Točíte se v kruhu a čekáte, kdy to přestane? Vyhlížíte nový impulz, moment, který Vás pobídne, okamžik, kterým se všechno změní?
Je to jedna z nejčastějších otázek, které mi adresujete před blížícími se Setkáními. Už máte něčeho dost, ale současně nevíte, jak z toho ven.
Když jsem psal knihu L.E.Ž., plnil jsem ji i příběhy vnitřních lží – nadějí, ke kterým se upínáme, a přitom nám berou život a vedou jen ke zklamáním. Netrpělivá je i Petra, která se ptá: “Petře, nedaří se mi v mnoha oblastech. Pořád čekám, kdy se to změní, kdy mě například přejde bolest z posledního rozchodu, kdy se objeví někdo nový, lepší. Jak dlouho musí člověk čekat na změnu?”
- Děkuji za Vaše dotazy. V Řešidlech jsem jich zodpověděl už 520.
- Chcete-li se mě na konkrétní problém zeptat tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
- Mé odpovědi na nejčastější dotazy nabízejí i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Co potřebuje zázrak
KDY se změní náš život – to je otázka časová. Ta předpokládá, že přijde nějaký den, který sám změní náš život. Jinými slovy: Že změna našeho života záleží jen na čase.
Jenže takový den nikdy nepřijde. Nenalhávejme si, že čas změní náš život. Pokud totiž chceme změnit svůj život, musíme to udělat MY.
Spousta lidí věří na zázraky. Já na ně taky věřím. Ale v tom případě si musíme nejdříve definovat, co vlastně je ten zázrak, který změní lidský život.
Tím zázrakem je totiž samo lidské jednání – a k němu musí vést lidské rozhodnutí. Bez vlastního rozhodnutí není možné cíleně změnit lidský život. Bez vlastního rozhodnutí se život změní zcela nahodile anebo vůbec ne. Tedy: Rozhodně ne tak, jak si přejeme.
Role času
Jak při Setkáních často zdůrazňuji: Nepopírám, že čas je mocný. Je to – například – ten nejmocnější lékař. Jestliže prožíváme nějakou bolest a neumíme se od ní oprostit, je to právě čas, který nás učí s tou bolestí žít. Učí nás zvyknout si, smířit se, přijmout to. Nicméně bolest nám NEODEBERE. To musíme MY.
Než to dokážeme, musíme tu bolest nést všude s sebou – pořád dál. A to až do chvíle, kdy si konečně uvědomíme: Proč tu bolest vlastně pořád s sebou nosím? Proč ji tady nepoložím, neodložím, nepustím? Nebo jedním shrnujícím výrazem řečeno: Proč ji NEODPUSTÍM?
Ale i k té otázce nás musí dovést čas…
Dejme tomu, že nám někdo ublížil. Budiž, stalo se, a co s tím? Kvůli tomu si zničíme celý život? Kvůli tomu odepíšeme veškerý zbývající čas? Kvůli tomu už budeme navěky zahořklí, lítostiví, nešťastní? Kvůli jednomu toxickému člověku, který navíc možná právě tohle měl za svůj cíl – zničit nám zbytek života? Uděláme mu radost?
Nebo se trápíme kvůli několika lidem, kteří nás neměli rádi? Já se ptám: Proč se trápíme ZROVNA KVŮLI NIM? To jsou pro nás tak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům