Jednomu indiánskému kmeni v Severní Americe se podařilo vybudovat až překvapivě rozvinutou společnost – s bohatými tradicemi, vlastním písmem a unikátní kulturou. Jmenovali se Čerokézové. Když se historikové zajímali o kořeny jejich rozvoje, objevili starou legendu, kterou byly odpradávna vychovávány čerokézské děti. Stařešinové rodu jim od raného dětství vyprávěli pohádku, podle níž máme všichni v hlavě dva vlky. Jeden je dobrý, laskavý, chápavý, mírumilovný, je schopen soužití s okolím a útočí jenom tehdy, musí-li bránit dobrou věc. Naopak druhý vlk je zlý, nespokojený, podrážděný, nepřizpůsobivý, snadno se rozlítí, rozkmotří, útočí i bez příčiny, spalovaný závistí a nenávistí. A tito dva vlci spolu neustále soupeří o ovládnutí lidské mysli.
“A který z těch vlků častěji vyhrává?” ptaly se čerokézské děti.
„Přece ten, kterého víc krmíme,“ slyšely odpověď.
Můj nový tištěný FC Kurz Jak čelit manipulaci je právě o tomto souboji. Na jedné straně je partner, rodič, kolega, který nás sráží, jen aby nás ovládal, měnil k obrazu svému. Poštvává proti nám druhé, třeba i vlastní děti. Nebo nás před jinými špiní, jen aby nás otrávil nebo se nás zbavil. Zkrátka, snaží se předhazovat chutné sousto ZLÉMU VLKOVI v naší hlavě, a to jen proto, abychom se pak cítili bezmocně, bezradně, v pasti. Ať uděláme cokoli, jako by náš život nebyl v naší moci, jako by naši loutku vodili druzí… Co dělat, když ZLÝ vlk oslabuje DOBRÉHO? Jak tomu DOBRÉMU pomoci postavit se vlastní nebo cizí slabosti?
Tomu jsem věnoval tento tištěný kurz. Ale protože se nedostane na všechny, chci, aby ti, kterým kurz unikne, přemýšleli alespoň o následujících doporučeních.
Volba, kterou máme v každé chvíli
Mezi psychology, které v kurzu zmiňuji, nemůže chybět Viktor Frankl. Zakladatel existenciální analýzy a rakouský neurolog s českými kořeny si už před sto lety dovolil říct, že lidé mají v každém okamžiku, který prožívají, na výběr – buď se budou zaměřovat více na to dobré, co jim moment přináší, a oceňovat to, anebo více na to špatné a trápit se tím… Dodal, že ať naše volba je pro jedno, nebo pro druhé, v obou případech platí, že to, nač se soustředíme, vyroste. (V živém vysílání Jak najít odvahu jsem o této psychologické zajímavosti hovořil v souvislosti s překážkou – zda se soustředíme NA ni, anebo ZA ni; tedy zda se soustředíme na to nepříjemné, co nás čeká a dost možná i odradí, nebo na to příjemné, co přinese možný úspěch a co nás tudíž nabudí).
Frankl varoval: „Budeme-li přednostně očekávat špatné, nebudeme zklamáni. Už s očekáváním špatného se nám bude špatně žít. Očekáváním špatného si v sobě vystavíme bariéru, která nás oddělí od dobrého – od radosti ze života, od vděčnosti, od produktivity. S očekáváním špatného postupně ztratíme motivaci, jako by jednat a usilovat o něco lepšího nemělo smysl. A tím se v našem životě uskuteční to špatné, co jsme očekávali. Protože si nepůjdeme pro to dobré.“ Ostatně, byl to Frankl, kdo jako první pronesl: „Jsme TO, jak myslíme. Ve svém životě nezměníme nic, dokud nezměníme své myšlení. A naopak, změníme-li své myšlení, můžeme v životě změnit všechno.“
Moc negativního přesvědčení zlým vlkem
Frankl apeloval, aby lidé více přemýšleli o ZABARVENÍ své momentální energie. “Negativní není jen to, co nám dává nepříjemné pocity. Negativní je hlavně to, co nás nutí jednat opačně. V negativním naladění si i pozitivní fakta vykládáme opačně. Odejdeme-li ze špatného prostředí, v negativním rozpoložení máme pocit prohry, ztráty, ačkoli bychom správně měli odchod ze špatného prostředí vyhodnocovat jako výhru, zisk, posun dopředu,” podotýkal Frankl s tím, že způsob, kterým člověk myslí, je schopen ovlivnit výsledky, kterých život dosahuje.
„O čem je člověk přesvědčen, to je pro něj pravda. Proto se i negativní člověk označuje jako realista. Nepřipouští žádnou pozitivní verzi, protože je přesvědčen o té negativní. Usoudí-li, že nějakou situaci nemá cenu měnit, protože to není možné, nesnaží se to změnit, a proto se to možným nestane. Proto také člověk při očekávání toho nejhoršího nemůže být zklamán. A to bez ohledu na objektivní realitu nebo jeho subjektivní možnosti a potenciál. Pasivnímu člověku i pozitivní příležitost uteče. Sám sebe totiž přesvědčí, že ta příležitost nemůže vyjít a nemá smysl se o ni snažit.”
Pět krmiv pro dobrého vlka
Protože právě manipulace, které jsem věnoval samostatný kurz Jak čelit manipulaci, je postavena na krmivu pro zlého vlka a obrání oběti především o sebejistotu, zvažte, prosím, těchto pět malých úprav ve svém myšlení:
1. Všimni si Tvé tendence přehánět negativa a přehlížet pozitiva
Na úvod mi dovolte jednu otázku: Když se Vám stane něco negativního, jak s tím pracujete? (Máte sklon negativní událost okamžitě zobecňovat a aplikovat i na ostatní oblasti života?)
- Uvedu příklad: Jdete na rande. Čeká Vás zajímavý člověk. Zaujme Vás, ale Vy jeho ne. Na konci rande Vás upřímně odmítne. Co pak? Máte tendenci pojmout svůj neúspěch jako “sprej” a postříkat s ním paušálně celý svůj život? („Když jsem nebyl dobrý pro tohoto člověka, nebudu dobrý už pro nikoho. Už mi nikdy nevyjde žádný vztah!“) Nebo tento neúspěch vyhodnotíte jako momentální a jednorázový? („Děkuji tomu, kdo mě odmítl, za informaci, která vypovídá výhradně o jeho vkusu. Zkrátka: Nebyl jsem správný pro jednu osobu teď a tady. To znamená: Mohu být pro tuto osobu správný jindy, případně: Mohu být správný pro jakoukoli jinou osobu, jen si musím dovolit další pokus!“)
Rozdíl mezi nakrmením dobrého a zlého vlka je obří a může vést k takzvanému sebenaplňujícímu proroctví (self-fulfilling prophecy): Student, který nezvládne jednu zkoušku, je následně schopen buď (krmením dobrého vlka) zvýšit intenzitu učení (protože „Příště to může vyjít!“), nebo (krmením zlého vlka) skočit z nejbližšího mostu (protože „Už nikdy v životě mi nevyjde vůbec nic!“).
Pamatujte si, prosím: Všechno je jako mince, má to dvě strany – pozitivní i negativní. Na všem špatném můžeme najít něco dobré, stejně jako na všem dobrém můžeme najít něco špatného. Záleží na našem přístupu. Negativní přístup nás okrádá o všechny pozitivní aspekty, které existují, ale my je nevidíme a myslíme si, že vůbec žádné neexistují.
2. Hledej šedou zónu mezi dvěma extrémy
Negativní rozpoložení poznáme okamžitě. Je nám špatně. Hrozně. Blbě. A to všeobecně. Celý svět se zúží jenom do dvou barev – černé a bílé. Všechno, anebo nic. Tady se rodí úzkost, stres a deprese, protože – když to zjednoduším – všechno, co je horší než dokonalé (bílé), vnímáme jako extrémně špatné (černé). Říká se tomu také zatmění.
- Opět uvedu příklad: Nějaká objektivní maličkost (dopravní kolona, pracovní komplikace, nepříznivé počasí) zpozdí příchod našeho partnera domů. Tím se narušil rodinný plán, takhle pro nás bude obtížné stihnout divadlo! Výsledek: Nakrmením zlého vlka se rozhodneme, že „máme zkažený celý večer“. Přitom stačí jen místo pěší docházky vzít si taxi.
- Anebo: Před důležitou pracovní schůzkou propadneme emocionální skepsi. Pouhým hnutím mysli si přestaneme věřit. Při promýšlení všech negativních scénářů (což vůbec není na škodu – přece je lepší být připravený než překvapený) jednomu předem uvěříme. Ještě než poznáme protistranu a její emoce či argumenty, zaklepeme na dveře jednací místnosti v přesvědčení, že „tihle lidé nás nebudou mít rádi, neakceptují naše podmínky, budou s nimi potíže“, to znamená „bude to hrozná zkušenost, raději se hodím marod!“, anebo tam vůbec nepůjdeme…
Pamatujte si: Život není jen černá a bílá, ačkoli nám to v negativním rozpoložení připadá. Statistika říká, že ze všech obav, které je opatrný mozek schopen vyfabulovat, se až 90 procent nikdy nenaplní a ze zbývajících 10 % obav, na něž přece jen dojde, se 90 % z nich nenaplní v tak temných odstínech, jaké mozek vymyslí. Z toho plyne, že výsledky nejsou v 99 procentech případů tak černé, jaké si dokážeme předem představit. Běžný život má zkrátka „šedou zónu“ a v ní se v 99 procentech případů pohybujeme – mezi stoprocentní euforií a stoprocentní devastací.
3. Uvědom si, že lovíš negativní signály u...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům