Když Vás někdo osočuje, očerňuje, znevažuje, věříte jeho slovům? Přikládáte jim důležitost? Vmetá-li Vám někdo do očí “nulo”, automaticky si jako nula začnete připadat?
Anebo máte natolik rozvinuté kritické myšlení, že dokážete racionálně posoudit, ba i zpochybnit odposlechnutá slova?
Necháte se okamžitě zajmout a svázat negativními emocemi, sklopíte hlavu a sžijete se s jeho tvrzením, protože co druhý řekne, to musí být pravda?
Při Setkáních a konzultacích Vám často opakuji závěr psychoimunologie: že existuje přímá souvislost mezi stavem psychiky a imunity jedince. Podléháte-li dlouhodobému strachu, stresu, srážení, můžete mít zdravotní nesnáze, které mohou eskalovat až v extrémně závažná onemocnění. A naopak, s vyspravením psychiky je možné dopomoci organismu k uzdravení. I proto můj poslední tištěný FC Kurz řeší téma Jak být psychicky odolnější.
Jak na to jít třeba v případě střetu se slabochem?
Když vina je vždy jen „na Vaší straně“
Položím kacířskou otázku: Co když jeho obviňování Vaší osoby nevychází z Vaší chyby, Vašeho selhání, Vaší nedostatečnosti? Co když vůbec nejde o Vás, ačkoli tak protějšek staví svá slova? Co když v této podivné hře nebojuje s Vámi, ale se sebou?
Jak je to možné?
Když se lépe rozhlédnete, uvidíte mnoho dobrých a milujících lidí, kteří přesto postrádají zdravý vztah, sebevědomí, radost. Jak to, když partnera mají? Proč je nenosí na rukou? Podíváte-li se blíže, ohromí Vás, že právě tito dobří a milující lidé jsou znevažováni, ponižováni, psychicky či fyzicky biti. Vaše otázky zpravidla zní: Bože, proč do takových vztahů vstupují? A když už do nich vstoupili, proč za těchto podmínek zůstávají? Proč si nechávají tak enormně ubližovat?
Všechny tyto otázky přitom znamenají jediné: že tazatel dosud neměl vztah se slabochem. Kdyby měl, neptal by se. Věděl by, co tento destruktivní vztah dokáže i se sebeúctou člověka.
V Jak být psychicky odolnější zdůrazňuji všem, kdo se obětem slabochů diví a vysmívají, že není snadné zachytit, jak se lidé mění, a stejně tak si přiznat, že se skutečně změnili. A že k tak horšímu.
Lidskou přirozeností, která souvisí s pudem sebezáchovy a „nezešílení“, je totiž návyk vybavovat si v těžkých časech to lepší: nádherné začátky, byť jsou už minulostí, tak jako tehdejší chování partnera. Protože jsme ty chvíle zažili, předpokládáme, že se vrátí. Nechceme si připustit, že se člověk definitivně změnil, ba ani to, že se možná vůbec nezměnil – že tou verzí, koho jsme milovali na začátku, ve skutečnosti nikdy nebyl. Že se za tak skvělého partnera jenom zdařile vydával. Až doteď. Než mu konečně spadla maska a my viděli člověka, jaký je, a pod maskou vždy i byl. (Viz škraboška na obálce knihy L.E.Ž., zaměřené na zvládání takových toxických vztahů.)
Při Setkání jsem nedávno řešil učebnicový příklad. Přepíšu autentickou komunikaci:
„Silák,“ řeknete si – podle agresivity jeho slov. „Slaboška,“ onálepkujete si ji – protože ze vztahu opravdu odešla. Jenže co když je všechno naopak? Co když slabochem byl ve skutečnosti on a silnou ona, když dlouho snášela jeho agresivní výlevy?
Tři signály vztahu se slabochem
Psychologie vnímá tři základní ukazatele, že jste se ocitli v takto toxickém vztahu.
Nejste svobodní. Správný vztah není o tom podmanit si druhého, ovládnout ho, kontrolovat, a tím si vynutit jeho závislost. Ne, správný vztah je naopak o tom dát druhému naprostou svobodu, a přesto zjistit, že naše rozhodnutí jdou stejným směrem. Lidé, kteří mají potřebu ve vztahu dozorovat druhého, působí zdánlivě silně, ale ve skutečnosti jsou slabí – jsou si totiž nejistí sami sebou, svou schopností udržet si partnera. A tak ho přidržují “násilím” (někdy i skutečným).
Neplatí pravidlo 80 : 20. V každém vztahu dochází na střety, protože o sebe tu a tam křísnou dva kamínky, které mají jiné názory, hodnoty, zkušenosti. Je to přirozené, ale jen do zdravé míry. Vztah nesmějí tvořit soupeři, ale parťáci. Přibližně čtyři z pěti debat by tedy měly být konstruktivní, aby se pár rozvíjel, posouval, ne vadnul a hroutil. Tam, kde je negativních hádek více než těch pozitivních, už neexistují dva spoluhráči, ale protihráči. A to není partnerský vztah.
Přejete si být sami. Je to výsledek součtu 1. a 2. ukazatele. Přistihnete se, jak toužíte po tom, aby partner nebyl nablízku. Napadá Vás, že by Váš život byl snazší a šťastnější. Je-li poblíž, roste napětí, vnitřní tíseň, a jediné, co Vás ve vztahu drží, je domněnka, že byste nemuseli najít nikoho lepšího.
Žena v uvedeném případě to měla o něco snazší – byla partnerem vyhozena a nepřipuštěna zpět.
Když se nemůžeš vrátit, hledej nejlepší cestu vpřed, zní pravidlo, které znáte i z tištěného FC kurzu Jak být psychicky odolnější. Tento kurz je o všem, co nás při střetu s jakoukoli formou slabošství zbytečně oslabuje. Mimo jiné i o sabotérech, vnitřních hlasech, které nás přesvědčují, že odchod nezvládneme a budoucnost bude jenom horší. Není to však náš hlas, nýbrž odezva těch, kteří nás dlouhodobě ponižovali – a vepsali se do matice našeho myšlení.
Jistěže ta žena, jež mě při Setkání a posléze při konzultaci oslovila se žádostí o pomoc, svou cestu z toxického vztahu našla. Postavila se na vlastní nohy. Motivaci jsem jí pomohl najít. Aby už proto, jak s ní protějšek zacházel a jak jí opovrhoval, se rozhodla dokázat, že není nula. Našla si novou práci v jiném městě, přijatelné bydlení, na Setkání netušené přátele. A poprvé se usmála. Uvěřila, že to i s pomocí druhých opravdu zvládne. Den za dnem začala být pozitivnější, sebevědomější, přitažlivější. A tento pokrok jí pomohl přitáhnout nového partnera.
Samozřejmě „to neměla dělat“. Ten, pro kterého vždy byla nula, jí soběstačnost, radost a hlavně nový vztah už neprominul. Pomlouval ji, špinil před okolím, jen aby se trápila, hroutila, přilezla po čtyřech.
A tak se nyní zeptám znovu: Opravdu on byl silák a ona slaboška?
Co slaboch nikdy nepřizná
„Proč mě pomlouvá u svých známých, že jsem ho opustila, když to přece sám chtěl?“ „Proč tvrdí, že JÁ jsem rozbila vztah, JÁ jsem si našla někoho jiného, JÁ jsem se nevrátila?“ „Proč někteří lidé nejprve spálí všechny mosty, a pak se diví, že k nám ztratili cestu?“ „Proč se mnou nebyl ochoten mluvit přímo o problémech, které cítil v našem vztahu? A proč nedokáže z očí do očí mluvit ani teď?“
Na všechno lze odpovědět shodným slovem: slaboch. Všechny tyto prvky ho definují. Obecně vzato: Pro slabocha je nemožné cokoli těžkého unést. Kdyby unesl cokoli těžkého, nebyl by to slaboch. „A jak tedy prohlédnout slabocha dříve, než s ním ztratíme tolik času?“ ptají se často účastníci Setkání. Nejen pro ně, ale i pro vás ostatní mám přehled alespoň deseti znamení – nedostatků, které slaboch nikdy nepřizná a které ho charakterizují. Ostatně, proč ty chyby nepřizná? To přece už víme… Je tak slabý, že ani vlastní chyby nedokáže unést. Aby to dokázal… když je to těžké.
Proto slaboch dělá, že neexistují. Dávejte si pozor na tyto typy lidí nejen v partnerských, ale i pracovních, přátelských, sousedských nebo rodinných vztazích. Co především slaboch dělá?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům