Zklamal Vás člověk, kterému jste důvěřovali? Prožíváte šok z toho, jak “darebný” je, anebo jak “hloupí” jste Vy?
Požádám Vás: Zadržte! Nejprve si přečtěte následující doporučení – a pak případně znovu pokračujte v (sebe)osočování.
Povím Vám, k čemu to bude: Zkrátíte své trápení pro někoho, kdo se netrápí pro Vás. Jste pro? Nebo chcete zbytečně dlouho trpět?
Budu předpokládat, že to první.
Veškerá edice mých tištěných kurzů v poslední době pracuje s fenoménem zklamání. Kurzy o odpuštění, bezdůvodném ublížení či opuštění, průsaku zklamání do následné nedůvěry všem, karmě lhářů, vnitřním přenastavení z bolestných konců ve zdravější začátky, sebezvládání, porozumění svým emocím a aktivování intuice ve vztazích, vnitřním vyhoření vlivem sebeobětování se pro ty, kteří Vás nakonec obětují, uzdravení a zesílení vnitřního dítěte a nakonec o psychologické koruně – zvládání dopadů vztahů s manipulátory. Stačí vybrat a číst.
Přesto mi na dveře kanceláře klepou další lidé prosycení zklamáním. Jako včera.
- Žena, kterou těsně před porodem bez vysvětlení opustil partner. Chtěla tomu přijít na kloub, a hlavně ho mít zpátky. Prosila, ponižovala se, a když ho spatřila s jinou, už nechtěla dál žít. Chtěla s sebou “vzít” i nenarozené dítě. “Jak je možné, že ho už nechce, a ještě před rokem po něm tolik toužil? KOMU ho vlastně porodím? Sobě? Abych na všechno byla sama?” Neviděla světlo ani řešení.
- Kluk, který dal celé srdce ženě, v představě, že je ta pravá. Stála ho peníze, majetek, drahou hypotéku v této době, jen aby měla dům, o jakém snila. Od chvíle, co se v komunikaci odmlčela, tonul v naději: “Určitě se to vyjasní. Jsme pro sebe spřízněné duše!” Měl pravdu jen napůl. Vyjasnilo se to. Potkal ji v objetí s “jinou spřízněnou duší”. A ptal se mě, co je lepší: jed pod jazyk, lehnout si na koleje nebo pustit plyn?
Všechny mé tištěné kurzy vznikají proto, abyste ustáli rány, které mnohdy nemůžete ovlivnit. Přijdou a prověří Vás. Nezřídka Vás srazí na dno a obrátí do negativního rozpoložení tak, že už nevěříte, že se zvednete – někdy už o to rezignovaně ani nestojíte. “Nechte mě tu, na dně, umřít,” žvaníte akorát. Ale to nedovolím. Každý můj kurz stojí na podstatě psychologie, psychoterapie a psychoimunologie. Pokaždé ukazuji, že řešení není v druhých, ale ve Vás. Jen mi musíte dovolit Vám ho objasnit a provést Vás jeho zvládnutím. Chtít to je na Vás.
Jak tedy začít poté, co Vaše vřelé očekávání skončilo mrazivým zklamáním? A co především NEdělat? Z čehož plyne: Co DĚLAT? Pokud jste členy klubového prostředí, pojďme si tuto problematiku objasnit bod za bodem.
Kořeny zklamání
Stroze řečeno: Zklamání plyne z nenaplněného očekávání. Z hlediska psychologie není vinen ten, kdo zklamal, ale ten, kdo si vytvářel nereálná očekávání – předpokládal od druhého konkrétní chování, ale tento předpoklad selhal. Nejčastěji je očekávání dané projekcí – promítáme si do druhého SVÉ VLASTNÍ vlastnosti a hodnoty, takže od něj pak očekáváme to, co bychom udělali na jeho místě my. Problém je, že ten druhý není my. Je to odlišný člověk. Má jiné myšlení, osobnost, charakter, a hlavně “normálno”. Normální je pro něj něco rozdílného než pro nás. Fakt, že v emocionálním okouzlení nebo zaslepení si tohle neuvědomujeme, nás potom víceméně zaslouženě vytrestá. Druhý se zachová podle sebe a nás tím “zklame”.
To je jedna rovina zklamání, kterou je dobré nechat si projít hlavou.
Druhá souvisí s pohledem do skutečné tváře daného člověka. Když byla řeč o projekci, my všichni máme sklon promítat si do druhých nejen své vlastnosti a hodnoty, ale i PŘEDSTAVY. Chová-li se k nám někdo mile, dovozujeme, že to musí být milý člověk. Chová-li se k nám někdo důvěryhodně, vytváříme si iluzi, že si zaslouží naši důvěru. Dokud se pořádně nespálíme, vůbec nepočítáme s hajzlíky, podvodníky, manipulátory. Protože si – mimo jiné – představujeme, že takto nějak bychom se nejen chovali my k sobě (viz předchozí odstavec), ale že takto by se k nám lidé opravdu měli chovat. Jenže i v takovém případě si vybarvujeme druhé podle vlastních obrazů, ne podle reality. A “zklamání” je moment, kdy se realita projevila.
Pokud Vás zajímá více, hlavním projekčním chybám jsem věnoval knihu L.E.Ž.
Midasův prst
Zklamané ženě i zklamanému klukovi jsem pověděl předně příběh Midase, bájného krále, který nač ukázal prstem, to ihned proměnil ve zlato. Zvěsti o jeho schopnosti se rychle rozšířily. Jednou proto Midase navštívil chuďas. Midas se zeptal: “Co pro Tebe mohu udělat?” Chuďas mu podal list ze stromu. Midas ho prstem učinil zlatým. Chuďas sáhl pro balvan. I ten Midas proměnil v hroudu zlata. To se opakovalo tak dlouho, až chuďas stál po kolena ve zlatém pokladu. “Už jsi syt? Máš dost bohatství? Nebo je ještě něco, po čem toužíš?” otázal se Midas.
Chuďas přikývl a lačně zpoza opasku vytasil nůž. “Chci Tvůj prst.”
Základní chybou projekce je předpoklad, že od druhých můžeme očekávat to, co bychom na jejich místě udělali zcela samozřejmě my. Lidé se však k nám nechovají podle toho, jací jsme, ale podle toho, jací jsou oni. Tak jako u Midase nezáleží na laskavosti, kterou vůči druhým projevujeme. Mají-li niternou potřebu hodit nás přes palubu, udělají to. Jejich rozhodnutí plyne z jejich rozpoložení, jejich způsobu vyhodnocování, jejich nitra. My máme překvapivě nízkou šanci je ovlivnit. I když pro druhé uděláme maximum, nemusí jim to stačit. Mohou námi pohrdat, mohou si nás nevážit, mohou nám ubližovat a vůbec nezáleží na tom, kolik toho pro ně děláme. Je psychologicky prokázáno, že lidé, kteří jenom dávají a bez mezí, přitahují hajzlíky, kteří jenom berou a také bez mezí. A upřímně, koho jiného by hajzlík měl vyhledávat než protějšky, kteří mu dají právě to, co potřebuje?
Budoucnost bude horší, nebo lepší?
Alfou a omegou psychologického obratu v hlavě ženy i kluka byla jejich schopnost pochopit, je, že s odchodem lidí, kteří si jich nevážili, se jejich život potenciálně nezhoršil, ale zlepšil. Dovedl jsem je k tomu ptaním: “Myslíte si, že je lepší žít s někým, kdo Vás miluje, nebo s někým, kdo Vás nemiluje? S někým, kdo Vám vrazí kudlu do zad, nebo s někým, kdo to neudělá?”
Vím, jsou to bizarní otázky. Každý zná odpověď. Ale negativně nastavení lidé všechno vidí PŘEVRÁCENĚ – černá je pro ně bílá a bílá je pro ně černá. Žena i kluk ovšem nakonec přece jen uznali, že jejich dosavadní partneři těmi milujícími ve skutečnosti nebyli.
Zbýval druhý náročný krok. Jestliže přijmou odchod nemilujících lidí nikoli jako ztrátu, ale jako požehnání, jak mohou uvěřit, že potkají někoho lepšího? “Co když nepotkáme nikoho, kdo by stál o upřímnou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům