Věříte v karmu?
Její základní zákon zní: Co zaseješ, to sklidíš. Jinak řečeno: Nemůžeš sklidit něco jiného, než co jsi zasel.
Jak ale takový zákon jde dohromady s realitou, pokud se snažíme zasévat lásku a sklízíme jenom bolest? Kde je ta NAŠE KARMA?
Kdo četl mou knihu o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem, ví, že karma, tedy přirozený zákon příčiny a následku, je mnohem racionálnější, než si připouštíme. Není v něm prostor ho oklamat. Někdy si však karmické události mylně vykládáme. Příklad: Když nám život odebere člověka, kterého jsme milovali, ačkoli on nás ne, nadáváme životu, že nás o něco připravil. Že nám nedal tu lásku, kterou jsme si zasloužili. Jeden ze zákonů karmy, který znáte z mé knihy Cítit rozumem, myslet srdcem, však říká: Pokud nedostáváš to, co chceš, nemusí to znamenat, že si to nezasloužíš. Může to znamenat také to, že si zasloužíš mnohem víc.
Jinak řečeno: Když nám život odebere člověka, kterého jsme milovali, ačkoli on nás ne, snaží se nám karma pomoci – uvolnit po našem boku místo pro někoho jiného, kdo nás milovat bude. Odebrat z naší blízkosti člověka, který nás nemiluje a do kterého se zbytečně a na svůj úkor vydáváme ze vší lásky, PROTOŽE SI ZASLOUŽÍME VÍC! Ale o tom už v mé knize, která vysvětluje mnohé neúspěšné vztahy úplně opačným pohledem, než jaký si v negativním rozpoložení a bolestném zklamání sami vytváříme.
Mezi mnoha dotazy, které mi dorazily po včerejším díle Řešidla, je i ten Mirky: „Petře, dojal mě Váš podcast Proč přitahujeme vztahy, které ničí naše dobré srdce. Je to i můj příběh. Odmalička mě učili obětovat se pro druhé, ale výsledkem takové mé oběti bylo vždycky to, že druzí nakonec obětovali mě. A tak jsem se vztahy skončila. Teď jsem sama, nikdo mi už nemůže ublížit. Ale šťastná nejsem. Máte pravdu – přestala jsem dávat lásku druhým, ale taky sobě. Co mám tedy, Petře, dělat pro to, aby se ve mně láska obnovila?“
- Děkuji za dotazy, které mi posíláte. Každý všední den odpovídám v Řešidle, které můžete číst nebo poslouchat zde nebo přímo v podcastových aplikacích (viz výše).
- Nechcete-li se ptát veřejně, sdílet svou těžkost můžete i anonymně v uzavřené skupině.
- Nechcete-li se ptát ani anonymně, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde jsou mé kompletní odpovědi na nejčastější dotazy.
Důvod sebelásky
Sebeláska by měla být základním pudem člověka, součástí jeho pudu sebezáchovy.
To znamená: My všichni bychom měli mít sami sebe rádi, protože jen tak budeme účinně chránit svoje zdraví, svůj život. Když nám bude hrozit nebezpečí, pak se v rámci sebelásky postavíme sami za sebe a budeme se bránit. To by měl být přirozený automatismus, jaký nám je vlastní.
Problém je, že ve vztazích se může narušit. A povím Vám proč.
Past na sebelásku
Jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, láska může znamenat to, že někoho jiného začneme milovat víc než sebe. Jeho štěstí pro nás začne být víc než naše vlastní štěstí. Obětujeme mu své přátele, své zájmy, svůj volný čas jen proto, abychom se obětovali pro něj.
V partnerském vztahu je tohle v pořádku, pokud výsledkem – a proto hovořím O SKUTEČNÉM PARTNERSKÉM vztahu – je i jeho STEJNÝ postoj.
To znamená: My se v tuto chvíli obětujeme pro něj, ale on se v jiné chvíli obětuje pro nás. Protože pochopí, že nechce či nemůže (v naší těžké chvíli, se kterou si třeba neumíme poradit) přijít o někoho tak vzácného, kdo se pro něj dokáže obětovat (pro změnu v jeho těžké chvíli, se kterou si on neumí poradit).
Právě tehdy, když on je v těžké chvíli a my mu pomůžeme, by takový protějšek měl pochopit, že v nás našel poklad. Ale že i my jsme jenom lidé a že i my prožíváme občas těžké chvíle, v nichž potřebujeme, aby pro změnu on byl po našem boku. A právě tak SKUTEČNÍ PARTNEŘI najdou poklad jeden v druhém. To je SKUTEČNÁ LÁSKA ve smyslu SKUTEČNÉHO PARTNERSTVÍ.
Problém je, když my se v jeho těžké chvíli obětujeme a druhý se v naší těžké chvíli neobětuje. Proč je to problém? V tu chvíli si totiž začneme klást citlivou otázku PROČ? Proč se on pro nás neobětuje? Proč nás on tolik nemiluje? Znamenáme snad my pro něj méně než on pro nás? A pokud tomu tak je, proč, v čem jsme tak NEDOSTATEČNÍ?
Chápete? My si sami začneme připadat nedostateční. Jen proto, že nám lásku neopětuje, začneme na sobě hledat kazy, které (z našeho pohledu) “asi mohou za to, že nás druhý nemá rád”. Začneme tak sebe zpochybňovat, oslabovat, poškozovat a výsledkem bohužel je, že sami sebe postupně přestaneme mít rádi. Psychologie tomu říká past na sebelásku. Tak se totiž stane, že když přestane ve vztahu přicházet láska zvenčí, od našeho partnera, záhy přestane proudit láska i uvnitř. Bez lásky tak není ani sebeláska.
Nepřirozenost? Nebo naše špatné vysvětlení?
V knize
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům