Máte pocit, že jste všechno pokazili? Jen Vy a nikdo jiný?
Že Vás druzí varovali, ale Vy jste na jejich slova nedali, a nyní na ně došlo?
Přepadla Vás úzkost, že jste si něčím zkazili život? Nebo takové rozpoložení cítíte u někoho, na kom Vám záleží, kdo se uzavřel do sebe a nyní se jen uvnitř poškozuje?
Mnoho z vás, kteří mi při Setkání popisují své dojmy z těžké, ale důležité knihy L.E.Ž., zmiňujete nepříjemnost hlavně Vašich osobních samolží. To jsou ty lži, kterým věříte a které Vás ničí víc, než kdyby Vám lhal někdo druhý. Samolži jsou totiž Vaše vlastní přesvědčení, které Vás cíleně oslabují a ničí. Přitom může jít o Vaše vlastní zkreslení faktů, katastrofické domněnky obarvené načerno jen negativním pohledem a vnímáním reality. Jako to zažívá Iveta: “Petře, otevřela jsem Vaši neskutečnou knihu L.E.Ž. a ke svému úžasu čtu od první stránky svůj vlastní příběh. Jako byste mě znal a byl přímo v mém životě. Ano, ten první příběh je můj. Když jsem za svou mámou přišla s tím, že čekám dítě se ženatým a že on se rozvést nechce, dokonce hrozí, že mi zničí život, jestli s jakoukoli informací o tom dítěti vyjdu na světlo, potřebovala jsem od ní utěšit. Ale máma mi řekla: Udělala sis to sama, já Tě varovala. Strašný pocit. Máma byla tím posledním, kdo mi vlastně zůstal. Kamarádky už nemám, pro ten vztah mě odsoudily a opustily. A ten muž o mně nechce slyšet. Nedokážu žít s vědomím, že jsem si to všechno zavinila opravdu sama.”
- Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 537.
- Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání.
- Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Špatné emoce = větší moudrost
Pokud žijete v iluzi, že budete mít BEZCHYBNÝ život a BEZCHYBNÉ vztahy, měli byste se vrátit do první třídy. Už tam se učí, že život sám je sled problémů a překážek, a to hlavně takových, před kterými jsme dosud nikdy nestáli. Tudíž jsme je ani nikdy předtím neřešili. Ale řešit je najednou musíme. A tak je přirozené, že v takové situaci (nikdy jsme je úspěšně nevyřešili = nevíme, jak je úspěšně řešit) děláme chyby. Ale to není špatně. Právě ty chyby (slepé cesty, které objevujeme) nás ponaučují. Způsobují, že příště si před stejným problémem a stejnou překážkou už víme rady o něco víc. Protože jsme ponaučenější, znalejší, moudřejší. Anebo pokud dokážeme konečně uspět, znamená to, že jsme se to naučili.
Bolest ano, utrpení ne
Jak apeluji v knize L.E.Ž. u problematiky samolží, lidé obecně činí špatně, když kvůli vlastním chybám trpí. Ano, chyby bolí. MAJÍ bolet. Právě ta bolest nás upozorňuje na to, že jsme udělali chybu. Že jsme něco neměli dělat, protože nás to teď bolí. To je celé poselství bolesti.
Bolest ukazuje chybu. Bolest je prospěšná. Trápení je ale zbytečné. Trápení říká: Vím, co jsem neměl dělat, a budu si to připomínat, aby ta bolest trvala pořád. Ale proč? Jestliže díky bolesti víme, že jsme udělali chybu, víme současně, co už nemáme opakovat. Není důvod trpět. Zkušenost přichází přes bolest ne kvůli minulosti (abychom vrátili čas a opravili to, co bylo), ale kvůli budoucnosti (abychom se posunuli v čase vpřed a už nikdy neučinili to, co nám způsobilo bolest).
Tudíž: Chyba má bolet, ale nemá vést k utrpení. Chyba má v přítomnosti vadit, mrzet, štvát, právě proto ji už v budoucnu neuděláme znovu. To znamená: Chyba nás hlavně posouvá vpřed – z přítomnosti do budoucnosti. Paradoxně právě chyba zařizuje to, abychom se v budoucnu už stejně netrápili – stejnou chybu neudělali znovu. Proto chyba přichází. Kvůli lepší budoucnosti. A právě proto je v pořádku a správně, když si ji uvědomujeme. Uvědomění chyby nám totiž pomáhá žít lepší...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům