Můj francouzský kamarád Melchior je slepý.
Se svou přítelkyní má nádherný vztah.
Přesněji: Jejich vztah MUSÍ být nádherný, protože Melchior svou partnerku nemůže vnímat očima. Vnímá ji pouze srdcem.
Jeho Jeanette má zrak v naprostém pořádku. Dlouho ji to paradoxně handicapovalo. Viděla mnohé, ale nepodstatné. Soudila Melchiora podle zaslepených očí, ale sama byla slepá k jeho duši. Do seznámení s ním si vybírala muže hlavně podle vzhledu schránky, ne podle obsahu.
O Melchiorovi víte už z mého článku 7 okamžiků, které mě naučily vidět život jinak. Ano, tento nevidomý kluk mě naučil “skutečně vidět”. Nehodnotit, jak se říká, knihu podle obalu, ale počkat si na její nitro. I Jeanette už ví, o kolik důležitější je vnímat člověka srdcem. Jak vzhled může klamat a z pohledného člověka se může vyklubat charakterově prázdná bytost. A my pak poznáme, že v krizových situacích nezáleží na zevnějšku, ale srdci a duši člověka. Správně vnímat druhé učí také moje nová kniha L.E.Ž.
Oči zrazují
Právě Melchior a Jeanette dokládají, o kolik pevnější je spojení dvou lidí srdcem než jen očima. Jak se oči rychle nasytí toho, co pro srdce zůstává nekonečné a v čase stále zajímavější. Ostatně není náhoda, že zamilovaní při líbání zavírají oči. Aby se mohli sblížit, propojit a vzájemně procítit nejen fyzicky.
Oči samozřejmě mají svůj smysl ve fyzickém životě, pomáhají nám orientovat se v hmotném světě. Ale to není jediný svět, který nás ovlivňuje (viz Tři úkoly lidské duše na Zemi). Zlou energii oči nemusejí vyčíst. Přetvářku je také oklame. Zradu poznají až časem. I lži vyřčené do očí mohou spolknout. Přitom zlo, přetvářka, zrada i lež se dají srdcem vycítit, tak jako dobro nebo láska. Ale o tom je už kniha L.E.Ž.
Vznikla pro ty, kdo vinou špatných zkušeností už oči často zavírají. Mají chuť rezignovat na vztahy. Zažili už příliš bolesti na to, aby věřili ještě v nějaký další vztah. Zachvacují je pouze oslabující domněnky typu: Jak mi to druhý mohl udělat? Nebo: Jak jsem to mohl(a) dopustit? Nebo: Proč si neumím pomoci? Kniha L.E.Ž. učí vidět zkušenosti jinak. Melchior říká: „Pokud běžíš v ústrety člověku, který má líbivé oblečení, obličej nebo tělo, a on Tě při první příležitosti zraní, neříkej, že Tě zradil on, zradily Tě ve skutečnosti Tvé oči. Musíš více cítit než vidět. Když Tě zrak a sluch oklamou, přirozeně se zavíráš do samoty, temna a ticha, protože tehdy konečně vnímáš svého nejlepšího rádce. A zjišťuješ, že jeho hlas vždy zněl, cítil jsi ho, ale byl moc slabý na to, aby překřičel vjemy Tvých očí a uší. Přitom srdce pokaždé ví, co Ti chybí i co přebývá.“
Srdce nelže
Zůstat, nebo odejít? Ještě hledat, nebo už rezignovat? Dál čekat na potřebnou změnu člověka, nebo už nemarnit další čas? To jsou dilemata, na která knihou L.E.Ž. odpovídám. A hlavně se snažím zorientovat Vás v soubojích rozumu a srdce, vnitřních samolží, které se snaží překřičet nespokojenost duše. Prosím, nepohrdejte srdcem, jež je fyzickým reproduktorem duše. Jeho bolest nikdy nepřichází náhodou. Často tehdy, když srdce cítí to, co očím fatálně uniká. Například:
1. bolest srdce: Ten, koho miluješ, slibuje bez činů
Měl tu být včas, ale není. Přísahal, ale nesplnil. Říká: „Miluji Tě“, ale jeho skutky říkají opak.
Tak čemu máme věřit?
Život mě naučil, že když s námi někdo zachází tak, jako když mu na nás záleží, je to nejspíš pravda – skutečně mu na nás nezáleží. Slova totiž mohou lhát, ale činy jsou vždycky pravda. Respektive vnitřní energie, kterou člověk při své lži vydává. Na světě totiž neexistuje člověk, který by byl schopen vyzařovat energii, která je v rozporu s jeho vůlí. Energie nikdy nelže.
Kdyby srdce mohlo, vypne sluch i zrak. Vymizely by sliby i přetvářky. Zůstal by jen fakt. A to, že nás srdce někdy bolí, mu nevyčítejme. Ono totiž ví, že skutečná láska není jenom o tom, co říkáme, ale hlavně o tom, jak svá slova naplňujeme. Nikdo nám nemusí říkat „Miluji Tě“, neboť to, jestli nás miluje, je naprosto patrné ze způsobu, jakým s námi zachází. A který cítíme, když zavřeme oči.
2. bolest srdce: Ten, koho miluješ, Tě nepřijímá nebo se Tě snaží změnit k obrazu svému
Každý člověk je jako obraz. Má hodnotu jako originál. Naopak jako kopie se stává laciným.
Proto se mnozí lidé snaží srazit naši...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům