Pochybujete někdy o sobě, dosažení svých cílů, svém budoucím životě?
Ztrácíte občas půdu pod nohama, a to tím spíš, když Vám jiní lidé připomenou, co se Vám nedaří nebo co se komplikuje?
Rádi byste odvalili z prsou ten “balvan”, který Vás tíží a říká: “Bude hůř”, “Tohle už asi nezvládnu”, “Musím se vzdát svých snů”?
V poslední části knihy Sami, která je o zvládání momentů osamělosti, přiznávám, že mě tyto otázky provázely po celé dětství a hledal jsem klíč, jak nepříznivé okolnosti, oslabující hlasy, nízké sebevědomí překonat. Po jednom rozchodu jsem skončil i na mostě a chtěl skočit. Začal jsem si však ve své sebestřednosti všímat, že nejsem sám. Sledoval jsem lidi, kteří se netajili stejnými pochybnostmi, a přesto dokázali mít úspěšný, šťastný a svým způsobem bohatý život.
Mezi ně patřil i muž, který odešel na den přesně před třemi lety a snad každý ho znal jako pozitivního a sebejistého.
On se ale takovým nenarodil, stal se jím.
Dovolte mi, abych na něj vzpomenul.
Jak se posílit, když mě oslabují
Karel Gott měl dva dětské sny: nejprve stát se malířem, pak zpěvákem.
První mu vzal, alespoň se tak zdálo, učitel kreslení. Druhý jeho spolužačka Jitka, které se tehdy ve třinácti letech dvořil. “Koho chceš ohromit tím MEČENÍM?” reagovala na jeho zpěv.
“Je zvláštní,” usmíval se hořce po letech, “že v mých vzpomínkách z dětství zůstávají hlavně lidé, kteří mi způsobili nějaké zranění.”
Připadá Vám to povědomé?
U Karla Gotta toto poznání ovlivnilo už v mládí jeho celoživotní postoj k lidem: Nikdy nečinit druhým to, co si nepřál, aby činili druzí jemu. “Rozhodl jsem se být skutečně poslem jenom dobrých zpráv. Zlé slovo raději spolknout než vyslovit.”
Jenže to není lehké. Je to těžké.
A tím víc to člověka může posílit – pokud to zvládne.
Z hlediska psychologie to ale má svůj postup:
1. metoda: Obezdění
“Zlé slovo raději spolknout než vyslovit.” Tím Karel Gott vyřešil zlo ve svém životě jenom jednosměrně – od sebe ven. Potřeboval ho omezit také opačným směrem – nevpustit ho, pokud to jen trochu půjde, zvenčí do sebe. Co to znamenalo v reálném životě?
“Můj první sen byl stát se světovým malířem. Nikdy se mi nesplnil. Jako zpěvák jsem však poznal, po čem jsem vlastně toužil – poznal jsem úspěch a to, co ve skutečnosti obnáší. Především závist a nutnost naučit se počítat s ní na každém kroku.”
V posledních letech života ho prý nejvíc udivilo, že člověk ani nemusí být světově proslulý na to, aby čelil závisti. “Což o to, já jsem pravidelně četl velmi zlé dopisy proto, že jsem na sebe poutal pozornost. Jenže s příchodem internetu stáli tváří v tvář zpochybňování i ti, kteří měli v čemkoli navrch – i kdyby se ten den jen usmívali nebo byli šťastní.”
Jeho sebeobranou nemohly být zlé reakce. Zakázal si je. Učil se tedy tomu, čemu psychologie říká “obezdít” – vyhýbat se místům, kde by o sobě četl negativní informace, a když už k němu přece nějaké zlé slovo proniklo, měl jednu metodu. “Naučil jsem se myslet tak, že když vím, že mě jeden člověk nenávidí, rychle si vybavím jiného, který mě má rád, a na toho se soustředím. Proto jsem také chtěl zpívat do posledního dne. Ty sály, vědomí, že jsou plné lidí, kteří mě mají rádi, dává člověku energii to zlé překonat a žít.”
2. metoda: Sebeposilování
Karel Gott naprosto věřil tomu, že “když pochybujeme o své síle, dáváme tím sílu svým pochybnostem”. Proč je to tak důležité?
Z předchozích vět víme, že se snažil zbavit jednak zlých slov směrem ven, jednak se obezdít proti zlým slovům směrem k sobě. Zbývalo ovšem stále ještě jedno: vyřešit pochybnosti, které mohou vznikat v něm, třeba jako důsledek dětství.
Psychologie těmto dávným ozvěnám říká staré vzorce nebo emocionální stopy. Metodám, jak je překonat v souladu s psychologií a psychoterapií, věnuji své tištěné FC Kurzy – sebekoučovací magazíny, které se v každém vydání zabývají jen jedním velkým problém, ale ukazují způsoby jeho řešení tak, abyste se je úspěšně naučili i Vy. (Přehled momentálně dostupných FC Kurzů je zde.) Karel Gott ty...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům