Denně dostávám otázky k válce: Jak dlouho to potrvá? Co bude, až to skončí? Co když přijde za čas něco dalšího? Co když už život nebude jako dřív?
Ty otázky plynou nejen od našinců, ale i Rusů nebo Ukrajinců, kteří tu žijí a zdálky sledují šílenství, jehož zastavení navíc nemohou nijak ovlivnit.
Když jsem pro tuto dobu vydával Jak vypnout negativní myšlení, řídil jsem mimo jiné psychologickými příklady těch, kdo sami někdy spadli “do tmy”, ale poradili si v ní. Stephen Hawking je jedním z těch, kteří pochopili, jak lze do života i v temných okamžicích vnést více světla. I jeho filozofie se tedy tímto pomocníkem prolíná.
Stephena Hawkinga znají lidé hlavně jako teoretického fyzika, který ohromil svými poznatky z oborů kosmologie a kvantové gravitace. Přitom on především dokázal druhé motivovat a inspirovat svým příběhem, prací s vlastním mozkem, vlastními slabostmi a strachy. Bylo mu totiž jednadvacet let, když mu lékaři diagnostikovali ALS, amyotrofickou laterální sklerózu, jež napadá nervový systém a má za nevyhnutelný následek postupné ochrnutí celého těla. A opravdu – vzácná nemoc mu zvolna vypínala tělesné funkce a omezovala orgány. Mozek ovšem zůstával nepoškozený.
Hawking se tedy na něj zaměřil. Vybudoval si mysl, která změnila jeho život. Doslova. Od zjištění diagnózy měl žít jen dva roky – do 23 let. Zemřel v 76 letech! Měl tři děti a mluvil o nádherném životě. Jak je to možné? Jak našel a udržel motivaci, když mu tělo každým dnem víc a víc vypovídalo službu?
Nepleť si překážku a porážku
Stephen Hawking se především naučil nazírat na život jako na arkádovou hru. Co to znamená?
Zvládneme-li v počítačové hře takového typu jednu obtížnost, postoupíme do vyšší, která ovšem nebude snazší, ale náročnější.
Podle Hawkinga a tohoto myšlení není nespravedlivé, když se život stává těžším. Hawking říkal: “Podle toho, že život těžkne, poznám, že jdu správnou cestou.” Jako v posilovně. Kdo posiluje správným způsobem, ten čelí stále těžším činkám. Jako student, který se prokousává náročným studiem. Každý následující ročník je objektivně těžší než ten předchozí, ale právě to z něj činí mistra a skutečného absolventa školy života. Proto Hawking opakoval: “Je rozdíl mezi překážkou a porážkou. To, že nás něco srazí, ještě neznamená, že nás to zastaví. Naopak to, že nás něco srazí, by nás mělo přimět hledat způsob, jak to sražení absorbovat, přijmout, překonat, ale zase vstát. Právě tak se člověk stává silnějším.”
Stephen Hawking sám už nikdy vstát nemohl. Nebylo možné, aby se soustředil na silnější fyzické tělo. Soustředil se na schopnější mysl. Za základ mu sloužilo těchto sedm pilířů:
1. “Pocit, že něco neuneseme, neplyne z tíhy balvanu, ale ze způsobu, jakým s ním zacházíme.” Hawkinga zaujalo už to základní: Ačkoli má člověk limitované schopnosti, umí zvládnout i silně nadlimitní úkoly. Tedy: Je schopen výsledků, které jiným lidem pak nebere rozum. Viz člověk starověku a pyramidy. Ostatně matematik Archimédes řekl: “Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu celou Zemí.” Hawking opakoval, že problém je z hlediska mozku vždy příležitost a kreativita, představivost a nápaditost jako tráva: “Zadupejte lidskou trávu do země, stejně vyroste jiná.”
2. “Neoživuj mrtvého koně.” Hawking dbal na svou emoční hygienu a duševní zdraví. Mysl byla svým způsobem to jediné, co mohl ovládat. Snažil se tedy zbytečně si neničit emoce. Hawking postupoval podle rčení indiánů z kmene Krí: “Když zjistíš, že je kůň mrtvý, sesedni.” Neúspěch nevnímal jako negativní, ale pozitivní krok – vpřed. Přestaneme-li se zarputile snažit měnit to, co není v našich silách ovlivnit, zbude nám podle Hawkinga obrovské množství energie na změnu toho, co ovlivnit můžeme.
3. “Dlouhodobý úspěch člověka stojí na trojúhelníku Schopnost – Motivace – Postoj”. Hawking tato klíčová slova definoval takto:...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům