Jste terčem žárlivých scén? Máte je za přehánění? Bagatelizujete je nebo člověka, který Vás miluje, ale současně podezřívá?
Prosím, nesuďte člověka jen podle jeho momentálního chování. Jakkoli se Vám může zdát směšné nebo neopodstatněné, je za ním příběh. A dokud se na to nepodíváte jeho očima, tak ho nepochopíte a možná zbytečně o něj přijdete.
A přitom stačí jen o trochu víc porozumět. Jako Milan, který mi napsal toto: “Petře, právě čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší a úplně se nacházím v části o ‚sebenaplňujícím proroctví‘. Mám totiž nesnesitelně žárlivou partnerku. Pořád mě osočuje, že jí jsem určitě s někým nevěrný, i když to není pravda, a že ji nakonec stejně opustím, i když nic takového nezvažuji. Ačkoli poslední dobou už ano. Ano, zvažuji od ní odejít, ale ne proto, že bych měl někoho jiného, nýbrž proto, že se chová nesnesitelně. Co se jí, Petře, mohlo stát, že mi nevěří? Když se ptám jí, jenom odsekne: ‚Všichni chlapi jste stejní.‘ Jak na to přišla?”
- Děkuji za Vaše dotazy. Těch jsem zde zodpověděl už 555.
- Mé odpovědi obsahují také souhrnné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Nedůvěra versus strach
Milan mi položil dvě otázky, na obě je shodná odpověď, a dokonce jedním slovem. Co se jí mohlo stát? Jak přišla na to, že “všichni chlapi jsou stejní”? Zkušeností. To slovo, prosím, fixujte.
Zkušenost je pro podvědomí a všechna rozhodnutí, která z něj plynou, důležitý argument. A s jeho pomocí si poněkud poopravíme první Milanovu otázku. Žárlivost totiž není projevem NEDŮVĚRY, ale projevem STRACHU. A to je podstatný rozdíl. Nedůvěru a strach totiž odlišuje původce, pramen, zdroj. Nedůvěra je plodem rozumu, zatímco strach je plodem emocí. Nedůvěra říká: Mám špatnou zkušenost – pamatuji si to! Chápete? Zkušenost je skutečnost, opravdový prožitek člověka. Není to jenom poryv emocí, okamžitý pocit, který zapůsobil a do zítřka vyprchá, pouhá domněnka nebo spekulace. Zkušenost je realita, pravda, důkaz, fakt, který se opravdu stal a nelze zpochybnit. Nedůvěra je tedy důsledkem ponaučení člověka.
Dva směry nedůvěry
Člověk nedůvěřuje v zásadě jen ve dvou situacích – když druhého člověka UŽ zná a když druhého člověka JEŠTĚ nezná. Jestliže ho zná, a právě proto nedůvěřuje, tak tou svou nedůvěrou vyjadřuje: Já už vím, co od Tebe mohu čekat, a právě proto Ti nevěřím. A jestliže druhého nezná, a právě proto nedůvěřuje, tak tou svou nedůvěrou vyjadřuje: Já už vím, čeho jsou lidé, jako jsi Ty, schopni a co od nich mohu čekat, a právě proto Ti nevěřím. Nedůvěra tak není ledajaký pocit, ale reálná jistota, která má pevný důvod v minulosti.
Naproti tomu strach nemá se skutečností často nic společného. Jen s osobní představou, vidinou, iluzí polekaného člověka, co by se mohlo stát kdyby. Jinak řečeno: Žárlivost říká “Bojím se, že ztratím něco, na čem mi záleží, někoho, koho miluji.” Zatímco nedůvěra říká opak: “Já se už nebojím, že někoho ztratím, protože už nemám co ztratit, já jsem ho svým...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům