Co je pro děti horší – trvání toxického vztahu, nebo rozpad a toxické následky?
Může jim víc uškodit rodič, který ustavičně otravuje domov, nebo ten, který po rozvodu kontaminuje dětmi manipulujícími metodami proti druhému rodiči?
Co děti zlomí víc – nezájem rodiče o ně, když ho denně vidí doma, nebo nezájem rodiče o ně, když ho už téměř nevidí?
Jaký dosah může mít toxické dětství, popisuji v knize Čtyři prány štěstí, kde vysvětluji, jak se popasovat s pasekou, kterou vytváří “rodičovský plevel” v hlavě dětí, ale i se “zraněným vnitřním dítětem”, které nás negativně ovlivňuje ještě v dospělosti. Nesete si stopy toxické výchovy dodnes? Nevíte, jak přepsat rodičovské vzorce? Potýkáte se s nesebevědomím nebo úzkostmi? Má minulost přesah až do Vašich psychických nebo tělesných nemocí? Kniha Čtyři prány štěstí pro obnovu svého zdravého Já je zde.
Mezi bezpočtem dotazů, které se týkají rodičovských dilemat, je i ten Miluščin: „Petře, oběsil se mi partner. Byl to alkoholik, toxický člověk, ničil mě i děti. I tak nám chybí. Mám dvě děti, starší syn se hodně izoluje, odmítá mi s čímkoli pomáhat – vysávat, mýt nádobí, vynášet koš, to všechno je mu zatěžko. Malá dcera by mi zas ráda se vším pomáhala. Připadá mi, jako by se syn stále víc podobal otci a dcera byla stále bližší mně. Co mohu hlavně se synem udělat, abych ho vrátila do pohodového života?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete. Každý všední den odpovídám v Řešidle, které můžete číst nebo poslouchat zde nebo přímo v podcastových aplikacích (viz výše).
- Nechcete-li se ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině.
- Nechcete-li se ptát ani anonymně, otevřete si v tichosti mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde jsou mé kompletní odpovědi na nejčastější dotazy.
Duplikace
Jak píšu v knize Čtyři prány štěstí, děti nejsou zrovna dokonalé v poslouchání rodičů, zato jsem téměř dokonalé v jejich napodobování. Říká se tomu duplikace.
Děti mají přirozený sklon napodobovat své rodiče. Není to jejich schválnost, je to jejich přirozenost i nutnost. Děti se totiž rodí jako prázdné nádoby a učí se především tím, co vidí kolem sebe. Co soustavně vidí, to považují stále více za normální. Okoukávají to, duplikují to.
Tak se v základním rodičovském vzorci stane to, že syn podvědomě sleduje otce a učí se, jak on, tedy jak muž, řeší problémy. Ale to neznamená, že každé dítě automaticky přejímá přesně to, jak se chová jeho rodič. Zdůrazňuji to slovo: Dítě SLEDUJE, jak se chová rodič. A čím víc nabývá vlastní rozum, tedy čím je starší, tak tím silnější má kritické myšlení a ptá se: Opravdu chci být jako ten můj rodič? Opravdu chci takto žít a takto dopadnout?
Tohle se začne dít v období dospívání, kdy dítě se stále rozvíjenějším vlastním rozumem svým způsobem ZPOCHYBŇUJE to, co pro něj až do té doby bylo normální. Proto se dospívající děti běžně uzavírají, izolují, více přemýšlejí a jednají po svém – vytvářejí si svůj vlastní názor a nám se může zdát, že se proti nám přímo vyhraňují. Ve skutečnosti tyto ději jen začínají skutečně žít svůj vlastní život a principiálně řeší: Chci ho opravdu vést tak, jak ho vedl „můj vzor“?
To je první rovina, spíše pro Vaše pochopení, Miluško. Je to rovina, kterou bych nazval PROČ. Proč dítě takhle jedná.
Pak je tu druhá rovina. Rovina JAK. Jak k dítěti přistoupit, když takto jedná.
Motivace
Uvedu to na konkrétním příkladu Milušky: Syn odmítá dělat úkoly, pomáhat své mámě. Co mu může napovídat jeho rozum? Například negaci. “Pokud toto chtěla máma po mém tátovi, možná...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům