Představte si vztah, ve kterém čím více lásky dáváte, tím méně dostáváte. Čím méně lásky dostáváte, tím spíše zůstáváte. Čím déle zůstáváte, tím méně věříte v sebe. Ve zkratce: Čím více lásky dáváte a čím méně jí protějšek opětuje, tím více o sobě pochybujete – tím spíše si připadáte nehodní lásky a tím méně věříte, že byste jinde na lásku narazili. A proto zůstáváte.
V knize L.E.Ž., která pojednává o mnoha hloupých vnitřních lžích, jimž bezvýhradně věříme, zaujímá tato lež čestné místo – dojít k iracionálnímu závěru, že čím více lásky dáváme, tím méně si ji zasloužíme nazpět. Přitom takto zlomení lidé dnešním partnerským vztahům dominují. Obětují se při každé příležitosti pro druhého, ale ten je při první příležitosti obětuje. A oni neodcházejí. Bojí se odejít. Mají pocit, že ani jinde nebudou milovaní. Že si nemohou polepšit. Že mohou být rádi za to, co mají. Ačkoli to, co mají, je pouze bolest.
Máte někoho takového ve své blízkosti? Trápí se pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro něj? Kéž mu následující řádky pomohou.
Neublížit někomu, kdo Ti už dávno ubližuje
V uzavřené skupině jsem nedávno řešil případ, který Vám popíšu. Jeho protagonistka mi ke zveřejnění dala svolení, aby se už nikdy nikomu nic podobného nestalo.
Na začátku mi říkala: “Bojím se změny.” “Proč?” “Nechci ublížit.” “Tomu, kdo Vám už dávno ubližuje?”
Jak je možné, že ti, kterým je ubližováno, to necítí? A pokud to cítí, proč si to nechtějí přiznat? Proč si realitu malují neustále narůžovo? Proč věří, že se ubližující protějšek změní? Proč říkají, že nechtějí odejít kvůli dětem, protože je milují? Copak si děti zaslouží žít v prostředí bolesti a ubližování? Copak si nezaslouží lepší příklad – ukázku, že i odchod může být někdy konstruktivním krokem? Mají se snad děti bát neznáma a zůstávat raději tam, kde je bolest? To je chtějí tito nemilovaní lidé naučit?
Proto jsem napsal knihu L.E.Ž. – protože těchto případů mám už plné zuby. Chci, aby lidé, kteří přestali dostávat lásku zvenčí, ji dokázali zažehnout alespoň uvnitř – aby se naučili mít sami sebe rádi, jestliže je nemá rád ten druhý. Také proto jsem knihu L.E.Ž. doplnil o FC Kurz Cestou vnitřní síly. Pro všechny, kdo po oslabující zkušenosti potřebují zesílit sebevědomí, dodat si motivaci, radost, povzbuzení poté, co byli odmítnuti, sraženi, opuštěni. Aby se přestali doprošovat, ponižovat, a tím ještě víc ztrácet kus sebe.
Pro ty, kteří knihu L.E.Ž., potažmo FC Kurz Cestou vnitřní síly neznají, mám alespoň rámcová doporučení. Prosím, přemýšlejte o každém z následujících slov. Nespěchejte se čtením. Jde o Váš život. Aby byl lepší, než je. Aby v něm byli lidé, kteří jsou šťastní, když jste šťastní. Ne ti, kterým je lhostejné, že Vám nic dobrého neopětují, že Vás to trápí a že se sžíráte domněnkami, co děláte špatně, když si ani záblesk lásky nezasloužíte.
Pojďme si celou problematiku a proces řešení objasnit v dalším z mých klubových článků na Vaše přání krok za krokem.
1. fáze: Výroba závislého srdce
Karolína dlouho čekala na lásku. Čím déle čekala, tím více ji pak ocenila a tím usilovněji ji pak nechtěla ztratit.
Měla hladové srdce (viz kniha L.E.Ž.), které přitahuje slabochy, lháře a manipulátory. Toho, kdo akutně postrádá lásku, je totiž snadné utáhnout “na vařené nudli”. Slíbit mu to, co potřebuje, a tím si vytvořit jeho závislost. Přece jen, když hladové srdce cítí, že konečně našlo zdroj svého naplnění, nehodlá se ho jen tak vzdát. Vytrpělo si přece už dost.
Leoš Suchařípa v roli Fauna ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne problém hladového srdce popsal přesně: “Takového člověka nejlépe zničíme, když mu vsugerujeme, že ho milujeme.” Karolíně se to stalo. Od svého protějšku slýchala, že ji miluje. Poté však, že už ji nemiluje. “Co jsem pokazila?” ptala se ihned. Proč jsem dříve lásku dostávala a nyní si ji už nezasloužím?
Její protějšek ji měl od té chvíle ve své moci. Kdykoli řekl “Pokud tohle neuděláš, odejdu”, vyhověla. Neuměla si představit přijít o jediný zdroj lásky, který ji potkal po tak dlouhém čekání.
Jung: Láska začíná pro nic a končí pro cokoli
Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, jednou řekl: “Láska je pro manipulaci ideální prostředí. Láska totiž začíná pro nic a končí pro cokoli.” Karolína to poznala.
Poblázněná byla už jednou. Vzešla z toho dcerka. Ale nezralý partner ji opustil. Neuměl si představit komplikaci ve formě rodiny. “Chtěl bych s Tebou miminko,” vyprávěl předtím Karolíně. Přitom neměl ponětí, co mít miminko znamená. A Karolína udělala tu chybu, že věřila jeho slovům. Načež poznala, zač jeho slova stojí.
Samoživitelkou byla pak dlouhé roky. Chyběla jí mužská opora, ale i láska. Snažila se obojí najít na internetové seznamky. Nacházela ale jen zklamání. Až se objevil On. “Ty máš dcerku? Ta je roztomilá. Tu bych ihned přijal za svou!” vyrazil jí dech. Mluvil přesně tak, jak ona snila. A tak se stalo, že Karolína zopakovala tutéž chybu. Uvěřila slovům. Načež opět poznala, zač slova stojí.
Dcerka, která zpočátku nebyla překážkou, se posléze překážkou stala. “Vadí mi, že to dítě není moje.” “Neunesu, že má vzhledové rysy Tvého expartnera.” “Určitě na něj po nocích myslíš a nemiluješ mě…” “…pokud mě opravdu miluješ, pak uděláš tohle –” A diktoval.
Pro Karolínu to byla cenná zkušenost: Zdánlivá láska skutečně může začít pro nic – pro pouhá lahodně znějící slova. A skončit může opravdu pro cokoli – záminka se vždy najde. Stačilo, aby Karolína jednou nevyhověla.
2. fáze: Neodcházej, udělám cokoli
Když mě Karolína vyhledala, sama sebe nazvala klaunem. Líčený úsměv, to kvůli malé, ale pod tou maskou bolest, kterou potlačovala. Před dítětem nechtěla dát najevo slabost a zadržovala pláč. Tolik chtěla lepší budoucnost, tolik pro ni byla ochotna obětovat, tolik nastavovala své dobré srdce, které ale už bylo skoro prázdné, bez energie. Veškerou totiž dala jemu, muži, který bral, dokud bylo co. Pak odešel. A jí nezbyla ani naděje. Dva vztahy, dvě prohry. Ten jediný, kdo ji “miloval”, si už přes seznamku našel jinou. Jak by mohla věřit, že to “napotřetí” vyjde?
Vadilo mi, jak uvažuje. Žádný třetí pokus ji totiž nečekal. Pořád měla před sebou první pokus. Dvakrát potkala nesprávné lidi. Ještě nikdy správného.
Nepotřebovala jakéhokoli partnera. Potřebovala správného. Rozdíl mezi těmito slovy musela pochopit. Přehrabovala totiž kamení a přitom zcela přehlížela diamant.
Jung: Dávejte si pozor na opakovanou lež; stává se pravdou
“Nemysli si, že o Tebe bude stát někdo jiný. Uděláš to, co chci, jinak se rozluč s představou, že někdo přijme cizí dítě.” To nebyla jen slova. To byly skoby do hlavy. Zanechávaly tam hluboké rány, možná celoživotní. A hlavně, čím více jich bylo, tím více o nich Karolína přemýšlela – co když je na nich něco pravdy?
Jung varoval před takzvanou utahující se smyčkou. Naše mysl je jako úrodná zemina. Cokoli do ní zasadíme a svými myšlenkami živíme, to v nás roste. Z pochybnosti může být přesvědčení, z přesvědčení jistota, z jistoty pravda. V této fázi za mnou přišla. Bylo na čase přejít do třetí.
3. fáze: Je čas tohle ukončit
Psychologie zná pojem self-fulfilling prophecy, sebenaplňující předpověď. Jde o fenomén, kdy pouhé očekávání budoucích událostí vede člověka k chování, které pak zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Začne-li si například Karolína myslet, že žádný další vztah nevyjde, pak se tak opravdu stane – Karolína totiž nebude mít odvahu ani motivaci vůbec nějaký vztah zkoušet. Nedá-li nikomu novému příležitost, pak nikdo nový po jejím boku nebude moci být.
Pro ty, kdo neznají knihu L.E.Ž., potažmo FC Kurz Cestou vnitřní síly, uvedu tři jednoduché kroky, jak se pohnout ze závislosti na nesprávném člověku. Jak přestat přehrabovat kamení a začít vidět i diamant, který už dávno byl v její blízkosti.
1. krok: Sleduj pouťový balonek aneb Neber si to osobně
Karolínu a její dcerku jsem naložil do svého auta a odvezl na pouťovou slavnost. Ne za...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům