Čekáte přírůstek do rodiny? Nebo jste v očekávání, ale už sami? Bojíte se, jestli všechno zvládnete? Srazil Vás rozchod, máte už nyní dost starostí nad hlavu, nevěříte si?
Když jsem vytvářel psaný kurz Cestou vnitřní síly, vycházel jsem i z nespočtu dotazů, které padaly při Setkáních a týkaly se dětí, rodin, respektive samoživitelů. Z pohledu psychologie je zásadní umět se správně “zorientovat v mapě”, tedy uvědomit si, co můžeme a nemůžeme ovlivnit. A netrápit se zbytečně tím, co přitom má samo řešení.
Pokusím se tu ukázat na typickém dotazu, který mi adresovala Jitka: “Petře, mám trápení – malou dcerku. Je úžasná, bezproblémová, ale bohužel na ni nemám tolik času, kolik bych chtěla. Je to tím, že musím současně pracovat – jsem na vše sama. Přítel, její táta, odešel poté, co se dozvěděl, že jsem znovu těhotná. Takže nyní má na svět přijít mé druhé děťátko a já už vím, že na to první mi bude zbývat ještě méně času. Vyčítám si, že holčičku stále za něco vyměňuji, že jsem špatná máma. Petře, jsem?”
- Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 543.
- Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání. Poslední příležitost v tomto roce máte v neděli 26. června v Brně.
- Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
1. O strachu
S dovolením, vyskládám odpověď do tří vrstev. Začnu tou základní.
Ti lidé, kteří si vyčítají to, že jsou špatní, paradoxně obvykle nejsou špatní. O svých chybách totiž přemýšlejí, uvědomují si je, trápí se jimi, nechtějí je ani dělat ani opakovat, neustále hledají cestu, jak být lepšími, než jsou, v tomto případě rodiči.
A proto strach, že nejste nebo nebudete dost dobrými rodiči, je vždy POZITIVNÍ znamení. Ten strach vyjadřuje, že Vám na něčem ZÁLEŽÍ, že si to UVĚDOMUJETE a že budete OBEZŘETNÍ.
Mnohem nebezpečnější je takový strach nemít. Například: Myslet si, že mě nic nemůže zaskočit, že všechno umím, a tím pak něco důležitého podcenit. Člověk není robot, dělá chyby, měl by mít z chyb strach a respekt, protože jen tak bude opatrný. Vždy je lepší být obezřetný, tudíž PŘIPRAVENÝ, než udivený a překvapený.
Tolik k první vrstvě – obecně strachu.
A teď ke druhé vrstvě – obecně rodičovství.
2. O rodičovství
Je zcela přirozené mít strach, že nejsem nebo nebudu dobrým rodičem. Rodičovství se totiž nikde neučí ani nestuduje. To, jestli jsme, či nejsme dobrými rodiči, se nikde ani netestuje. Zatímco na řízení auta musíte mít řidičák, doklad kompetentnosti, a tedy složit zkoušky, tak na to, abyste se mohli stát rodiči, nic prokazovat nemusíte.
To znamená, že není-li žádný test, žádné síto, pak ani nevíte, na co se vlastně máte připravit, a co Vás “v běžném provozu” (řečeno řidičskou terminologií) s dítětem čeká.
Strachu se tedy nelze divit. Ať máte první, druhé nebo třetí dítě, vždycky to zažíváte poprvé a jdete do něčeho, co v této podobě neznáte.
Tolik ke druhé vrstvě – obecně rodičovství.
A teď ke třetí vrstvě – samotným dětem.
3. O dětech
Děti jsou s rodiči svým způsobem na jedné lodi. Ani děti totiž při narození nevědí, do čeho jdou. Všechno se, tak jako rodiče, učí.
U dětí je specifické to, jak se učí. Co slyší, co vidí, co pozorují či jinak vnímají, to zpočátku automaticky chápou jako NORMÁLNÍ. Takže když na ně jako rodiče nemáte čas, pro děti to zpočátku je normální; nemají žádné srovnání ani kritické myšlení. Ale to není dobrá zpráva. Podle toho, co je pro ně zpočátku normální, se totiž posléze formuje jejich myšlení a chování vůči druhým lidem.
Z toho plyne: Přijde-li na svět druhé dítě a je svým rodičem milováno víc než to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům