Když dojde na vztah, rozdali byste se?
Věříte, že je to nejlepší předpoklad k tomu, aby si Vás někdo vážil?
Poznáváte však, že Vaše rozdávání se paradoxně přitahuje ty, kteří Vaše dobré srdce zneužívají a následně dají přednost někomu jinému, kdo zdaleka tak dobré srdce nemá? Napadá Vás, jak je možné, že “muži milují potvory a ženy grázly”? Ba říkáte si, zda není lepší být “potvorou” nebo “grázlem”?
Pozor na ukvapené závěry. A pozor před obviňováním druhých. Naštěstí totiž můžete poznat, že problém (a tedy i šance odstranit ho) je možná ve Vás.
V sadě Jak být něčí spřízněnou duší ukazuji jednak to, proč s námi někteří lidé zametají, necháme-li se sebou zacházet jako s hadrem (viz kniha JáMy spřízněných duší, která je součástí sady), a jednak to, jak můžeme změnit sami sebe, aby se tak dít přestalo (viz kniha Sami, též součást sady).
Ostatně, ten problém poznal – mezi množstvím čtenářů, kteří mi píší – také Filip: „Petře, rozdal bych se pro druhé. Jak je možné, že si toho druzí neváží? Ženy mě vysají, a pak odcházejí. A když vidím, s kým zůstávají, jsou to ‚hajzlíci‘. Potřebují ženy spíše nedobré srdce? Mám být takový, potlačit své dobré srdce?“
- Děkuji za dotazy, které mi posíláte. Odpovídám v Řešidle, které můžete číst nebo poslouchat zde nebo přímo v podcastových aplikacích (viz výše).
- Nechcete-li se ptát veřejně, sdílet svou těžkost můžete i anonymně v uzavřené skupině.
- Nechcete-li se ptát ani anonymně, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde jsou mé kompletní odpovědi na nejčastější dotazy.
Rozdat se, to je láska?
Nejprve si potřebujeme sladit použité termíny.
Co to znamená „rozdávat se“ a co to znamená „být hajzlík“ (grázl) nebo v ženském vydání „mrcha“ (potvora)?
„Rozdat se“ pochopitelně znamená „rozdat sebe“. Jak to vypadá? Například tak, že všechno, co mám, všechno, co mě tvoří a zdobí, rozdám druhým.
Budiž. Ale co ze mě potom zbude? Nic.
A proč ze mě potom zbude nic? Protože SÁM SEBE ROZDÁM, aniž bych za to NĚCO OBDRŽEL zpátky.
Někdo tomu říká láska. Já ne. Pro mě láska znamená milovat, a to nejen druhé, ale také sebe.
Kdo na sebe zapomíná; kdo jen dává, ale nic za to nepřijímá, byť ho to činí nešťastným; kdo se bojí za sebe postavit, ačkoli ví, že na vztahy jenom doplácí, ten se POTOM NEMŮŽE DIVIT, že se jednoho dne VYČERPÁ. Pořád jen dávat a nic nedostávat logicky znamená dříve či později se vyčerpat. A vydat se z veškeré lásky znamená potom už nemít dost lásky ani pro sebe, důsledkem toho se přestat mít rád, přestat si sebe vážit, a to ne v důsledku jednání někoho druhého, ale v důsledku jednání sebe sama. – Toto musíme správně pochopit.
Nedostávat, to je láska?
To, Filipe, kam jste sám sebe dostal, není vina druhých, ale Vaše. Neberte to ode mě zle, spíše jako námět k zamyšlení.
Prosím: Vy nesmíte jenom dávat, Vy musíte taky přemýšlet: Komu vlastně dávám? Vrací mi ten druhý moji pomoc, podporu, lásku? Zajímá se o mě, stejně jako se o něj zajímám já? Ptá se mě, jak mi může prospět, když mě něco bolí? Všímá si vůbec toho, co mě trápí? Zajímá ho, o čem sním, po...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům