Slova jsou energie, to všichni víme. Dokážou pozvednout, ale i srazit. Dokážou získat, ale i ztratit. Dokážou přimět druhé, aby si Vás zapamatovali, ale i to, aby Vás chtěli vymazat z paměti.
Slova nesou energii, která spoluvytváří Váš první dojem. Zůstávají v emocionální paměti nikoli konkrétními písmeny, ale pocitem, jaký vzbudí. Možná i Vy máte nějakou osobu zafixovanou jako příjemnou, či nepříjemnou, aniž si vybavíte přesná slova, která kdy použila. Vždy však při pohledu na ní CÍTÍTE, jak Vám s tou osobou je, bylo nebo může být. Protože vnímáte energii slova či osoby samé.
Když jsem psal Jak vypnout negativní myšlení, součást komplexního Kurzu pozitivního myšlení, zdůrazňoval jsem, jak je důležité TO. TO mezi slovy. TO mezi řádky. TO, co dělá protějšku dobře. TO, co představuje naši energii.
Ano, naše slova nás reprezentují. Jsou produktem našeho myšlení a odrážejí i naše rozpoložení, naše problémy, náš charakter i naši osobnost. Byť procházíme těžkým obdobím, citlivým a složitým, pořád se můžeme k druhým chovat slušně, zdvořile, nápomocně, upřímně a otevřeně. Z toho plyne, že naše slova přímo neodrážejí to, co prožíváme, ale spíše náš postoj, který k tomu, co prožíváme, dokážeme zaujmout.
Čtenáři, kteří pročetli celý Kurz pozitivního myšlení, se mě často ptají, jaká konkrétní slova mohou pomoci ve vztazích, a to nejen partnerských. Vypomohu-li si poznatky psychologie, pak obecně doporučuji následujících (přibližně) 15 slov, využitelných v 6 specifických situacích. Třeba prospějí i Vám:
1. slovo
Pozor, řeč není o Vašem jméně. Ale o křestním jméně toho druhého, pokud ho znáte.
Proč je toto slovo v konverzaci tak důležité? Sice vypadá stereotypně, protějšek jej má naposlouchané odmala. Ve skutečnosti je to nejmilejší zvuk, který má člověk spojený již s dětskými emocemi.
Není důležité, zda jméno protějšku vyslovujeme nebo píšeme; každopádně to dělá divy. Jde totiž o skutečně OSOBNÍ slovo. Jen má svá pravidla vyrčení.
Obecně platí, že je dobré protějšek nějak oslovit. Křestní jméno se nehodí tam, kde si druhý skutečně zakládá na své pozici či akademickém titulu, který slyší raději než své vlastní jméno. Pokud však křestní jméno, postavení ani vzdělání neznáme – typicky u anonymního zákazníka –, postačí uctivé pane, paní. Někdy, s přibývajícím věkem, i mladý pane, mladá paní.
Podle psychologů jakékoli takové OSOBNÍ oslovení znamená pro adresáta, že pro nás není jen tak někdo, ale Někdo. Je to dobrý start, aby nás vůbec chtěl poslouchat dál.
Mimochodem, Karel Gott, který měl bravurně zvládnutou osobní komunikaci, si získával srdce lidí tím, že všem dával najevo, jak si je pamatuje. Nezapomenu, když jednou ke stolu v kavárně přišel cizí člověk a říká: “Mistře, Vy si mě asi nebudete pamatovat, ale já jsem byl Vaším sousedem ve vedlejším domě, když jste byl ještě kluk.” Karel Gott nato: “Samozřejmě, že si vzpomínám! Jen to jméno… mám ho na jazyku… Jak jen to bylo?” On: “Bradáč.” A Karel Gott předvedl svůj taktický trik: “Bradáč, to vím. Na křestní si nemohu vzpomenout…” Tak mu zcela cizí člověk sdělil své jméno v přesvědčení, že ho Karel Gott vlastně zná…
2. až 4. slovo
Poděkovat, respektive odpovědět na poděkování jsou spojené nádoby. Psychologie nedoporučuje prostou kombinaci Děkuji – Prosím. Podle psychologů ani nedává obsahovou logiku. Proč bychom za něčí poděkování měli prosit?
Neadekvátní je rovněž Není zač, Za málo nebo To nestojí za řeč. Vytváří pocit, že pomalu ani není za co děkovat. Ne, pokud jsme pomohli, mělo to hodnotu a druhý by si měl být vědom jak hodnoty, kterou dostal v naší pomoci, tak i ceny, kterou jsme museli zaplatit my – v našem úsilí, času, vzdělání a schopnostech, které jsme využili v jeho prospěch. Doporučované Rádo se stalo v tomto případě obsahuje i dobrou energii, protože dáváme najevo, že jsme pomoc vykonali s potěšením. A upřímně, nezapamatujte si člověka, který pro Vás udělá něco hodnotného, a ještě je rád, že to pro Vás udělat mohl? Jako by vzkázal: Přijďte zas! Budu rád! Tedy: Pokud si mé pomoci také vážíte.
5. až 7. slovo
Nyní dovolte jednu specifičnost.
Žijeme v době, kdy největší hodnotu v komunikaci mají informace. I v pracovních vztazích nejhodnotnější není ten, kdo ví, ale který sdílí se svým okolím to, co ví. Takový vztah totiž vede i k informovanosti toho druhého.
Z hlediska psychologie o komunikační hodnotě člověka vypovídá nejen to, ŽE VÍ, nejen to, ŽE SDÍLÍ, ale také CO SDÍLÍ. Dovést správně informovat znamená hlavně dokázat oddělit informační zrno od plev –...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům