5 znamení, že se nám otevírá třetí oko aneb Jak se propojit s intuicí

Když jsem před lety vydal knihu Čtyři prány štěstí a celou poslední část věnoval tajemství niscaly, udivilo mě, jak velké množství čtenářů má o tomto “světě za tímto světem” povědomí. Ba dokonce kolik z nich energii z niscaly využívá.

Ukazuje se, že čím více jsme tlačeni do života v hmotném světě, tím více nás v určitých chvílích fascinuje ten nehmotný. A čím více o procesu Tvoření přemýšlíme, tím méně nazýváme mnohé jevy “náhodou” nebo “zázrakem”, a tím více si uvědomujeme, že skutečně všechno má svůj smysl a zapadá jako dílek do komplexní mozaiky. Jen někdy potřebujeme odstup a nadhled jako v obrazové galerii: Nerozumíme-li smyslu nějakého detailu v malbě, musíme poodstoupit od plátna a v celku pochopíme souvislosti.

V tištěném kurzu o rozvíjení intuice Emoce versus Rozum jsem použil pojem třetí oko. Někdo mu říká vnitřní hlas. Jiný zase intuice. Na konkrétním pojmu nezáleží, v principu jde o totéž – o dar přírody, který nám pomáhá rozpoznat správnou cestu v životě. Intuice není emoce. Emoce je procítěná zkušenost, která nám okamžitě říká, co přítomného je dobře (dobrý pocit), nebo špatně (špatný pocit). Intuice však nehovoří o přítomnosti, nýbrž o spojnici mezi přítomností, která nemusí být příjemná, a budoucností, která může být příjemnější. Intuice je vodítko, navigace, která nám ukazuje lepší cestu. “Lepší” však nutně neznamená “s menší bolestí”. Někdy si naopak musíme projít pravdou, která velice bolí, aby nám v budoucnosti mohlo být lépe. Příklad: Intuice nás navede k poznání, že nám někdo velmi ublížil. Intuice tak vůbec nemusí být milá. Je ale přímočará. Intuice je pravda. A pravda nemusí být krásná, tak jako krása nemusí být pravdivá.

Protože intuice se dotýká vlastně každého mého tištěného kurzu (všechny momentálně dostupné jsou zde), včetně toho nového Jak nevyhořet, rozhodl jsem se ztratit pár slov o našem třetím oku také zde, na internetu. A těm, kdo mé tištěné kurzy neznají, umožnit, aby zapřemýšleli o lepším propojení se svou intuicí, pokud o to stojí.

1. Co je vlastně třetí oko

Začnu zdánlivě zbytečnou otázkou: Jak důležitý je pro Vás zrak?

Odpovědět lze čísly: 80 procent všech přijímaných podnětů získáváme právě zásluhou očí. To však neznamená, že když oslepneme, ztratíme citlivost. Naopak, příroda je tak důmyslná, že umí kompenzovat, nahrazovat. Se ztrátou zraku (stačí, když se na delší dobu ponoříme do naprosté tmy) se okamžitě zvýrazní jiné smysly. Ano, těch 80 procent přijímaných vjemů se ztrátou zraku neztratí. O to lépe pak slyšíme, cítíme, navnímáváme dalšími smyslovými orgány. Ve škole nás učili pamatovat si pět: kromě zraku také sluch, čich, chuť a hmat. Ale tím naše smysly nekončí.

Vše, co jsem právě jmenoval, jsou racionální smysly, tedy smysly spojené s ratiem, rozumem. Člověk však má víc než rozum, má i cit. A cit má své smyslové navigace. Intuice patří mezi ně.

Když si představíme člověka jako párovou bytost (pravá ruka má levou, k levému uchu patří pravé atd.), intuice je náš “stínový zrak”. Jinak řečeno: Díky intuici jsme schopni vidět víc, když své dvě oči paradoxně zavřeme. Proto se intuici říká třetí oko.

K lepšímu pochopení intuice musíme změnit pohled na samotný zrak. Ten optický (vnímání hmoty) nám zprostředkovávají dvě “vnější” oči. Nehmotný svět (energetický) však dokážeme nacítit pouze zrakem “vnitřním”. Přičemž energie (vycítěná intuicí) nám prozradí o druhém člověku víc než zevní přetvářka.

A tím se dostávám ke vztahu vnitřního a vnějšího zraku, respektive rozdílům mezi nimi.

2. Dělba práce u tří očí

  • Vnější zrak rozeznává barvy, tvary, dokáže vidět svět v plné hmotné kráse. Umí rozlišit fyzický půvab od takzvané ošklivosti. Nutí rozum přemýšlet o tom, co vidíme. Ano, díky dvěma zevním očím zapojujeme své nitro, zvenčí přijímané obrazy si uvnitř vykládáme, a tím probouzíme i vnitřní, duševní oko.
  • Vnitřní zrak umožňuje vidět “za věci hmotné”, je schopen vidět v čase, představit si různé děje v minulosti nebo naši budoucnost a karmu (dohlédnout za události, které se nám momentálně honí v hlavě a svádějí nás něco udělat – viz kurz Emoce versus Rozum: Cestou intuice), ale také například prokouknout jiného člověka, ještě než promluví, rozpoznat jeho faleš nebo lež, dříve než nás o ní přesvědčí svými neodpovídajícími činy. “Cítíme jeho podlost,” říkáme nejčastěji.

Vnitřní zrak není žádné šarlatánství. Všichni dokážeme “vidět” to, co se ještě nestalo (jak nás nějaký budoucí čin může bolet) nebo co už proběhlo (osvěžíme si, jak nás něco bolelo). Umíme “spatřit” důsledky svých činů předtím, než je uskutečníme. Umíme “prohlédnout” lidi, mít pocit už z jejich výrazu, gest nebo dojmu, dříve než se slovně projeví. To vše jsou projevy intuice.

3. Historie třetího oka

Podle starověkých pověstí a bájí bylo i toto třetí oko zpočátku viditelné. Měli jsme ho ve středu čela. Člověka však prý o něj připravili dávní Bohové, králové, vládci, kteří si údajně přáli, aby lid byl poslušnější, krotší, neuvažoval individualisticky a nekladl si otázky: Podřizuji se vůbec správným bytostem? Proč dělám to, co dělám? K čemu to může vést? Nemohu být lepším člověkem?

Ale to mohou být povídačky. Držme se faktů.

Vědci historickou existenci dalšího oka u člověka dlouho zpochybňovali. Neměli pro něj hmatatelný důkaz. Pak ale objevili v mozku podivuhodnou žlázku, a to právě v prostoru za středem čela. Nazvali ji epifýza, šišinka mozková. Podivili se, že tak malá žlázka tak moc ovlivňuje metabolismus celého těla a vykazuje nepochopitelné funkce. Například: Vystavená přímému světlu dokáže reagovat na vizuální podněty PODOBNĚ jako běžný zrak. Ale proč, když je uvnitř hlavy a “nikdy světlo nespatřila”? Nebo snad ano? “Jako by šlo o zakrnělé oko,” připustili vědci.

Vraťme se však ke klíčovému slovu, které jsem zvýraznil. Epifýza reaguje PODOBNĚ jako běžný zrak. Nereaguje totiž stejně. Přesněji: Epifýza umí MNOHEM VÍC než běžný zrak.

4. Co dokáže třetí oko

Kdo četl mou knihu Čtyři prány štěstí nebo tištěný kurz Emoce versus Rozum: Cestou intuice, vybaví si možná termín molekula duše.

Epifýza kromě jiného pomáhá vylučovat látku, odborně zvanou DMT a přezdívanou molekula duše. DMT je – vědecky řečeno – halucinogen. Tento termín volí vědci proto, že při správné funkci epifýzy je člověk schopen (z vědeckého pohledu) NEVYSVĚTLITELNÉHO VHLEDU do cizího těla. Jinak řečeno: Je schopen vidět věci JINAK, než jak se zdají vnějšímu zraku. Dokáže lidi vnímat dokonce přímo OPAČNĚ, než jak se před ním prezentují. Co vědce zaráží nejvíc: DMT říká pravdu. Umí rozpoznat přetvářku, faleš, lež.

Mnoho studií prokázalo, že ačkoli druzí lidé podávali objektivně jasné a srozumitelné informace a měli všechny předpoklady úspěšně přesvědčit o své pravdě, něco ve zkoumaném člověku mu v konkrétní chvíli začalo říkat, že o těchto předkládaných informacích má pochybovat. “Něco se mi nezdá” – tak tomu říkáme. A je to divný pocit, protože pro svou pochybnost nemáme v rozumu žádnou argumentační oporu, jen nutkavý “pocit”. Jen pocit, že nám protějšek lže. Že nás podvádí. Že mu nemáme věřit. Sice bez hmotného důkazu, ale jsme o tom stále více přesvědčeni.

Už v knize Čtyři prány štěstí jsem varoval, jak tenký led to je. Jak se sami před sebou můžeme cítit jako blázni. A ten, kdo nám lže, nás tak snadno může titulovat blázne, hysterko, běž se léčit. Ale problém je, že náš pocit se časem ukáže jako PRAVDIVÝ.

To znamená, že náš cit znal pravdu dříve než rozum. Ale to z pohledu vědy není žádné překvapení, protože rozum pracuje zejména s racionálními smyslovými orgány (s tím, co vidí, slyší, cítí nebo si osahá). Ale třetí oko pracuje s niscalou, s energiemi. Třetí oko “vidí” i to, co vidět není, “slyší” i to, co člověk neříká, “cítí” pot lháře, “dotýká” se jeho studu.

Mimochodem, vědecké studie prokázaly, že správně fungující epifýza zrychluje procesy chápání i rozhodování, aniž by člověk měl ke svým “ukvapeným” závěrům logické argumenty. Člověk s třetím okem dokořán zkrátka umí vnímat a vyhodnocovat to, co jeho pět smyslových orgánů ještě vůbec nezachycuje. Opakovaně to demonstrovaly skupiny testovaných lidí, které byly klamány a obelhávány, a přece “cítily pravdu”, jakmile se “odpojily” od racionálního myšlení a začaly vnímat druhého více intuitivně.

Něco jiného vidíš a slyšíš, ale něco jiného cítíš. Máš pocit, že… to, co vidíš a slyšíš, není pravda.

Protože jsem intuici věnoval celý samostatný kurz Emoce versus Rozum: Cestou intuice, nebudu se zabývat dalšími detaily, spíše ještě dám k úvaze, proč vlastně intuici tolik zpochybňujeme. Je to nezpochybnitelný dar, kterým je obdařen nejen člověk. I zvěř i bez kalendáře nebo barometru ví, kdy přijde zima a že se má dát na ústup. Intuice je dar, který mají rostliny i stromy. Člověk nepracuje s intuicí v takové míře proto, že je stále odpojenější od Matky přírody, ztrácí s intuicí kontakt. Výsledky jsou viditelné i očima: Člověk se vzdaluje přírodě, stává se tak jejím nepřítelem, ničí Zemi, ničí sebe, žije v rozporu s vlastní přirozeností, je nešťastný, každý den sobě připravuje větší zkázu. Je největším parazitem na této planetě, není jí ničím užitečný a vytváří si tak jasnou karmu, která ho jednoho dne dožene. To však hovořím o člověku jako druhu. Nemá to tak každý jedinec. A v tom je současně obsažena naděje i pro člověka jako druh.

Každý z nás má šanci změnit svět, pokud změní sebe. Čím větší bude soulad s přírodou, tím větší je naděje, že přežijeme. Čím více se totiž budeme řídit intuicí, tím spíše budeme v souladu s moudrostí i citem. To, zda na to současný člověk jako druh má, ponechám otevřené. To je na něm samotném. Na každém z nás.

5. Jak posilovat intuici

Z mé knihy Čtyři prány štěstí víte, jak se spojit s niscalou a být zdravější, šťastnější, lépe usazenější ve vlastním životě. Nyní Vám představím alespoň pět stupňů znamení, že se třetí oko otevírá, vnitřní hlas zesiluje a intuice rozvíjí – že začínáme jít správným směrem obecně ve svém životě:

1. stupeň: Vnímáme přímou souvislost mezi tím, co jíme, a tím, jak se cítíme

Začnu od podstaty. Strava přímo ovlivňuje člověka – to, kým je i jakou má náladu. Strava přímo ovlivňuje pocit, který je na počátku všeho. Jaké máme pocity, takové máme potom myšlenky; jaké máme myšlenky, takové jsou potom naše činy; jaké jsou naše činy, takové jsou potom i výsledky, kterých dosahujeme; jaké jsou naše výsledky, takové potom máme pocity. A kruh se otáčí dál.

Všichni víme, že bychom měli opustit průmyslově...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům