Jeden rodič chce jedno, druhý rodič chce druhé. Oba věří, že to, co pro své dítě chtějí, je to jediné správné. Jenže se neshodnou. Nakonec, každý člověk je jiný. Co když jsou tak odlišní, že proti sobě staví dva protichůdné způsoby výchovy?
A co když své “právo na vlastní styl výchovy” používají jako beranidlo k řešení partnerských sporů – k pomstění se druhému? Co když právě tím, jak odlišně přistupují ke svému dítěti, chtějí na svou podporu získat právě to dítě, které pak přikyvuje “Tatínek/maminka je lepší”, “Tatínka/maminku mám raději”, “S tatínkem/maminkou je mi lépe”, zkrátka: “Ten/onen je lepším rodičem nebo dokonce člověkem”?
Co když se výchova stává součástí manipulace, odvety, nástrojem, jak tomu druhému přes své dítě sdělit “Nikdo s Tebou nechce být”, “Zamysli se nad tím, jak ztrácíš své okolí”, “Trap se”?
Existuje mnoho strategií, které ukazuji v knize L.E.Ž. a které jednoho, druhého, oba, či dokonce všechny včetně dítěte bolí. Souboj osobní “pravdy” a “lži”, souboj ega a lhostejnosti, souboj lásky a pomstychtivosti, může mít drtivý dopad zejména na dítě, ale nejen na něj. Propisuje se totiž do stresu, který naznačuje například Beáta ve svém momentálním příběhu, jejž mi popsala slovy: “Petře, po rozvodu se střídáme v péči o naše dítě. Ex-manžel má ale jiný přístup k výchově, přesněji z mého pohledu vůbec nevychovává. Zatímco já se snažím dítě například držet od sladkostí a obecně ho vedu k přísnosti, ex-manžel mu ve svém vymezeném čase naopak všechny sladkosti dopřává a vůbec ho rozmazluje. Někdy mě napadne: Co by z našeho dítěte vyrostlo, kdyby se mně něco stalo? Je dítě schopné si v budoucnu rozumně vybrat mezi zdravými a nezdravými návyky, nebo mám důvod se bát, co z našeho dítěte při tak rozdílné výchově vlastně vyroste?”
- Děkuji za Vaše dotazy, které zodpovídám v Řešidle (poslouchat můžete i v podcastových aplikacích – viz výše).
- Zdráháte-li se mě ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
- Bojíte-li se mě ptát i anonymně, a přece potřebujete dostat odpověď na svou otázku, otevřete si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.
1. problém: Moje je normální, Tvoje ne
Předně, obecně se vyhýbám tomu, abych dva lidi rozsuzoval v tom, co je správné, nebo nesprávné, přirozené, nebo nepřirozené, normální, nebo nenormální. Ačkoli mám svou vlastní představu o tom, co je správné, přirozené a normální, uvědomuji si zároveň, že to je správné, přirozené a normální pro mě. Ne nutně pro Vás.
A právě tak byste k tomu měli přistupovat v podobných sporech i Vy. Totiž připustit, že každý něco považujeme za správné, přirozené a normální a nemusíme se v tom shodovat, protože jsme všichni mohli vyrůstat v odlišném modelu výchovy. Jinak řečeno: Každý z nás považuje za správné, přirozené a normální to, v čem sám vyrůstal, anebo přesný opak toho, v čem vyrůstal. Já to objasním na příkladu:
- Dospělý muž, který byl jako dítě tvrdě trestán svými rodiči, může mít nyní v rodičovské pozici sklon stejně tvrdě trestat své děti, anebo naopak je rozmazlovat, protože nechce, aby zažily to, co zažil on. Ano, jedna minulost, ale dvě možné budoucnosti. A Vy nikdy nevíte, jakým směrem si své dětství jakýkoli člověk vyhodnotí. Uvedu osobní zkušenost.
- Znám dva bratry, kteří měli společného agresivního otce. Jeden z bratrů je dnes stejně agresivní na své děti, zatímco druhý z bratrů naopak nevztáhne na své děti ruku za žádných okolností. Ti dva se už prakticky nestýkají, protože jejich dosavadní setkání skončila vždy hádkou. Ten první: Tvé holky nejedí, v jídle se jen rýpají a frfňají – ubal jim jednu! Druhý na to: Tobě jednu ubalím, jestli na ně sáhneš. Holčičky, Vám nechutná masíčko? Chcete k večeři raději sušenky? Tak si je vezměte, hlavně když se budete usmívat!
- A nikdo nemůže ty dva přesvědčit o tom, že zrovna jejich způsob je nesprávný, protože pro ně samotné správný je. Pro ně, to znamená: hovoříme o osobní rovině, subjektivní pravdě.
Ale pak je tu samozřejmě rovina objektivní. Rovina poznatků, ke kterým dospěla současná psychologie.
2. problém: Vidět dítě plakat
Psychologie, při vědomí odlišnosti každého člověka, stojí jednomyslně na tom, že “nejlepší způsob výchovy je takový, který nejlépe připraví dítě na život”. To znamená: Nejlepší je takový model, který se nejvíce blíží životu samotnému. Jinak řečeno: Nejlepší výchova je ta, která dítěti umožní pochopit, co ho v životě čeká, a ukáže mu, jak má nebo dokáže úspěšně reagovat.
Proto se obecně v psychologii má za to, že nejlepší cestou je hlavně neochraňovat dítě před “pády”....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům