Ach, jak SLADKÁ mohou být slova, která v zamilovanosti nebo naději posloucháme…
Jak SLADKÉ mohou být představy, které nám pak poletují hlavou…
Aby nám pak realita ZHOŘKLA v ústech.
Protože lež chutná sladce. Pravda ale potom bývá hořká.
To je důvod, proč mnoho lidí upřednostňuje lež. Proč si lžou, i když vědí, že v té chvíli žijí v iluzi – v iluzi o člověku či o vztahu, v iluzi o sobě, přítomnosti i budoucnosti, v iluzi, která je jednoho dne dožene. A s ní hořkost.
Když jsem psal knihu L.E.Ž. o tom, proč milujeme ty, kdo nás zraňují, anebo zraňujeme ty, kdo nás milují, měl jsem na mysli všechny ty, kdo u mě hledají naději. Jako žena, která mě navštívila s tím, že “Mám přítele, který mi až opožděně řekl, že je ženatý. Tvrdil, že manželství je v troskách a chystá se rozvádět. Od té doby čekám. A také tuším, že mi lže. Protože jeho zájem o mě uvadá. Ozývá se stále méně. Vždy já musím dělat první krok. A nedávno jsem ho viděla s manželkou v objetí.”
Ta žena se tehdy odmlčela a upnula oči na mě. Asi doufala, že pro ni budu mít slova naděje. Nebo že jí vložím do hlavy představu, že všechno dobře dopadne. Ale já neumím lhát. Tak dlouho jsem mlčel, až svěsila hlavu a řekla: “Jak se tedy mám smířit s tím, že jsem od začátku žila jen s představou? Jak mám vysvětlit srdci, aby se té chiméry pustilo, když se pro ni už nadchlo? A jak mohu uvěřit v jakýkoli další vztah – že příští muž neudělá totéž?”
I proto jsem psal knihu L.E.Ž. – aby si lidé uvědomili dopad neupřímných, falešných či toxicky ubližujících vztahů. Že vůbec nejde jen o ten jeden vztah, který skončí, ale o všechny ostatní, které ani nemusejí začít. Protože se naučíte v ně předem nevěřit.
Jak přestat žít s představou
Kdo zná moje Setkání, ví, že si rád hraju s příklady a vizualizací. Jednou jsem takto s návštěvníky pracoval pomocí chutí. Ukazoval jsem, jak může ZHOŘKNOUT přítomnost, není-li tak SLADKÁ jako naše očekávání.
Ale já se potom ptám: Odkud se v nás to sladké očekávání vzalo? Inu, protože často slepě důvěřujeme všemu, co vidíme nebo slyšíme.
Při tom Setkání jsem z krabice Cukr vkládal lidem do úst sůl. Věřili etiketě. Věřili bílému prášku. Ano, sůl na pohled vypadá jako cukr.
Slova často vypadají pravdivá, ale mohou lhát. Pravdu vyjadřují jedině činy. A my víme, že nám nikdo nemusí obšírně vykládat, jak moc nás miluje, jelikož je to patrné z toho, jak s námi jedná. Problém však je, že když nám následná pravda zhořkne v mysli nebo srdci, máme sklon si myslet, že tak jako jeden partner se k nám později bude chovat každý partner. Dojem, že si možná nezasloužíme upřímnost, lásku, věrnost, nás pak může dohnat v každém dalším vztahu. Tedy, pokud se tomu nepostavíme. Jak?
Protože mnozí z vás, kteří už mají své místo na červnových Setkáních, dopředu avizovali své problémy s narušenou důvěrou ve vztahu, budu se tomu z jednoho úhlu pohledu věnovat už v dnešním klubovém článku. Jak se vyrovnat se lží, falší, přetvářkou nebo zradou jednoho člověka tak, aby to nezničilo náš vztahový život do budoucna?
Pojďme si to objasnit krok za krokem.
Problém v odhadu
Čím delší dobu jsme žili v iluzi, že jsme konečně potkali člověka, který je „skvělý“ a „milující“, tím těžší je prozření, vedle koho jsme to vlastně žili a jak to, že jsme to dovolili. Pochybnost se začne dotýkat nejen té druhé osoby, ale i naší vlastní schopnosti odhadnout člověka, a tedy i vztah.
Kdykoli nás někdo obelže, oklame, zradí, naruší to naši vnitřní integritu. Uvědomíme si, že jsme druhého neznali, ačkoli jsme si mysleli, že ho známe. Že sami jsme obětí své vlastní lži – představy, kterou jsme v sobě vyvolali a která nebyla pravdivá. Přičemž pokud se toto mohlo stát jednou, znejistíme, co když se to stane i příště, respektive pokaždé?
Problém v upřímnosti
Jak pochopíte z knihy L.E.Ž., lež je virus. Roztahuje se v organismu. Ten, kdo byl obelhán, tomu ještě dlouho není schopen uvěřit, popírá realitu a sám se stává nejen obětí, ale i tvůrcem lži. Nejčastěji říká: “To přece nemůže být pravda.” A potřebuje pochopit, že buď se naučí žít v pravdě, nebo bude nadále marnit čas ve lži.
Jako žena, o které jsem psal: Přizná si pravdu, že narazila na lháře, kterého charakterizují sice nadějná slova, ale protichůdné činy? Uvědomí si, že čím déle bude čekat na svého Godota (viz článek O co ženy přicházejí čekáním na Godota), tím slabší bude její sebevědomí, schopnost jakékoli pozitivní změny, a tím silnější bude její strach z budoucnosti, z jiných vztahů, z opuštění? Bude pro ni přijatelnější čekat na jeho krok a pak ho pomlouvat, že tak neučinil, anebo vzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou a hledat vhodnějšího partnera?
To jsou dilemata, která se mnou často řešíte při Setkáních, a avizujete je i před prvním nedělním (5. června) v Ostravě (program všech Setkání je zde). Zapomínáte však mnohdy, že jste-li terčem lži, pak nejste jen pouhými pozorovateli, ale přímo obětí – s dlouhodobým podváděním je spojeno automatické rozvíjení SAD, syndromu napadeného psa (Syndrom of Attacked Dog), kterému se budu obsáhle věnovat i při letošních Setkáních. Jak tedy uchopit vztah se lhářem tak, abychom si co nejméně ublížili? Jak ho proměnit v cennou zkušenost, ponaučení a moudrost? Jak se po ráně posunout vpřed, ne se utápět v lítosti? Kudy vede cesta sebeuzdravení? Dovolte, ukážu Vám pět důležitých kroků:
1. krok: Uvědom si stav, jaký je, i svou přirozenost
Uvědomění je práce pro rozum. Zapojit rozum je bezpodmínečný základ pro možné uzdravení. Poškození důvěry totiž provází emoční bolest a v těle je to takto: Rozum a cit drží sto procent soustředění. To znamená: Čím více pozornosti urve bolest (cit), tím méně pak funguje rozum, a naopak. Buď rozum ovládne emoce, nebo emoce ovládnou rozum.
Emoční bolest vypíná rozum, respektive mění vnímání člověka v negativní. Negativní znamená opačné. Co bylo světlé, nyní vidíme jako tmavé (jako u památných fotografických filmů, negativů, které zobrazovaly černou tam, kde měla být bílá, a obráceně). Negativní myšlenky tak nemohou vést k pozitivním činům a pozitivním výsledkům. Jinak řečeno: Při negativním myšlení sami sobě dál ubližujeme. Negativní nastavení nemůže dát člověku dobrý život. Proto se cítíme „pod psa“.
Ale to neznamená, že jsme porouchaní. Naopak. Cítit bolest po zranění je přirozené. Tato bolest nás má chránit. Zraníme-li si končetinu, přirozeně ji zafixujeme, respektive nepokračujeme v činnosti, která vedla ke zranění. Ustoupíme do izolace. Tak jako při identifikované lži. Uzavíráme se svým způsobem do sebe. Ano, tam, kde jsme plní bolesti. Ale to je dobře. Ta bolest nám pomáhá. Povím, v čem.
SAD, syndrom napadeného psa, je základním ochranným mechanismem přírody. Pes, který byl napaden člověkem, v důsledku SAD „zevšeobecňuje“ – považuje za nebezpečné raději VŠECHNY lidi, ne jen toho jedince, který mu ublížil. Moudrá příroda ho dočasně (než opětovně naskočí rozum) chrání před VŠEMI BYTOSTMI TÉHOŽ KMENE. Tak jako antilopu, kterou vyděsí lvice. Od té chvíle antilopa prchá do nebezpečí a s očima na stopkách „všude vidí lvice“. Představuje si je za každým stromem. Je raději obezřetnější, než aby znovu prožila svou bolest. Tak se i člověk vypořádává s pocitem ohrožení. A nejen v partnerských vztazích. I v práci, přátelství, rodině, když se zklame, rád říká: „Všichni jsou stejní.“ To je projev SAD, tedy zevšeobecnění neboli paušalizace. Opakuji: Je to přirozené, normální a správné. Přijměme to. Je to naše Já a ochrana.
2. krok: Odděl fikci (představu) od reality (skutečnosti)
První reakce po odhalené lži bývá ŠOK. Jako u antilopy, která si myslela, že je na bezpečné pasece, a náhle na ni vybafla hladová lvice.
Chceme-li snížit bolest ze zklamání, potřebujeme (viz výše) snížit hladinu emocí, tudíž více zapojit rozum. (Této metodice jsem věnoval celou knihu L.E.Ž.) Jak v tomto případě? Uvědoměním si rozdílu mezi pravdou a lží, představou a chimérou, fikcí a skutečností.
Někdo se tomu dokáže i hořce zasmát. Ano, i sůl na pohled vypadá jako cukr. Naše představa, že si tímto produktem osladíme kávu, vede k prozření malým šokem. Také ve vztahových lžích je problém v tom, že očekávání jsou sladká, ale přítomnost velmi slaná, hořká, kyselá. Zapojit rozum znamená především položit si pragmatickou otázku: Ale odkud se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům