Existují rozchody, které jsou zbytečné. Které vyvěrají z pouhého nedorozumění.
Trápí mě, když takové rozchody nastanou. Když se pak oba cítí nepochopení, když si v emoční paměti vytvoří o druhém představu “Pro vztah nepoužitelný”, ačkoli by spolu mohli být šťastní, jen kdyby se na problém, který společně zažili, podívali z jiného úhlu pohledu. Dnes uvedu takový příklad.
Moje nová kniha L.E.Ž. by se neměla dostat do ruky lidem, kteří neumějí připustit, že by udělali chybu. Jde o knihu zrcadel, v níž často spatříme chyby, které jsme podcenili. Jenže já ji nepsal proto, aby se čtenáři pak cítili hůř. Já ji psal proto, aby si uvědomili, že je DŮLEŽITÉ SI CHYBU PŘIZNAT. Pak je možné ji ODSTRANIT. Nejen ze svého chování, ale i ze vztahu jako celku.
Jak píšu v knize L.E.Ž., všechny vztahové problémy mají řešení, ale musejí si možnou chybu připustit oba. Nikdy to totiž není tak, že by chyboval jen jeden a druhý byl bezchybný robot. Jen málokdy je situace tak krystalicky jasná, že viník je pouze na jedné straně. Ukážu to na dotazu Jolany: “Petře, mám obavy. Partner mi neříká, že mě má rád. Vlastně mi to neříkal nikdy. Co to znamená? Že mě rád nemá? Nebo muži o takových věcech nemluví?”
- Děkuji za Vaše dotazy. Těch jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 550.
- Mé nejdůležitější odpovědi obsahují také knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Pochopení první: Nepaušalizuj
Začnu od konce: Není možné říct, že muži obecně takové věci neříkají. Někteří říkají, jiní neříkají. To záleží na konkrétním člověku. Protože to záleží na konkrétní minulosti.
Někdo vyrostl v prostředí, kde se o citech nemluvilo. Pak je pro něj přirozeně normální o citech nemluvit, ba ani nepřemýšlet. Neznamená to však, že ten člověk nemá rád nebo dokonce není schopen mít rád, jenom to nevyjadřuje slovy.
Stejně jako to, že člověk vyjadřuje slovy, že “rád má”, ještě nemusí znamenat, že to je pravda – že nás skutečně má rád.
A tím se dostávám k podstatě.
Pochopení druhé: Proč to potřebuješ slyšet?
Podstatná otázka zní: Proč je pro nás vlastně důležité SLYŠET, že nás protějšek má rád?
Nejspíš proto, že je to pro nás normální, správné, potřebné. Možná jsme vyrostli v prostředí, kde se NORMÁLNĚ pomocí slov vyjadřovaly city. Jenže tato normálnost (to, co je normální pro nás) mohla způsobit, že od té chvíle očekáváme, 1) že nám lidé budou říkat, že nás mají rádi, a 2) že když nám někdo řekne “Mám Tě rád”, je to pravda. Protože pro nás je obojí normální.
Ale to také může vést k našemu velkému zklamání. Ani 1) ani 2) se nemusí naplnit. My totiž od druhých automaticky očekáváme to, co by na jejich místě bylo normální pro nás. Jenže druzí nejsou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům