Denně míjíte desítky, stovky, ve velkých městech i tisíce lidí, a přesto… Jste jako Jin, který pořád nemůže potkat svůj Jang. Ačkoli máte všechno, co jako lidský jedinec máte mít, připadáte si nekompletní. Co Vám chybí? Právě ten Jang.
Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, Jin a Jang jsou dvě části jednoho celku. Jako dva půlměsíce, bílý a černý, které se od sebe odlišují, ale také navzájem doplňují a potřebují. Jen dohromady totiž vytvářejí kruh. Jako když klíč zapadne do zámku. Nesmí jít o lecjaký klíč nebo zámek. Musí jít o TEN SPRÁVNÝ protějšek.
V článku Jak se stát celoživotní slabostí silného partnera napovídám, koho se vyplatí hledat, respektive kým se vyplatí být. Co když ale pořád na takovou osobu nemůžeme narazit? Kde je, že nemůže najít ani ona nás? A existuje vůbec?
V uzavřené skupině, prostředí vytvořeném pro Vaše sbližování i svěřování, často vyjadřujete svou pochybnost, jestli jste správný protějšek už neminuli, nebo zda ten svůj vůbec potkáte. Je to až groteskní. Muži se ptají: Kde jsou ženy? Ženy se ptají: Kde jsou muži? Jsou v jednom prostředí a nevidí se. Jsou plni očekávání, jak by jejich ideál měl vypadat, přitom zapomínají, že ideál neexistuje. Jsou plni zranění z předchozích vztahů a bojí se: Co když se to špatné přihodí znovu?
Jsem šťastný, když lidé pochopí, jak hledat i jak nehledat. Když se i v uzavřené skupině, jež původně vznikla pro Vaše anonymní sdílení těžkostí, s nimiž se potýkáte a potřebujete pomoci, seznamují nové páry, jako ten, o kterém Vám dnes povím. Není první ani poslední. Jen se naučil přestat bát a začít věřit, “co když ta správná polovička je právě tady”.
V dalším z mých klubových článků, které píšu vždy na Vaše přání, tentokrát objasním podstatu magnetismu lásky, opaku vnitřního přesvědčení “Můj protějšek nejspíš neexistuje”. Jen považte: K čemu je správný klíč, když je zámek „zarezlý“, nepřístupný, odmítá se otevřít?
Příběh Radka a Terezy, respektive co všechno z minulosti v sobě museli uvolnit, aby se konečně mohli potkat, krok za krokem:
1. problém: SFP
První, co jsem odděleně sdělil Radkovi i Tereze: Nekontaminujte své sebevědomí. Neprohlubujte své zoufalství vlivem prodlužující se osamělosti. Nepropadejte negativním pocitům. Jinak řečeno: Pochopte psychologický jev zvaný sebenaplňující se předpověď (self-fulfilling prophecy), neboli SFP.
Jde o sugestivní proces, kdy naše očekávání budoucích událostí vede k takovému našemu osobnímu postoji či chování, které následně zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Člověk, který sám sebe o něčem přesvědčí (Zůstanu sám), posléze upraví své jednání tak, že skutečně sám zůstane. Ale ne vinou osudu, nýbrž negativizační proměnou vlastního působení na okolí. Problém SFP pro lepší představu uvedu na dvou příkladech, jednom skutečném a jednom učebnicovém:
- Skutečný příklad SFP ze 70. let minulého století: V období celosvětové ropné krize se rozšířila fáma o očekávaném nedostatku toaletního papíru z důvodu poklesu dovozy ropy. Lidé v panice začali toaletní papír okamžitě skupovat. Třebaže ho byl původně v obchodech dostatek, panické vykoupení vedlo ke skutečnému nedostatku toaletního papíru v obchodech, a tudíž k potvrzení tohoto očekávání.
- Učebnicový příklad SFP z běžného života: Student se připravuje na těžkou zkoušku. Čím víc se učí, tím větší má obavu, že zkoušku nezvládne. Není schopen se na učení řádně soustředit. Víc času, energie a soustředění věnuje svým strachům a starostem. Úzkost ho přiměje nakonec rezignovat na snahu naučit se látku a nazítří zkouškou neprojde.
Řešení: Klid, všechno se děje z dobrého důvodu
Kdo využívá současného krásného počasí a tráví více času v přírodě, může se zklidnit nejen dýcháním čerstvého vzduchu, ale i rozhlížením. V přírodě se nic neděje náhodou, nic tam není zbytečné a vše má své místo v řetězu příčin a následků. V přírodě lze nejlépe pochopit základní tezi: Na světě se ještě neobjevil zámek, ke kterému by současně nevznikl klíč. Nemusíme tedy věřit, že náš Jang existuje. My to víme. Jen ho musíme umět hledat a vytvářet. Na obě slova kladu stejný důraz.
Než je rozvedu víc, pokusím se formulovat alespoň jeden možný dobrý důvod, proč čekání na správný Jang může trvat „až tak dlouho“. Téměř všichni lidé, kteří mě požádali o pomoc, a měl jsem tu čest s nimi spolupracovat, zjistili, že oním dobrým důvodem, proč se tolik načekali, byl právě ten čas. Čas pomáhá uzrát. I člověk už zjistil, že postel je nejměkčí po namáhavé cestě. Že správný Jang rozpoznáme a doceníme tím víc, čím déle jsme na něj čekali. Že naše štěstí je přímo úměrné nevíře, kdy jsme už ve správný vztah přestávali věřit, přestávali na svou samotu myslet, přestávali se snažit cokoli násilně změnit – pak najednou to přišlo. Jako krásný dárek. Dárek, který jsme už nečekali. A o to víc nás překvapil a potěšil.
Pamatujme si: Na správný Jang se vyplatí počkat. Době, po kterou čekáme, neříkejme ztráta času, ale investice. Investice do budoucnosti, která bude se správným Jangem o to krásnější.
Že to zní jako nereálný příběh? To je dobře. Už se těším, až se po boku správného partnera o mých slovech přesvědčíte a pochopíte, proč jste měli čekat tak dlouho a proč to nemělo vyjít s nikým předchozím. Všechno dostane svůj smysl. Uvidíte. Ale teď pojďme ke klíčovým slovům.
Hledat. A vytvářet.
2. problém: Pohled nedostatku
Odmala jsme vedeni k tomu, abychom na sobě hledali chyby. Odmala proto máme sklon všímat si víc lidí, kteří nás upozorňují na naše chyby, a podle jejich doporučení se měnit.
Z toho plyne, že nás víc přitahují ti, kteří nás opouštějí, kteří s námi manipulují, kteří nám ubližují – zkrátka kteří nám působí bolest. Naučili nás hledat na sobě to, co nám chybí, co nám nefunguje, pro co nejsme nedostateční. Říkám tomu žít v Zemi nedostatku nebo pohlížet na život optikou nedostatku.
Výsledkem je, že běžně přehlížíme diamant, zatímco přehrabujeme kamení. Jinými slovy: Věnujeme větší pozornost lidem, kteří nás oslabují, než lidem, kteří nás posilují. Typický příklad: Postuje-li dnešní člověk svůj příspěvek na sociální síť, řeší v sobě více negativní reakce než pozitivní (a to dokonce i tehdy, kdy negativních je výrazně méně či jen jedna; ano, jen pro tu jednu dokáže mít zkaženou energii a celý den).
Řešení: Pohled dostatku
Většina lidí si tak navykla vidět to, co v jejich životě chybí, s tím, že právě to je činí nešťastnými. Ale život je nedokonalý, vždy v našem životě nebo nám samotným bude něco chybět. Tudíž cesta ke štěstí a spokojenosti musí vést opačným směrem – přes pohled dostatku: vnímat také to, čím jsme obdařeni. Jestliže stanovujeme svou sebehodnotu podle toho, co nám chybí či v našem životě ještě nefunguje, pak budeme přirozeně postrádat sebelásku, radost, úsměv – a kdo by někoho takového chtěl vedle sebe?
Navíc si vinou optiky nedostatku můžeme myslet, že štěstí přijde zvenčí, že naše vnitřní problémy vyřeší vztah. A tím se dotýkáme třetího problému.
3. problém: Orientace ven
Odmala jsme vedeni k tomu, abychom své chování ovlivňovali podle hodnocení zvenčí. Učitelova známka předurčila rodičovu odměnu či trest. Ve škole, doma, mezi přáteli, v dětství i v dospělosti, kdy jsme nastoupili do práce, pořád někdo cizí určoval, co máme dělat, zda za to budeme odměněni, nebo potrestáni, a jestli nebudeme nahrazeni.
Pro většinu lidí je tak naprosto normální za lásku považovat to, jak se chováme k druhým, ale naprosto nenormální vůbec přemýšlet o tom, jak se chováme sami k sobě. Mnoho lidí tak ze špatných a destruktivních vztahů odchází sežráno zevnitř – sebevýčitkami, lítostí a nutkáním opravit to, co v sobě „jistě mají porouchané“, bez jakékoli sebeúcty, sebelásky.
Mnoho lidí spojuje s láskou vlastní hodnotu. Domnívají se, že bez partnera nejsou kompletní, že se někomu musejí podbízet, doprošovat se, ponižovat, jenom aby si vysloužili „dobrou známku“ a nebyli sami. Jenže tito lidé ve skutečnosti už dávno osamělí jsou – byť oficiálně „ve vztahu“.
Jako kdyby řešení bylo vždy vně nás. Jako kdyby někdo zvenčí něco pro nás měl zařídit. Jako kdybychom bez druhého člověka neměli šanci být šťastní. Jako kdyby pouze dokonalý člověk nás měl uspokojit. Jako kdyby nikdo, kdo se zdá ne-perfektní, neměl od nás dostat příležitost.
Řešení: Orientace dovnitř
Začněme u sebe. U sebevědomí, sebeúcty, sebepřijetí, sebedůvěry, sebelásky, sebehodnoty. Věnoval jsem tomu celou jednu knihu Sami + kurz Cestou vnitřní síly.
Mimochodem, fixujme fenomény pohledu nedostatku a orientace ven. Problém s nimi má téměř každý nezadaný člověk, který s tímto stavem není v pohodě.
Pojďme si na příkladu Radka a Terezy ukázat, jak s tím lze pracovat.
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům