lidí.
Práce s neštěstím
Za prvé: Není nic divného na tom, že cítíme úzkost, strach, depresi, jestliže jsme bytostně ohroženi. A my svým způsobem v této době jsme ohroženi.
Je dobře si to uvědomit, připustit, přiznat. Jen tak můžeme být schopni nepodceňovat nebezpečí a být připraveni.
To za druhé: Hrozí-li nám destrukce, stavme. Kdo je připraven, není potom překvapen. Přičemž kdo je připraven, nemusí se potom tolik stresovat, cítit se až tak bytostně ohrožen, protože udělal, co mohl – je připraven. To jsou dva konstruktivní způsoby práce s ohrožením: uvědomit si ho a připravit se na něj.
Ale jiná situace je, když se cítíme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům