To chce čas… Časem všechno přebolí… Dej tomu čas… Slýcháte tyto věty – a skřípáte zuby, protože se Vám jeví jako nepředstavitelné v tom, co Vás trápí, ještě nějakou dobu zůstávat?
A jak to vlastně s časem je? Opravdu všechny rány zahojí? Skutečně časem každá bolest odezní?
Kdo nečetl mou knihu Sami, může pochybovat o tom, jak zázračnou moc má čas. Anebo jak správným využitím či pochopením času můžeme ovlivnit bolest, kterou prožíváme. Věnoval jsem tomu ostatně i část mého nedělního živého vysílání Jak pustit z hlavy špatné myšlenky. Mezi mnoha dotazy, které jste mi adresovali, byl jeden, který mohu vyjádřit například slovy Štěpánky: “Petře, až teď jsem doposlouchala záznam Vašeho živého vysílání o odpuštění. Říkáte v něm, že odpustit neznamená zapomenout, naopak pamatovat si to špatné, co se nám stalo a čí vinou, a tím se posunout dál – nedovolit už opakování stejné bolesti, poučit se, být zkušenější, ale také opatrnější, třeba i vůči člověku, který nám už jednou ublížil. Vím, že jste říkal, že i odpuštění má svůj správný čas, ale já se ptám: Kdy? Kdy konečně budu schopná odpustit i já? Kolik času to trvá, aby všechny rány byly uzdraveny?”
- Děkuji za důvěru, s jakou mi posíláte dotazy. Odpovídám v Řešidle, které můžete buď číst zde, anebo poslouchat v podcastových aplikacích – viz výše.
- Zdráháte-li se ptát veřejně, můžete též anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
- Nechcete-li se mě ptát ani anonymně, a přece stojíte o mou odpověď na svou otázku, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a projděte si mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.
1. Proč nás čas tolik trápí
Čas je nejdražší veličina našeho života. Času ve svém životě máme s každou uplynulou minutou o jednu minutu méně. Proto nás tíží čas. Proto se trápíme tím, že se trápíme. Proto nám nestačí to, že nám někdo ublížil, ještě navíc si vyčítáme, že to jeho ublížení neumíme hodit za hlavu, že pokračující hořkostí v sobě marníme svůj čas, svůj život, že se dál trápíme pro někoho, kdo se už dávno netrápí pro nás. A tak se díváme na hodinky nebo na kalendář a ničí nás pocitově ten čas, který jako by “zbytečně ubíhal a nic se neměnilo”.
Ale tak to ve skutečnosti není. Časem se mění úplně všechno. I my sami. A hlavně naše vlastní myšlení.
2. Jakou moc má čas
Jak píšu v knize Sami, čas jako takový nedokáže vymazat bolest, neumí zahojit rány. Nicméně umožňuje nám naučit se s bolestí žít, svým způsobem si na ni zvyknout.
Dělá to tak, že nám poskytne prostor, abychom to špatné, co se stalo, postupně vnořili do svého podvědomí. Tím, že o tom nejprve ve svém vědomí dlouho přemýšlíme, dáme svému mozku najevo, že zkušenost, kterou jsme nabrali, je pro nás DŮLEŽITÁ. Proto mozek zařídí, aby nás tato zkušenost jen tak NEOPUSTILA. Její stopy, vtisknuté do našeho podvědomí, jsou pak s námi dokonce i ve chvílích, kdy na ně vědomě nemyslíme, respektive začnou podvědomě ovlivňovat naše emoce a chování, a to v POZITIVNÍM smyslu, tedy k našemu PROSPĚCHU.
Ano, navenek se může zdát, že jsme vinou negativní zkušenosti bázliví, že se například podvědomě vyhýbáme novým vztahům a nevěříme jen tak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům