Víte, co je psychohygiena? Něco jako ta tělesná.
I malé dítě ví, kde najde zubní kartáček a jak s ním operovat v ústech – a zbavit se tak zubního plaku, ochránit se před kazy. Ale ví dospělý, jak naložit s mentálním plakem v hlavě a jak se ochránit před psychickými škůdci kolem sebe?
Náš život je o energii. Nemáme jí nazbyt. Máme své limity. Proto ji potřebujeme chránit. A současně pochopit, že všechno nemůžeme ovlivnit. S druhými se můžeme snažit jednat nejlépe, jak umíme, ale dobré vztahy nám to nezaručí. Ve vztahu jsou totiž vždy dva lidé. A ten druhý o dobrý vztah stát nemusí.
Nás to pak trápí dvojnásobně. Jednak nás může trápit on svým toxickým jednáním, a jednak se trápíme sami, že na to neumíme reagovat. I proto vznikl sled tří FC Kurzů Jak nevyhořet (se svými dobrými úmysly a snažením), Cestou vnitřní síly (zejména pro “příliš hodné lidi”, kteří toxickými vztahy oslabují) a Jak čelit manipulaci (jsme-li terčem strategického ponižování). Co FC Kurz, to psychohygiena, vysvětlená pomocí polopatických příkladů z psychologie, psychoterapie a psychoimunologie, oboru, který zdůrazňuje přímou souvislost mezi stavem psychiky a stavem imunity: Čím hlubší a dlouhodobější strach, stres nebo úzkost, tím horší nejen psychické, ale tělesné zdraví. POZOR NA TO!
Problém vysavačů
Vysavačem energie nemusí být jen cizí člověk, kterému na Vás nezáleží a jen si Vás vybral jako terč. Nebývá to náhoda. Obvykle mu jeho toxické jednání “dovolujete”. Ale k tomu za chvíli.
Vysavačem rozhodně může být i blízký člověk – rodič, dítě, příbuzný, kolega, kamarád, tedy osoba, která Vás dobře zná, ví, kde máte slabá místa a nezdráhá se jich použít, protože si od ní (je blízká) “musíte” dát líbit i to špatné. Nemůžete hned utéct z práce, zříct se rodiny. Jste trochu svázáni jako ve vězení a musíte trpět – tak uvažuje. Ale nemusí to být vyloženě špatný člověk, jen v dané chvíli může být plný špatných emocí. A Vy, protože jste “první na ráně”, schytáte úder. Psychologie hovoří o teorii hromosvodů a bouřkových mraků (více v FC Kurzech).
Naše reakce záleží předně na naší nátuře. Jací jsme? Necháme si historicky ubližovat? Naučili jsme se (v dětství) sklopit hlavu a držet “rány rákoskou”? Nebo jsme prchliví a jednáme pod vlivem emocí, zejména těch negativních? Rád bych připomněl Gándhího myšlenky: “Oko za oko, a svět je za chvíli slepý” a “Temnotu nikdy nelze vyhnat temnotou, jedině světlem.”
Negativní reakci tedy ne. Co však všechno je negativní? Jen protiútok? Na hrubý pytel hrubá záplata? Nejen to. Z hlediska prohlubování psychických problémů je špatná také internalizace – potlačování negativních pocitů v sobě. Spolknutí něčího ponižování, zesměšňování, pohrdání. Bolestivý příběh se tím nezastaví, ale rozvine – pouze uvnitř nás a v našem myšlení.
Proto jsem sepsal Jak nevyhořet, Cestou vnitřní síly i Jak čelit manipulaci. A proto Vám, alespoň ve zkratce, doporučím tři mentální metody, jak zapojit rozum, když se o Vás pokouší stres a jeho obvyklé reakce Útoč, nebo Uteč. Vždy je totiž ještě jiná, racionální cesta:
1. Odpojení aneb Někteří lidé nejsou špatní, ale ani správní pro Vás právě teď
Začnu od nejbližších lidí, od rodiny, příbuzných.
Friedrich Nietzsche trefně napsal: “Čím déle se díváš do pekla, tím déle se dívá peklo také do Tebe.” Toto si pamatujme a chovejme se podle toho. Když nám někdo zkouší ublížit, odpojme se od něj. Buď jen v mysli (přestat vnímat = jedním uchem tam, druhým ven), pokud to dokážeme, anebo ve fyzickém světě (odejdeme pryč, a tím ho ochráníme před pozdější trapností, hanbou či lítostí (“Promiň, co mě to napadlo na Tebe tak křičet…”).
Specifickou kategorií je pozitivní zlo. To zlo je skryto za předstíranou starost nebo skutečně dobrý úmysl. Ano, protějšek nás kritizuje, protože “to s námi myslí dobře”, vnucuje nám svůj pohled, své hodnoty, své zkušenosti a podle něj to, co nám říká, je “vážně to nejlepší”.
Nemá smysl mu to rozporovat, protože on má svým způsobem pravdu. Z jeho úhlu pohledu je to nejlepší. Jenže co je pro něj nejlepší, to pro nás nejlepší být nemusí. Každý jsme jiná bytost. Máme odlišný práh bolesti, odlišné myšlení, odlišné cesty, odlišné potřeby, odlišné hodnoty. To, že se nepotkáváme ve všech názorech, je V POŘÁDKU. Jen nechat být člověka sebou, nechat ho žít svůj život, nechat ho poznat své vlastní chyby na svou vlastní kůži. To bychom ale po některých lidech chtěli moc, že?
A proto: Pozor na vnucení pocitu, že jste špatní, nedostateční, nuly. Váš život nikdo jiný žít nebude. Kdo Vás není schopen podpořit nebo alespoň neubližovat, ten by měl mlčet. Anebo si projít zamyšlením o samotě, které ho vystavíte, když se od něj odpojíte. Ne, tito lidé nemusejí být v jádru špatní. A přesto mohou být špatní pro Vás a právě teď.
2. Odklon aneb Pozor na pasivní agresi
Pasivní agrese je neverbální agrese. Protějšek nám může odebírat energii bez jakýchkoli ubližujících slov, třeba jen úšklebky, pohrdavými projevy, zesměšňujícími gesty. Podstatou této manipulativní metody je to, že druzí výslovně nevyjádří, co jim vadí a co je zneklidňuje, ale podprahově popichují. A když se ozveme, co to má znamenat, ještě se vysmějí, “proč jsi tak negativní?”, když “my jsme nic neřekli!”
Pasivní agrese není vrtoch, ale vědomá i podvědomá metoda. Plyne z charakteru, potřeby nepřímým způsobem ventilovat vlastní potřebu, mindrák. Kdo je duševně zdravý, nemá vnitřní nutkání k agresivitě, dokud se necítí ohrožen. Podstatu svého ohrožení se však může bát komunikovat. Nebo toho nemusí být schopen. Pasivní agresoři tedy bývají vnitřně nevyvážení a nepřímí, nejistí lidé. Nezvládají otevřenou komunikaci, nejdou ven se svými slabostmi, obávají se kritiky. Ale zároveň dávají podpásovky. Nemohou si pomoci. Natolik jim vadí, že žádné, a zvláště jejich, komplexy nemáte.
Znakem pasivní agrese je neupřímnost. Protějšek Vám narovinu neřekne, že Vás nemá rád nebo co mu na Vás vadí. Když se Vaše oči potkají na ulici, zkusí rychle přejít na druhý...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům