Divíte se tomu slovnímu spojení – HÁDKA a KONSTRUKTIVNÍ?
Domníváte se, že hádat se znamená automaticky bořit?
Ne.
“Hádat se” z hlediska psychologie znamená “dohadovat se” – vyjasňovat si pozice, názory, pohledy, aktualizovat své osobní meze, argumentovat.
To poslední slovo je důležité. Argumentovat! Ostatně, anglofonní národy hádat se překládají argue: od slova argument. Hádat se = vyměňovat si argumenty.
Hádání se tak může být stejně dobře součástí budování vztahu jako chyba nebo prohra. Ano, i chyba může být konstruktivní a posouvat Vás. I prohra může být konstruktivní a zlepšovat nás. Stačí se po chybě nebo prohře ponaučit, zanalyzovat chybu či prohru, vyargumentovat si, proč jsme něco nezvládli a co potřebujeme změnit k tomu, abychom to příště zvládli.
V knize Spolu, kterou jsem věnoval konstruktivnímu přetváření destruktivních postojů ve vztahu, píšu: Hádat se znamená, že nám na něčem záleží. Na sobě, na druhém, na vztahu. Horší než dohadovat se je přestat se hádat. Tehdy už totiž ten, kdo přestal, nemusí vidět nic, pro co by mu ještě stálo za to se vůbec pohádat. Hádka je projev emoce. Nehádka je rezignaci, lhostejnost, zlomení hole nad vším.
Právě proto vznikla kniha Spolu. Aby i v situaci, kdy pár rozděluje strach, nedůvěra, neuzavřená minulost nebo propastně rozdílné názory na hodnoty, výchovu, vlastní život, existovala cesta, jak to zvládnout. Ale musejí oba chtít. Kde je oboustranná vůle, je i cesta. Kde oboustranná vůle není, není ani cesta.
Jak se tedy hádat, abychom při tom vztah rozvíjeli, tvořili, ne bořili?
V uzavřené skupině, založené i pro anonymní sdílení Vašich problémů, jste se mnou hojně diskutovali předchozí klubový článek Jak zapojit rozum tam, kde panikaříme, a to zejména z pohledu žárlivosti. Nyní se tedy posuňme k hádkám a jejich konstruktivním pravidlům z hlediska psychologie. Pojďme si je objasnit bod za bodem:
Tři mantry
Kdybych měl jedním nelítostným slovem vystihnout partnerský vztah, řekl bych ROZDÍLNOST.
Ano, partneři jsou rozdílní, a měli by si to uvědomit. Nejsou shodní. Každý člověk je jiný. Každý má odlišnou životní historii, letoru i cestu. Má tedy osobité pohledy, odpovídající jeho vlastním zkušenostem, a na jejich základě může vyznávat rozdílné hodnoty.
Kdykoli vstupujeme do vztahu, musíme přijmout odlišnost protějšku. Nesmíme s ním být přesto, že je odlišný, ale právě proto, že je odlišný.
Z toho plyne první mantra, kterou si musíme připomínat, ještě než se dostaneme k sedmi pravidlům:
1. Vztahy rozbíjí nikoli rozdílnost partnerů, ale způsob, jak s ní zacházejí
Protože na světě neexistují dva totožní lidé, stoprocentní kompatibilita dvou není možná. Právě to je bohatstvím vztahu, jeho předností oproti samotě.
Druhý nám může dodat to, co sami nemáme – jiný úhel pohledu, novou přednost, podporu, když sami v sebe nevěříme… nicméně, rozdílnost může pár i rozštěpit.
A schopnost spolu táhnout, přes individuální rozdílnost, za jeden provaz, se pozná právě ve způsobu, jak spolu fungují v náročných situacích (viz kniha Spolu).
Z toho plyne také druhá mantra:
2. Spory přicházejí do vztahu ne proto, aby ho oslabily, ale aby ho prověřily
Problémy jsou prověrka. Ukazují, jestli pár je schopen spolu vyjít, ba vzájemně si pomoci.
Správný vztah je tým. Dvojkolo. Není možné, aby jeden šlapal a druhý současně brzdil. Takový bicykl potom nejede.
Jsme spoluhráči. V jednom týmu. Na jedné lodi. Srazit druhého, vstřelit mu gól, vede možná ke krátkodobému uspokojení, ale z dlouhodobého hlediska je to hloupost: srazíme totiž součást SVÉHO týmu, vstřelíme si VLASTNÍ gól.
Z toho plyne třetí mantra:
3. Ve vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený. Vždy pouze dva vítězové, nebo dva poražení.
A to bychom si měli uvědomovat i v průběhu hádky. Na jejím konci nebude jeden vítěz a jeden poražený. Vyhrajeme, nebo prohrajeme vždy oba.
Jaká základní pravidla tedy v hádce dodržovat, abychom sebe, druhého i vztah posouvali vpřed, ne zpět?
Sedm pravidel
Kdo jsme my? Kdo je ten druhý? Jaký postoj máme ke vztahu i jeden k druhému?
Máme šanci být spřízněné duše, přátelé, nebo se k sobě v emocích chováme jako cizinci a nepřátelé?
Knihu Spolu jsem proto doplnil také o rozpoznávací knihu JáMy spřízněných duší, kde lze poznat, zda jsme narazili spíše na spřízněnou duši, nebo karmického partnera, a to v různých těžkých situacích, prověrkách. Co by nás mělo v těchto emocionálně vypjatých chvílích spojovat?
1. pravidlo: Oba přijímáme odpovědnost
“Ten problém nedělám já! Děláš ho Ty!”
“Ten problém není můj! Je Tvůj!”
“Ten problém nejsem já! Ten problém jsi Ty!”
Kdo takto přistupuje k hádkám, nepochopil, že vztah není bojiště. Partneři nejsou soupeři, ale spoluhráči. Kopou za jeden tým. Oba sedí v jedné lodi a mají v zásadě stejný cíl.
Proto každý problém ve vztahu je společný. Oba jsme součástí vztahu. I naše problémy. Přijmeme-li do vztahu člověka s nevyřešenou minulostí, je v tom stejná odpovědnost jeho jako naše. On to akceptoval, my jsme to akceptovali.
Odmítání spoluodpovědnosti je nejen hloupé, ale hlavně zvětšuje problém. Tak jako nikdo z nás nedokáže budovat vztah sám, bez partnera, stejně nikdo z nás sám nedokáže vyřešit společný problém.
Na každý problém ve vztahu jsme dva. Měla by to být výhoda. Mnoho pseudopárů v tom ale nalézá nevýhodu, komplikaci, záminku přestat s druhým mluvit a účastnit se na hledání řešení.
Kde není ochota řešit problémy společně, tam není možné je vyřešit.
2. pravidlo: Oba řešíme neshody pozitivně
Problém není nic jiného než překážka. Kdo překonává překážky, posiluje. Problém je tedy vítaný prvek, který má vztahu pomoci, upevnit ho.
Vztahový život bez problémů je jako posilování bez zátěže. Nevede k růstu. Tak jako lidé v osobním životě potřebují občas padnout na dno, aby mohli být pyšní na to, že se dokázali postavit zpátky na nohy, vztah potřebuje výzvy, které prokážou, že máme po svém boku skutečného partnera a že jsme skutečným partnerem pro něj. V dobrém i zlém, tak se to na svatbách říká, ne?
Všechny vztahy vzkvétají, jestliže spolu partneři otevřeně a beze strachu sdílejí nejniternější pocity a myšlenky. Je jim dobře, pozitivně, když se mohou svěřit, vypovídat bez toho, aby je někdo odsoudil, vysmál se jim. Proto mají partnera.
K pozitivnímu řešení mnohdy stačí v hádce přestat...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům