Když bylo Albertu Einsteinovi šestnáct let, měl ve škole spor s učitelem náboženství. Ten žákům položil otázku: „Jak je možné, že Bůh, je-li tak dobrý, dopustí, aby na světě bylo tolik zla?“
Mladý Einstein se ozval: „Ale pane učiteli, zlo neexistuje.“
Učitel se podivil: „Jak to? Nevidíš zlo kolem sebe? Máš snad tmu v očích?“
Einstein namítl: „Tma také neexistuje!“
Učitele namíchl: „A co vidíš, když vyhlédneš v noci z okna?“
Einstein: „Nedostatek světla. Ve vší úctě, pane učiteli, světlo lze měřit, rozkládat paprsek po paprsku, ale tmu ne. Světlo má i svou fyzikální veličinu, tma ne. Tma jako taková neexistuje. Je to jenom název, který si lidé vymysleli, aby popsali nedostatek nebo nepřítomnost světla. Je to jako s chladem. Copak chlad existuje?“
Učitel se pokusil o žert: „Jistěže existuje. Copak Tobě nikdy nebyla zima?“
Einstein: „Znovu se mýlíte, pane učiteli. Ani chlad neexistuje – nelze ho měřit, nemá svou fyzikální jednotku. Všechny subjekty, objekty, zvířata můžeme měřit jen na základě tepla, ne chladu. Když říkáme, že venku ‚je pod nulou‘, pořád tím vyjadřujeme, kolik stupňů chybí do počátku tepla. Chlad je tedy znovu jen slovo, jímž lidé označují nedostatek nebo nepřítomnost tepla. A tak je to se vším. I s tím Vaším zlem. Není žádné zlo, je jen nedostatek nebo nepřítomnost dobra.“
Už víte, co znamená NEVĚŘIT SI? Cítit se SLABĚ? Nebo BÁT se?
Ano, nedostatek nebo nepřítomnost víry, síly, odvahy. Podle Einsteina neexistuje ani neštěstí, jen nedostatek nebo nepřítomnost myšlenek zaměřených na štěstí.
Když jsem vytvářel FC Kurz Cestou vnitřní síly pro všechny, kdo momentálně postrádají sebevědomí, sebelásku, sebepřijetí, sebehodnotu, snažil jsem se jim vysvětlit, že řešení není někde venku, vně jejich osoby, ale přímo v nich, v jejich vlastním myšlení. A to je dobře. Kdybyste museli čekat na jinou osobu, až se uráčí chovat se k Vám dobře, pak byste byli na jiném závislí. Jenže Vy nejste. Víru, sílu, odvahu, tak jako své myšlenky máte ve své moci, a to víc, než si v negativním rozpoložení myslíte.
A Vy už přece víte, co je negativní rozpoložení? Ano, nedostatek nebo nepřítomnost rozpoložení dobrého.
Co nás naučil Einstein
Především obráceně myslet: Když nám něco schází, můžeme to doplnit. Ostatně, při negativním rozpoložení o obracení jde.
Když vysvětluji lidem, co znamená slovo negativní, ukážu jim dávný fotocitlivý pásek, který se vkládal do fotoaparátů. Když se osvítil, vznikl negativ. Barvy na něm byly opačné – kde měla být tmavá, byla světlá. Právě to je negativní myšlení – ukazuje nám realitu obráceně. Tam, kde získáváme, tvrdí, že ztrácíme. Tam, kde sílíme, tvrdí, že slábneme. Tam, kde něco nového začíná, tvrdí, že všechno končí.
V uzavřené skupině, kde každý z Vás může i anonymně sdílet své trápení a dostane na něj odpověď (pro vstup do uzavřené skupiny musíte být registrováni zde), nezřídka slýchám, jak jste “ztratili” tím, že Vás opustil někdo, kdo si Vás nevážil. Není to ale spíše zisk? Neuvolnilo se po Vašem boku spíše místo pro někoho lepšího, kdo si Vás vážit bude? Co budete říkat, až vedle sebe budete mít někoho milujícího? Že ten, kdo si Vás váží, je lepší než ten, kdo si Vás neváží?
Tak se stane, že lidé v negativním rozpoložení vnímají jako důležitější ty, kteří ve skutečnosti vůbec důležití nejsou. Trápí se pro ty, kteří se pro ně samotné netrápí. Milují ty, kteří si lásku nezaslouží, důvěřují těm, kteří jim lžou, obětují se v každém okamžiku pro ty, kteří je při první příležitosti obětují. Ano, protože přemýšlejí obráceně.
Pokud se trápíme, musíme doplnit myšlenky, které nám pomohou přestat se trápit. To je rozdíl mezi negativním a pozitivním myšlením. A teď jak mezi těmito způsoby přepnout.
Pojďme si to v souladu s Cestou vnitřní síly objasnit v dalších z mých klubových článků na Vaše přání, a to na konkrétních příkladech jednoduchých obratů v myšlenkách:
Umění otočky
Stačí se rozhlédnout. Spatříme mnohé zdánlivé paradoxy:
- Lidé, kteří jsou dnes v nějaké oblasti úspěšní, na cestě k tomuto úspěchu mnohokrát prohráli.
- Lidé, kteří si dnes váží nějaké hodnoty, předtím tuto hodnotu podceňovali.
- Lidé, kteří jsou dnes označováni za moudré, udělali cestou do dnešního bodu spoustu chyb.
- Lidé, dnes šťastní, oceňují to, kde jsou, tím víc, čím hlubším údolím neštěstí prošli.
- A to všechno proto, že mezi stádiem A a B se ponaučili.
Nikdo učený z nebe nespadl. Všichni se rodíme jako zoufale nedokonalé, chybující bytosti a teprve nabývanými zkušenostmi odstraňujeme své chyby a směřujeme k dokonalosti, které však nikdy nedosáhneme. Pořád se totiž máme co učit. Například to, že:
- Čím více milovaných lidí ztratíme, tím více si uvědomíme hodnotu těch, kteří zůstali nebo se vrátili.
- Čím těžší přítomností procházíme, tím spíše poznáme, kdo je skutečný přítel.
- Čím více hloupostí uděláme, tím více zkušeností získáváme.
- Čím více nových cest jsme nuceni hledat, tím více objevíme.
- Čím více hledáme štěstí u jiných, tím víc nás život tlačí, abychom ho nacházeli u sebe.
Tento systém pádů, které nás ovšem obohacují, a bolestí, které ve skutečnosti znamenají posílení a zmoudření, znamená, že ať jsme v životě dole, či nahoře, něčemu nás to učí. Jsme-li dole, učíme se trpělivosti. Jsme-li nahoře, učíme se pokoře. Proto také ten, kdo někdy zažil dno, ví, jak z něj povstat. Kdo někdy zažil bolest, ví, proč ji nemá působit druhým. Kdo někdy lhal, ví, co všechno může ztratit a proč už to nedělat. Kdo někdy padl a vstal, ví, že je silnější, znalejší, schopnější i empatičtější než ten, kdo nikdy nepadl.
Ale k tomu člověk potřebuje umět obracet. Prochází-li negativní okolností, umět dohlédnout “za horizont” a představit si, co by na ní mohlo být dobrého. Ukážu to na modelových větách:
1. Negativní pocit: “Každý by to dokázal lépe než já…”
Pozitivní překlad: “NAOPAK! Nikdo to neudělá lépe než já, protože nikdo není lepší než já. Jsme jen jiní.”
V FC Kurzu Cestou vnitřní síly zdůrazňuji, že neexistují dva stejní lidé. Z toho plyne, že nikdo nemá takové přednosti ani nedostatky jako my. A naopak, my nemáme přednosti a nedostatky druhých. Jak řekl Cimrman, může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme udělat.
Čím více se snažíme jít v něčích stopách, tím spíše ztrácíme sebe. Nejsme a ani nemá smysl, abychom byli ničí kopie, když jsme svůj vlastní originál. To znamená, že každý můžeme mít zcela jiné hodnoty i potřeby, zkušenosti i názory, sny i touhy, a cesta každého člověka k jeho splněnému přání připomíná výstup na horu, přesněji na VLASTNÍ HORU.
Na své cestě jsme vždy svým způsobem sami, máme své tempo, svůj čas. Nepotřebujeme být tedy lepší než kdokoli jiný, jít po cizí cestě, naším jediným soupeřem jsme my sami. To je dobrá zpráva. Každý den můžeme přerůst sami sebe – naučit se něco nového. A tak můžeme být zítra lepší, než jsme dnes.
2. Negativní pocit: “Co teď prožívám, je k ničemu…”
Pozitivní překlad:...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům