Víte o tom, že člověk je jako loď? Nepotopí jej voda, která je kolem něj, ale voda, která pronikne do něj. Jinak řečeno: Ani všechny oceány světa nestáhnou loď na dno, dokud se voda nedostane dovnitř.
A o to nám dnes půjde.
Otravuje Vás někdo v práci tak vytrvale, že má potenciál otrávit Vaši náladu či celý den?
Kazí Vám někdo dnešek na dovolené tak vehementně, že má potenciál zkazit celou Vaši dovolenou?
Jedná s Vámi někdo tak špatně, jak si rozhodně nezasloužíte? Trápíte se pro to? Tak rádi byste jeho chování změnili, ale čím víc se o to snažíte, tím víc poznáváte, že to nejde?
V nedělním živém vysílání jsem hovořil mimo jiné o technice počasí (viz Metoda odosobnění: Jak se emočně odpojit od jednání druhých lidí). Zajímá Vás, jak o této problematice přemýšleli lidé dávno předtím, než vznikla psychologie?
3 pravdy moudrých
1. Už PLATON řekl: “Nemůžeš změnit to, jací jsou lidé kolem Tebe. Můžeš však změnit to, jaké lidi máš kolem sebe.”
Neboli: Nelze změnit člověka, který ve svém jednání nevidí problém. Lze však ovlivnit to, zda takového člověka máme ve své blízkosti.
2. Pokud negativního nebo žlučovitého člověka vedle sebe mít “musíme”, protože je například součástí rodiny nebo našeho pracovního prostředí, a tím víc své nenávistné působení zneužívá, platí, co řekl DEMOSTHENES: “Nemůžeš ovlivnit všechny události, které Ti přijdou do života, ale můžeš ovlivnit to, jak k nim přistoupíš.”
Neboli: To, jak se k nám druzí lidé chovají, je jejich věc (jejich karma), zatímco to, jak na jejich chování reagujeme, je naše věc (naše karma).
3. BUDDHA pravil: “Tmu nelze vyhnat tmou. Tmu lze zničit jedině světlem.” Reagujeme-li na negativního člověka negativně, pak on je jako vysílač a my jako přijímač, který přeladí na jeho vlnu. Jsme stejní jako on. A negativní činy nám nepřinesou pozitivní život. A naopak, je-li naše reakce na negativního člověka nulová, apatická, lhostejná, znamená to, že nepřeladíme na jeho vlnu, nepřistoupíme na jeho tón a hru, jeho vysílání probíhá nadarmo.
Neboli: Neptejme se, proč nám druzí chtějí ubližovat. Ptejme se, proč si ubližovat necháme.
3 názorné příklady
1. Ve své učebnici sebezocelování Cestou vnitřní síly připomínám snad nejslavnější legendu. Siddhártha Gautama, řečený Buddha, šel vesnicí svých odpůrců. Jeden z nich na něj vyběhl a počal mu sprostě nadávat. Buddha ho klidně vyslechl. Pak se zeptal: “Poslyš, když někomu vyrobíš dárek a on ho od Tebe nepřijme, komu ta věc zůstane?”
Užaslý vesničan vyhrkl: “No…, přece mně. Já jsem tu věc vyrobil, takže mně patří, mně zůstane!”
Buddha přikývl. “Přesně tak je to s Tvým hněvem. Já jsem ho nepřijal.” A spokojeně odešel.
2. Cestou vnitřní síly je psaný kurz pro zvládání emočně vypjatých situací, kdy v okolí postrádáme ohleduplnost, tolerantnost, soucit, podporu, lásku. Jeho první řádky jsem psal v restauraci, kam najednou vstoupil neobvyklý pár. Dva gayové se drželi za ruku. Cinkot příborů ustal, hosté ztichli, jejich hlavy se po nich podezíravě otáčely. Napětí, jež by se dalo krájet, přerušil výkřik malé holčičky: “Maminko, proč se ti dva pánové drží za ruce?”
Celá restaurace upnula oči na tu paní, ve zvědavosti, jak tu “komplikovanost” dcerce vysvětlí. Žena si bohorovně urovnala nožem sousto na vidličce a povídá holčičce: “Protože se mají rádi.”
Hotovo! Jak je to jednoduché. Říká se tomu také žít a nechat žít.
3. Dalajlama učil sebeovládání na příkladu muže, kterému se ztratila ze zahrady sekera. Za plotem spatřil kloučka. Smál se přesně jako zloděj. I pohyby měl zlodějské.
Muž měl jasno. To je ten zloděj! Nasupeně vběhl do kůlny a honem hledal něco, čím kloučka ztrestá. Alespoň bič, rákosku nebo opasek. Jak tak přehraboval všechen nepořádek, který v dílně měl, objevil – jejda – právě tu sekeru, kterou předtím hledal. Tak on ji ten klouček neukradl?
Muž, již vychladlý, se šoural ven, zahanbeně pohlédl přes plot a viděl tam kloučka, který už vůbec nevypadal jako zloděj.
Vyžeň je na pastvu
Do Cestou vnitřní síly jsem vložil prověřené techniky psychologie, psychoterapie i psychoimunologie. Lidé však mívají i své vlastní. Třeba jeden bača ve slovenských horách mi řekl: “Když chci mít zvěř pod lepší kontrolou a větším přehledem, vypustím ji na větší pastvinu.” Zvířata jsou totiž klidnější a šťastnější, mají-li více volnosti. S lidskými myšlenkami je to podobné. Než dusit negace v sobě jako v Papinově hrnci, stačí sobě trochu upustit ventil, a ihned je snáze kontrolujeme, jsme méně nervózní, méně nemocní, a hlavně šťastnější, a můžeme se lépe soustředit na to, co je pro nás skutečně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům