„Odešel jsem od ní,“ pronesl a já se podivil.
Můj známý odešel od partnerky, kterou na začátku vztahu velebil, nosil na rukou a představoval jako svou spřízněnou duši.
„Je téměř dokonalá,“ vykládal tehdy.
„Téměř?“ smála se. Ale mělo to být pro ni varování.
„No, jsi téměř stoprocentní. Do sta procent Ti chybí tak – deset procent,“ vtipkoval přede mnou, ale mě už tehdy mrazilo.
Proč si všímá toho, co jí chybí? Proč se zabývá (i kdybych přijal jeho čísla) 10 procenty, které jeho partnerce „chybí do ideálu“, a ne 90 procenty, jež na ní může oceňovat?
A nyní – střih v čase – mi dokonce vysvětloval, že jeho spřízněnou duší není. „Odešel jsem, protože jsem našel LEPŠÍ ženu.“
Lepší? Lež než „téměř dokonalá“? To už může být jedině DOKONALÁ!
Načež mi objasnil své počty: „Je to kolegyně z práce. Má PRÁVĚ TO, co mé manželce CHYBÍ! Chápeš? Ona, jako jediná, má těch 10 PROCENT, jež nemá ani moje 90PROCENTNÍ manželka. To znamená co? Že ta kolegyně je 100PROCENTNÍ!“
Nemohl jsem uvěřit, jak hloupého známého mám. Copak on neví, že DOKONALOST NEEXISTUJE? V tom případě se to musí DOZVĚDĚT?
Ve své knize L.E.Ž. ukazuji, jak nestoudným, ba trapným lžím sami před sebou podléháme. Co si v záchvatu vnitřní lži neuvědomujeme. Tento známý nevěděl, co v psychologii znamená pohled nedostatku, co syndrom neviditelného člověka, tudíž nemohl vidět, do jakého průšvihu se řítí.
Tou lekcí musel nevyhnutelně projít…
Jak to, že nás opouštějí ti, kdo nás měli za málem dokonalé
O soukromé Setkání se mnou požádaly v krátkém časovém sledu dvě ženy – známého manželka, po pár měsících známého kolegyně-milenka. (Soukromé Setkání je forma osobní konzultace. Pro rok 2022 jsou termíny obsazené. Veřejná Setkání jsou ještě ve 4 termínech dostupná zde.)
Manželku i kolegyni-milenku čekal ve vztazích s mým známým stejný příběh. Manželka se mu zdála na počátku téměř dokonalá. Chybělo jí málo, nebyla totiž blondýna, ale bruneta. A neměla velká prsa, ale malá. Kolegyně-milenka byla blondýna a měla velká prsa. I tak ale byla posléze mým známým opouštěna. Prý také není dokonalá.
„Proč mě opustil, když jsem podle něj byla skoro dokonalá?“ ptala se před pár měsíci manželka.
„Proč se chce vrátit k manželce, když jsem podle něj byla lepší než ona?“ ptala se po pár měsících kolegyně-milenka.
V uzavřené skupině, kde můžete i anonymně sdílet svá trápení (členové uzavřené skupiny mají až 50% slevu na Setkání), je „výměna 90 za 10“ jedním z častých témat. Neumíte se vyrovnat s tím, proč Vás opustil někdo, pro koho jste byli téměř dokonalí. Bojíte se v příštích vztazích věřit každému, kdo začne se sladkým obluzováním „Nikdo lepší než Ty nemůže být!“ Přitom se trápíte zbytečně.
Zodpovězme si tři jednoduché otázky:
- CO způsobuje, že jsou lidé schopni vyměnit 90procentního partnera, kterého dobře znají, za nový objev, který pořádně neznají, ale jsou přesvědčeni o jeho 100procentní dokonalosti (ačkoli se už na základní škole učili, že dokonalost neexistuje)?
- Proč tento „100procentní“ objev záhy v jejich očích přestává být dokonalým?
- Proč se posléze dokonce vracejí k původnímu 90procentnímu partnerovi, když už ho jednou považovali za „hodného opuštění“?
Pojďme si v rámci dalšího z mých klubových článků osvětlit tento základní psychologický problém bod za bodem:
Základní pravidlo: Neopouštěj toho, kdo Tě miluje, pro toho, komu se jen líbíš, protože ten, komu se jen líbíš, Tě jednou opustí pro toho, koho bude milovat
Uplynulo jen pár měsíců a známý měl zlomený výraz v tváři.
„Odešel jsem od ní,“ opakoval, ale tentokrát jsem se nedivil. Hovořil o kolegyni-milence. Původně ji považoval za dokonalou. Nyní už věděl, že opravdu nikdo dokonalý není, i když nám může NA ZAČÁTKU tak připadat.
Navíc mu došlo, jak hloupě si nevážil manželky. Že časem přestal vidět těch 90 PROCENT, kterými ho OD ZAČÁTKU vztahu přitahovala. Časem začal vidět naopak jen těch 10 PROCENT jejích nedostatků: Viděl vrásky, celulitidu. Ba ve špatné začal obracet i kdejaké z těch 90 PROCENT kladů, které manželka měla. Že se o něj stará, pere mu, žehlí mu? „Domácí puťka,“ nazýval ji. Že mu denně vyvařuje? „Padesát jídel pořád dokola. To se nedá jíst. Přejedl jsem se toho.“ Že má své půvaby, za kterými se otáčejí jiní muži? „Já už ne. Nevím, kam jsem dal oči. Okoukala se mi.“ Hanil každou přednost.
Tehdy. Stačilo pár měsíců, aby prozřel.
- Kolegyně-milenka byla opravdu blondýna s velkými prsy. A tím opravdu známého manželka nedisponovala. Na jejím kontě tedy nesporně bylo těch 10 rozdílových PROCENT.
- Problém byl, že neprala, nežehlila, nevyvařovala, nestarala se o něj a neměla ty půvaby, které zase měla jeho manželka a za kterými se otáčeli jiní muži. Tudíž: Na kontě kolegyně-milenky chybělo jiných 90 PROCENT.
- A tehdy známý pochopil, že pro 10 procent ztratil 90 procent. Že 90 procent podcenil a 10 procent zveličil.
Nyní při individuálním Setkání žádal zodpovědět jen dvě otázky: PROČ a JAK. Proč jsem to dopustil a Jak to vrátit zpátky.
1. Nevážit si toho, co se stane normálním
Člověk má jednu základní vlastnost. Je adaptibilní. Zvykne si téměř na všechno, co trvá dostatečně dlouhou dobu. Stane se to pro něj normálním.
Příroda tak chtěla, abychom jen tak nevyhynuli. Abychom se byli schopni přizpůsobit. Ale lidská mysl s adaptabilitou pracuje jinak. Na co si zvykne, to ji začíná časem až příliš nudit. Změna je život, říká. A říkal to i můj známý. Proto se vydal objevovat nové ženské tělo.
V knize L.E.Ž. na několika příkladech demonstruji tento syndrom neviditelného člověka. Způsobuje, že se časem přesytíme člověka, který nás původně stejnými vlastnostmi okouzloval. Žena, která denně pere, žehlí, vyvažuje, stará se o nás je na počátku K ZULÍBÁNÍ. Zejména pokud jsme dosud takovou partnerku nepoznali, je pro nás ZJEVENÍ a VÁŽÍME SI JÍ. Ale toto nadšení nás může opustit. Ne proto, že by své jednání změnila, ale naopak proto, že ho nezmění. Den co den nám připravuje snídani, oběd, večeři. Den co den pořád stejné laskavosti, které se tudíž stanou každodenními, všedními, běžnými, očekávanými, samozřejmými, normálními, nudnými, tedy bezcennými. Už nás nezaujmou, nepřekvapí. Možná nás ještě chvíli těší, pak už ale jen otravují.
Toto dělá myšlení, postižené tímto syndromem. Opakuji: Není to tím, že by ZMIZELO to, čeho jsme si u člověka tolik vážili, ale naopak tím, že schopnost ocenit to, co pro nás KAŽDÝ DEN DÁL DĚLÁ, zmizela U NÁS.
Jediný způsob, jak člověku s tímto syndromem znovu otevřít oči, je proces daru rozlišení (viz kniha o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem). Právě tímto procesem můj známý prošel.
2. Vidět to, co nemáš
Syndrom neviditelného člověka znamená, že přestáváme vidět kvality, které má. Omrzely se nám, přejedly.
Spolu s tímto syndromem obvykle...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům