“Chceme si dát ještě jednu šanci,” řekla.
“Víme, že ji nesmíme zvorat,” dodal.
Seděli v mé kanceláři a dobře znali můj názor na “ještě jednu šanci”. Můj základní zákon totiž zní: Nikdy nedávej ještě jednu šanci stejnému člověku. Aby ta ještě jedna šance měla smysl, musí jít o “jiného” člověka – ponaučeného, změněného, uvědomujícího si svoji chybu a rozhodnutého totéž neopakovat.
Ani to však nestačí.
Problém ještě jedné šance
Ve své knize L.E.Ž. vysvětluji, co s lidskou myslí dělá zklamání, zranění, zrazení blízkou osobou. Součástí našeho pudu sebezáchovy je totiž mentální mechanismus, kdy se přirozeně ponaučujeme – máme sklon vyhýbat se opakování stejně bolestné zkušenosti. Kdo se jednou dotkl nabitých drátů na zem spadlých, ten – pokud přežije – obchází obloukem cokoli, co jen trochu zavání elektřinou. Říká se tomu SAD, Syndrom of Attacked Dog, a já ho připomínal v nedělním živém vysílání Jak řešit Golemův efekt.
Ano, poučil se nejen ten, kdo chyboval, ale i ten, kdo byl něčí chybou poškozen. Jak hříšník, tak jeho oběť už nikdy nebudou jako dřív, stejně jako jejich vztah. Proto také v knize L.E.Ž. varuji, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Jestliže nás poprvé strhl její proud, jiní jsme už my a jiná je svým způsobem i ona.
Opravdu jsi někdo jiný? Ale to já už taky
V uzavřené skupině si často přejete, aby se vztah zejména s podlomenou důvěrou zase zprovoznil. Aby se vrátil čas. To však není možné. Lidé se učí chybami, které dělají. A i důvěru někomu, kdo nás poté zradil, naše podvědomí vyhodnocuje jako chybu – a ponaučuje se. I když vědomě chceme zapomenout, paměť si dál drží bolestný zážitek – CO a KDO nám způsobil. Pamatujeme si, JAK moc nás to bolelo a ŽE už to nesmíme zažít znovu. Říká se tomu emocionální zápis. A ten nelze vymazat.
Je to tak správně. Chrání nás. Způsobuje, že jsme obezřetnější, opatrnější, bdělejší. Podvědomě se držíme zpátky, protože pud sebezáchovy říká: Kdo Ti ublížil jednou, ten toho může být schopen i podruhé. Musíš se mít na pozoru. Nesmíš podat znovu nabitý revolver téže osobě, jen proto, že se předtím dostatečně netrefila.
Ano, špatná zkušenost nás činí chladnějšími. A ten, kdo nám ublížil, se nemůže divit. Naše poškozená důvěra je důsledkem jeho zraňujícího činu. Je to stejné jako se psem, kterému ublížíte. Také se bude držet zpátky. Nikoli vědomě – tak rád by byl po zranění pohlazen. Brzdí ho jeho podvědomí, jeho pud, který říká: Nesmíš udělat stejnou chybu dvakrát.
Jak tedy oboustranně zvládnout ještě jednu šanci, když podvědomí zraněného nedokáže znovu plnohodnotně věřit a vědomí toho, kdo zranil, vnímá, že jednou rozbitou skleničku je velmi namáhavé slepit tak, aby těsnila jako dřív?
Pojďme si to v dalším z článků na Vaše přání objasnit krok za krokem:
Problém Co když
Co když…? To je největší sabotér ještě jedné šance. Hnízdí v naší hlavě a já mu věnoval nedělní živé vysílání Jak řešit Golemův efekt.
Co když je projevem domněnek. Co když znamená spekulaci typu: Co když se druhý ve skutečnosti neponaučil? Co když své ublížení zopakuje? Nutno dodat, že sžíravé Co když ve Vaší hlavě mohou mohutně podněcovat i lidé ve Vašem okolí. Hlavně ti, kteří nemají v pořádku vlastní vztahy. Vykašli se na něj. Buď jako já. Kdo zradí jednou, zradí kdykoli. A podobné rozumy.
Člověk s Co když v hlavě je schopen podléhat vlastnímu strachu, pochybnostem, úzkostem. Ačkoli si protějšek svůj prohřešek odpykal, zraněný mu jej nadále připomíná. Tím prohřešek mezi oběma nadále je, i když jen v komunikaci. Pro hříšníka je v tu chvíli těžké, ba nemožné změnit přítomnost a budoucnost. V hlavě zraněného totiž zůstává bolestná minulost.
I když se tedy hříšník napravil, nemusí ještě jedna šance vyjít, pokud zraněný zůstává stále stejný. Pokud si sám obnovuje své prožité utrpení. Pak pro něj nikdy neskončí. A vztah zmíněný problém nepřekoná.
Jak zdůrazňuji v knize L.E.Ž., ještě jedna šance je přímo závislá na pozitivní změně obou účastníků. Přičemž žádný člověk se není schopen změnit bez toho, aby ve svém dosavadním jednání spatřil chybu či problém. To platí nejen pro hříšníka, ale i zraněného. Není-li zraněný ochoten přiznat si a pojmenovat svou chybu, vztah nebude fungovat, a to i když hříšník udělá pro ještě jednu šanci ze svého pohledu maximum. Odstranit jakoukoli chybu v lidském jednání je možné pouze zevnitř daného člověka, nikdy ne zvenčí.
A proto Co když může rozežírat vztah i z druhé strany. Co když mi zraněný už nikdy nebude věřit? Tak může oslabovat sám sebe i hříšník.
Problém motivace
Zig Ziglar řekl: “S motivací je to stejné jako se sprchováním. Účinky dlouho nevydrží. Právě proto se sprchujeme denně.” Ano, motivovat se také potřebujeme neustále. A to zejména při ještě jedné šanci.
Oba totiž mohou časem dospět k pocitu, že ještě jedna šance je vlastně nezvladatelná. Vlastní domněnky Co když je umoří. Základním zákonem motivace přitom je: Když Tě napadne s něčím, co pro Tebe někdy bylo důležité, skončit, přemýšlej, proč jsi začal. Jinak řečeno: Jakmile Vám vztah po prožitém zranění začne připadat neuzdravitelný, připomeňte si, proč jste věřili v opak – v jeho uzdravení. Proč je pro Vás protějšek důležitý. Proč stojí za to ještě bojovat a neztratit jeden druhého.
Neztratit. To je důležité slovo. Ten, kdo se provinil, musí mít na paměti, že pokud svou chybu zopakuje, ZTRATÍ toho, kdo mu věřil. A ten, kdo byl zraněn, ale věřil v ještě jednu šanci, si musí připomínat, že pokud ZTRATÍ svou trpělivost, všechno se zhroutí. Na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům