Víte o události, která se stala a může zranit Vašeho blízkého člověka, kdyby se o ní dozvěděl.
Třeba že jste ho podvedli. Nebo že ho podvádí někdo jiný.
Dozvědět se to, bolelo by ho to.
První myšlenka tedy zní: Nechci mu působit bolest, tudíž: Neřeknu mu to.
Jenže neříct mu to neznamená nezpůsobit mu bolest později, až se dozví, co jsme věděli nebo co jsme mu prováděli.
Tak kterou z těchto bolestí upřednostnit? Tu, která se dostaví hned, nebo tu, která ho zasáhne později?
V knize L.E.Ž. se zabývám i případy zamlčování. Ostatně, může se to stát i Vám. Ten, komu věříte, ten, na koho spoléháte, ten, kdo se Vám denně dívá do očí, může ve skutečnosti vědět o něčem, co by Vám pomohlo uvědomit si, jak na tom s jinými lidmi vlastně jste. Co když ale jeho pravdě neuvěříte? Co když vyzní tak šíleně, že ji ještě obrátíte proti němu? „Že mě partner podvádí? Ten zlatý člověk? Závidíš mi náš krásný vztah. Chceš nám ho rozbít. Jsi ve skutečnosti zlý člověk.“ Chtěli byste raději žít ve lži, nebo znát pravdu, i kdyby byla bolestná?
Opravdu chcete, aby Vám to protějšek řekl? Nežilo by se Vám lépe ve sladké nevědomosti? Ale co pak, až byste se tuto pravdu dozvěděli a vinili ho pro změnu: „Proč jsi mlčel o tom, co jsi celou dobu věděl? Uvědomuješ si, že jsi mi vzal to nejcennější, co v životě mám: můj čas? Roky, které jsem mohl žít už s někým jiným a být šťastný? Ukradl jsi mi kus života, který mi už nikdo nevrátí zpátky! Nejenže jsi lhář, kterému už nemohu věřit, ale ještě jsi zloděj!“ Co tedy – spolknout pravdu, i když mlčení může vést k zatracení, nebo být možná zatracen už nyní?
V uzavřené skupině, kterou jsem založil pro možnost Vašeho i anonymního konzultování osobních těžkostí, často připomínám, že každé rozhodnutí je odmítnutím něčeho – že ať se v této situaci rozhodnete jakkoli, něco riskujete. Že můžete zranit pravdou i lží. Jste právě v takovém dilematu? Nevíte, jak se rozhodnout?
Nebo jste naopak tím, komu někdo řekl/zamlčel pravdu, a Vy nevíte, zda si takového člověka ještě držet ve své blízkosti?
Pojďme si ukázat jednu z psychologických metod, jak se dobrat efektivního závěru – metodu sedmi sít.
Objasněme si jednotlivé otázky, kterými “prosejete” svou situaci, v dalším klubovém článku krok za krokem.
Základní dilema: Smím vůbec zradit/zranit?
Začnu od morálně-etického problému. Smíme vůbec blízkého člověka zradit/zranit?
Judy Holliday, americká herečka a držitelka Oscara z roku 1950, pronesla: „Milenec má právo mě zradit, ale přítel ne.“ Načež to objasnila: „S milencem nás pojí MOMENTÁLNÍ zaujetí, vášeň, emoce, ale s přítelem DLOUHODOBÝ život. Milenectví může odeznít, přátelství nesmí. Proto pociťujeme tolik emocionálních lákadel, když procházíme ulicí a sníme o milenectví. Je to totiž věc MOMENTÁLNA. Ale přítel je jiná kategorie, má být NAPOŘÁD.“
Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, je s herečkou ve shodě: „To přátelství, které skončí, ve skutečnosti nikdy nezačalo.“ A dodal: „Skutečného přítele nemusíme vidět roky, přesto se jedním zavoláním, setkáním jakoby vše vrátí, obnoví, zatímco milenec sejde-li z očí, může časem sejít z mysli.“ Ve Freudově výkladu je důvodem to, že k příteli nás nutně neváže přítomnost, nýbrž hlavně minulost, ve které jsme se už PŘESVĚDČILI, že to přítel je – protože mu můžeme VĚŘIT, spolehnout se na něj. Jinak řečeno: CHCEME HO MÍT NABLÍZKU, PROTOŽE NEZRADÍ.
Kdežto milenectví je podle Freuda spíše o smyslnosti. Jsme nesví, když milence nemáme fyzicky nablízku. U přátelství je to naopak – pomoc či loajalita mohou dobře fungovat i bez ohledu na fyzickou blízkost. Stačí být s přítelem v kontaktu na dálku a VĚDĚT, že se na druhého můžeme SPOLEHNOUT. To poslední slovo je důvod, proč přátelství podle Freuda může být i víc než milenecký či partnerský vztah. V případě zrady je přátelství fakticky NEOBNOVITELNÉ – z podstaty přátelství a potřeby VĚDĚT, že se na druhého můžeme SPOLEHNOUT. U partnera si lze vždy najít náhradní rozumový důvod, proč ve vztahu dál pokračovat: máme děti, nosí peníze, neměli bychom kam odejít, kde sami bydlet. Partner tak zradit „může“. Dostane snadno novou šanci, plní-li roli v dalších oblastech. Přítel ale zradit nesmí. Tím by popřel jedinou roli přátelství.
Nechtít způsobit bolest
Nyní emocionální problém. Skutečný přítel nechce blízké osobě ublížit. Způsobit jí bolest. To je pochopitelné. Problém je, že v tomto případě to bez bolesti nepůjde. Buď vyvoláme bolest okamžitou (okamžitá pravda), nebo dodatečnou (dodatečně zjištěná pravda, námi dnes zamlčená). Přesto tyto dvě bolesti nejsou v rovině. A to i proto, že pravdou nepůsobíme bolest my, nýbrž ten, kdo ten bolestivý akt (zradu) vykonal. Zatímco lží působíme bolest my. Ale o tom více u druhého síta.
Kdo byl na některém ze Setkání se mnou (Ostrava, Plzeň, Praha už proběhly, do konce kalendářního roku zbývá už jen Brno), ví, že u lidí, kteří váhají, zda být k druhému upřímní, nebo lhát, simuluji rozhovor, který s vysokou pravděpodobností mezi oběma proběhne poté, co to praskne. Ten, kdo dnes váhá, se přesvědčuje o tom, zda má pravdu, či zda se mýlí, když doufá, že potom druhému vysvětlí, proč mu událost zamlčel. Dojde-li však posléze pro srovnání k reverznímu rozhovoru, tedy kdy ten, kdo by dnes rád zamlčel pravdu, se sám simulovaně ocitne na opačné straně, tedy je tím, komu naopak já zamlčuji pravdu, pak každé mé vysvětlení, proč jsem tak činil, vnímá jako nedůvěryhodné, jako alibismus, slabost, výmluvu. A právě tak to bude vnímat i jeho protějšek.
Nelze se divit. Z pohledu psychologie je přátelství nejen o tom být fér tváří v tvář, ale hlavně za zády svého přítele. Jak připomínám v knize L.E.Ž.: Bodnutí do zad nepřichází od skutečného přítele, ale také ne od zjevného nepřítele. Zjevný nepřítel nás zradit nemůže, protože mu nevěříme natolik, abychom si ho nechali naivně za zády. Skutečný přítel nás také zradit nemůže, ten naši důvěru nezradí. Znamená to tedy, že zradit nás může v životě pouze ten, KDO SI NA PŘÍTELE HRÁL. Ano, FALEŠNÝ přítel, ale ve skutečnosti nepřítel.
Máloco emočně bolí více než zrazení osobou, která měla naši důvěru. Bolí nás to proto, že v životě UBYL jeden člověk, kterému jsme chtěli věřit. A takových není nazbyt. Svým způsobem: Falešný přítel je horší než upřímný nepřítel – o zjevném nepříteli alespoň máme přehled. Psychologie v tomto směru vnímá “slzy, které se nám spustí”, jako přirozenou kombinaci reakce na špatnou zprávu a potřeby těla rychle se očistit. Oči, které plakaly, totiž následně vidí jasněji. Slzy urychlují ponaučení. Když si popláčeme, stáváme se dost moudrými na to, abychom dokázali jít dál, ale zároveň ne tak hloupými, abychom stejnému „příteli“ znovu věřili. Někteří dokonce cítí, že neztratili přítele, protože v jeho osobě ve skutečnosti nikdy žádného neměli.
Sedm otázek, sedm sít
Ano, nikdo by se neměl plést druhému do života.
Na druhou stranu, všichni potřebujeme po svém boku skutečného přítele, který nás upozorní na nebezpečí za našimi zády, o němž nemáme ani ponětí.
Ostatně, co bychom udělali, kdybychom viděli za zády našeho přítele člověka s napřaženým nožem? Také bychom váhali, abychom mu informací „Pozor, otoč se a braň se!“ nezpůsobili bolest zjištěním, že ho domnělý partner zradil?
Ano, každý by měl dospět ke konkrétní zkušenosti s konkrétním člověkem sám. A náš blízký člověk nám nemusí naši sdělenou informaci věřit. Ano, v tomto směru nás to může stát i naše přátelství. Na druhou stranu, pravda vždy vyjde najevo (viz psychologické vysvětlení v knize L.E.Ž.). Jak potom náš protějšek zpětně zhodnotí naše upozornění, kterému sám nechtěl věřit?
Přesto, pro dosažení definitivního rozhodnutí rád používám metodu sedmi sít.
1. síto: Jsem dobrý voják, nebo dobrý člověk?
Představme si blízkého člověka, který je šťastný s konkrétní osobou. Usmívá se, zavírá oči slastí. A právě v tu chvíli jeho protějšek vytahuje kudlu a chystá se ho bodnout. Co uděláme?
- Nebudeme ho varovat, protože nechceme, aby ho zabolelo zjištění, že se v tom člověku zklamal.
- Budeme ho varovat. Nechceme, aby ho zabolel nůž v zádech.
Slyšeli jste o masakru v Mỹ Lai? V březnu to bylo 43 let, co vojáci 23. pěší divize US Army povraždili ve Vietnamu několik set neozbrojených vesničanů včetně žen a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům