Víš, že je to špatný vztah. Že Ti ubližuje, bere energii, zbavuje Tě sebevědomí.
Víš, že čím déle v něm zůstáváš, tím méně věříš v sebe i v jakoukoli svou lepší budoucnost.
Víš, že bolesti je už moc, ale pořád se z toho vztahu nedokážeš hnout.
Už v článku Hladové srdce: Jak ze začarovaného kruhu toxických vztahů jsem ukazoval, konkrétně na případu syndromu hladového srdce, jak dokážeme sami sobě uškodit paradoxně vinou dobrého srdce. Jak selháváme v projekci, kdy si sebe představujeme na místě druhého, a proto věříme, že on se zachová stejně dobře, jako bychom se na jeho místě zachovali my. A přitom zcela ignorujeme, že on není my.
Tento problém často způsobuje, že za spřízněnou duši považujeme někoho, kdo naší spřízněnou duší vůbec není; kdo jen zneužívá našeho vidění a vysává z nás lásku, peníze i sebevědomí. Čím hůř se k nám chová, tím více nevěříme, že by to mohla být pravda. Protože soudíme jeho podle sebe. Protože my víme, že bychom si takového protějšku, jako jsme my, vážili. Právě proto vznikla kniha JáMy spřízněných duší, která rozlišuje spřízněné duše a karmické partnery. Přesto mi stále chodí dotazy od lidí, kteří ji nečetli, a tudíž se ptají jako Marta: „Petře, jsem zoufalá, a proto dělám zoufalou věc: píšu Vám. Zoufalé na mém psaní je to, že vím, co mi odpovíte. A přece Vám píšu. Ani nevím, co po Vás chci, snad nakopnutí: Svému partnerovi jsem dnes přišla na jubilejní desátou nevěru. Od první odhalené mi tvrdí, že S TÍM přestane, že už si TO uvědomil a že mě miluje. Říká mi to i teď. Petře, mám mu věřit pojedenácté?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi posíláte své dotazy. Odpovídám na ně v Řešidle, svém podcastovém pořadu, který můžete číst nebo poslouchat zde, anebo v jednotlivých podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře, umožňují Vám i notifikaci, ohlášení každé nové epizody).
- Nechcete-li se ptát veřejně, sdílet své těžkosti anonymně v uzavřené skupině.
- Bojíte-li se zeptat i anonymně, přečtěte si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde zveřejňuji své odpovědi na nejčastější dotazy.
Paradox projekce
Milá Marto a vy všichni ostatní, kdo se potýkáte se stejným problémem:
Vím, že se Vám spousta lidí, kteří čtou otázku typu “Mám mu věřit i pojedenácté?”, vysměje. Možná jste sami zaznamenali, že si už lidé kolem Vás dlouho ťukají na čelo a diví se, jak můžete dál věřit člověku, který Vám už tolikrát ublížil. Možná jste i dostali najevo, že Vás mají za hloupé, naivní, závislé.
Ale já mám pro Vás, Marto, jiný přívlastek: Jste DOBRÁ. Přesněji: Až moc dobrá pro někoho, kdo si Vás nezaslouží.
Možná se mě ptáte, jak to mohu vědět. To je prosté. To, že jste dobrá, poznám podle toho, že automaticky očekáváte to dobré od někoho, kdo se k Vám přitom chová špatně. Psychologie totiž už dávno ví, že lidé se k nám chovají v první řadě podle toho, jací jsou ONI – a stejně tak my se k druhým chováme v první řadě podle toho, jací jsme MY. Jestliže se tedy k nám chovají špatně a my k nim naopak dobře, pak to znamená, že oni jsou pro nás TI ŠPATNÍ a my jsme pro ně až PŘÍLIŠ DOBŘÍ.
Vy, Marto, umíněně věříte v to, že se Váš protějšek změní. Povím Vám, proč v to věříte: Protože Vy...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům