Už jste někdy poznali moment zvaný NIC? Tu mez, s jejímž překročením rezignujete na komunikaci? To nenadálé zmlknutí, které je z Vaší strany svým způsobem tím nejhlasitějším výkřikem, které říká: Už toho mám dost – všeho vysvětlování, obhajování, doprošování. Už na to nemám sílu. Už mám sílu jen na jediné – vzdát to.
V článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NIC jsem varoval před tímto psychologickým bodem zlomu, který naprosto mění dosavadní “pravidla hry”. Ten, kdo se ustavičně snažil a vždy jako první dělal vstřícný krok, zničehonic už jakoukoli snahu postrádá a není ochoten udělat už žádný vstřícný krok. Zatímco ten, který si často s protějškem (jeho city) jenom hrál, najednou pochopí, že překročil červenou linii, zoufale by rád udělal krok zpět – ale ono to už není možné.
Pozná to každý, kdo se někomu snaží vysvětlit něco, co pro něj důležité, a ten druhý dává různými způsoby najevo, že pro něj to naopak vůbec důležité není. Je to k zešílení, avšak jen do momentu, kdy přijde NIC. Celou jednu knihu, L.E.Ž., jsem věnoval tomuto riziku. A přesto přibývají další, kteří podceňují sílu NIC. Příklad? Zkušenost Kateřiny: “Petře, jsem na psychickém dně. Naše manželství je v rozkladu. Může za to manžel, který mě nedokáže pochopit. I když se mu snažím vysvětlit, jak jsou pro mě některé věci důležité, on je ignoruje. Odmítl dokonce i potkat se společně s Vámi, abyste nám pomohl naše manželství zachránit. Co mám dělat, když už nevím, jak mu říct, že takhle dál už nemůžu?”
- Trápí Vás konkrétní otázka? Možná jsem na ni už odpověděl. Všechny dosavadní díly Řešidla jsou zde.
- Podrobně odpovídám ve svých knihách. Tip: Dvě souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 obsahují přepisy nejposlouchanějších epizod za poslední dobu.
Jak zabránit příchodu NIC
NIC znamená smrt pro vztah. NIC je nevyhnutelné, když druhý neposlouchá. NIC přichází v závěsu za bolestí. NIC není úleva. NIC je lhostejnost. Ten, na kom Vám absolutně záleží, je od té chvíle někým, kdo je Vám absolutně lhostejný. I vztah. A to je pro Váš protějšek, který si teprve v té chvíli uvědomí vážnost situace, tragédie. Už nikdy si nemusí odpustit to, že vlastní slepotou a hluchotou způsobil ztrátu člověka, který jej natolik miloval, že se pro něj emocionálně vyčerpal.
Nechcete, Kateřino, aby se tohle stalo? Pak, prosím, vnímejte následující řádky.
Co dělat, když přes veškerou svou snahu něco nemůžete druhému vysvětlit? Především přestat se trápit. Respektive: Uvědomit si, že se trápíte zbytečně. Objasním to.
Lidé se trápí zbytečně, pokud se snaží ovlivnit to, co ovlivnit ve skutečnosti nemohou. Právě proto se pak cítí bezmocní, bezradní, marní. Avšak ne proto, že by bezmocní, bezradní a marní skutečně byli, ale jen proto, že se snaží o bezmocné, bezradné a marné věci. V případě Kateřiny je tím zbytečným snažit se nekonečně vysvětlovat svůj pohled. Klíčové je přitom to slovo nekonečně.
Každému můžete do určité míry nastínit svůj pohled, to máte ve své moci. Co ovšem už ve své moci nemáte, je to, jestli Váš pohled ten druhý pochopí, přijme, jestli s ním bude souznít. To už není Vaše věc, ale jeho. A Vy se nakonec naučíte přestat něco nekonečně vysvětlovat druhým – jakmile Vám dojde, že každý člověk vnímá věci pouze ZE SVÉHO ÚHLU POHLEDU.
Problém osobního úhlu pohledu
Žádný člověk nemá jiný úhel pohledu než svůj. Jeho úhel je přitom vytvořen i potvrzen jeho životem. Cokoli mimo tento úhel může považovat za nesprávné, nepochopitelné, nemožné. A to zejména tehdy, není-li schopen vcítění – jedině vcítěním dokážeme do určité míry nahlédnout na realitu i cizím úhlem pohledu. Nebo alespoň připustit, že jiný úhel pohledu existuje.
Kdo není vcítěním vybaven, či kdo vciťování považuje za zbytečnost, neuvidí věci z Vašeho pohledu. Rozpor mezi vámi dvěma pak bude vypadat takto: Co je normální pro Vás, to nemusí být normální pro druhého. Co je důležité pro Vás, to nemusí být důležité pro druhého. Co Vám přijde nepochopitelné ignorovat, to může být pro druhého naprosto samozřejmé ignorovat.
Není to tím, že by ten druhý byl horší nebo lepší než Vy, je jenom jiný. A my všichni máme jen...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům