Přimotal jsem se k nehodě. Pán, asi mu vběhla do cesty zvěř, sjel v serpentině do příkopu a trefil přídí vozu strom. Nebyl poraněn, jen otřesen.
Když jsem otevřel jeho dveře, zjevně se chvěl. Zčásti šokem, zčásti nočním horským chladem.
Netušil jsem, jak dlouho tu byl. “Ví to už někdo?” zeptal jsem se jen.
V ruce měl mobilní telefon a rozeslanou zprávu přátelům: Boural jsem…
Jeho příspěvek měl už několik lajků, dokonce i “vtipný” komentář. Jinak nereagoval nikdo. Ani jedna otázka, jestli je v pořádku a nepotřebuje pomoct. Přátelé ze sociálních sítí…
“Je někdo na cestě sem?” opakoval jsem svou otázku. Byl jako ve snách. Rozuměl jsem mu. Někdy nevíte, co je smutné – jestli to, co se Vám právě stalo, nebo fakt, že jste na to sami, ačkoli máte “tolik přátel”. Nebo jste si to dodnes alespoň mysleli.
Od té doby, když mi někdo nabízí přátelství, ptám se ho: Kdo vůbec jsi? Co bys pro mě v nejtěžší chvíli skutečně udělal?
“Tolik mám přátel a jsem tu sám,” pohnul rty. A tak jsem zavolal pro pomoc. Skutečné přátele.
Než přijeli s traktorem, vysvětloval jsem mu, proč nemá smysl lítostnit, vyčítat si nehodu – naopak, zaplaťpánbu za každé prozření, které nám umožní pochopit, komu vlastně věnujeme energii úplně nadarmo. A proč každý z těchto prožitků nás učí o to víc si vážit SKUTEČNÝCH PŘÁTEL, kteří při nás zůstanou právě tehdy, když jinak celý svět odejde.
Jedinečnost Přátel
Každý rok pro tyto zlaté lidi s velkým a otevřeným srdcem vytvářím Vánoční Speciál. Pokud Přítelem pro někoho jste, dost možná ho pod stromečkem najdete. A pokud si uvědomujete (což je samo o sobě vzácné), že Přítele máte a chcete mu dát to největší bohatství v životě, jež každý z nás potřebuje, i když se k němu osud otočí zpátky, i když momentálně onemocní, i když ztratí nějaké peníze nebo jiné druhořadé hodnoty, pak možnost dát mu takový dárek máte zde.
“Jak vlastně vypadá takový Přítel?” zeptal se mě muž, když jsme společně čekali na odtah. A tak jsem mu o skutečném Přátelství vyprávěl. Aby ho slova zahřála. Aby ho zahřálo vědomí, že tito lidé existují. I pro něj. Ba že on může být takovým Přítelem i pro kohokoli, kdo Přátelství právě potřebuje. A tím se i my můžeme stát vzácnými pro druhé, jako oni pro nás.
Jak tedy Přítel vypadá?
1. Dokáže si na nás udělat čas, když to potřebujeme
Nebo ještě jinak: Udělá si na Tebe čas i jindy, než když to potřebuje on. Jinak řečeno:
“Nemám čas,” je obvyklá reakce toho, kdo nemá psí srdce. Stojí za to mu ohmatat čas, jestli ještě vůbec žije. Jen mrtvý totiž nemá žádný čas. Živí mají naopak všichni stejně času. Ano, všichni máme shodných 24 hodin každý den. A shodní jsme také v podstatě nakládání s tímto časem: všichni jej věnujeme tomu, co je pro nás opravdu důležité.
Věta “Promiň, ani tentokrát na Tebe nemám čas” v překladu znamená “Ani dnes pro mě nejsi moje priorita.” Ale kdo dokáže nelhat a být upřímný do očí? Rozhodně ne ten, kdo je s námi převážně z vypočítavosti. Kdo nechce přijít o někoho, kdo si naopak na něj čas udělá, když to on potřebuje.
Přitom čas je nejdražší dar, který někomu můžeme dát. Dáváme mu totiž kousek života, který už nikdy nezískáme zpět. Neexistuje nic cennějšího než tento dar. Čehokoli včetně peněz můžeme mít zítra zase víc, ale času, který zbývá, už budeme mít vždy jen méně. A proto potřebujeme prozřít. Ptejme se: Kdo z těch, kterým my samozřejmě věnujeme čas, je na oplátku vždy zaneprázdněný, když ho naopak potřebujeme my? “Až jindy,” zahlaholí. Ale den s takovým názvem jsem v kalendáři nenašel. Jindy není. Přítelem lze být jen DNES.
Prozření není hezké. Je ale nutné. Potřebujeme pochopit, kdo by se pro nás, kdybychom tam padli, ani nesehnul do louže, zatímco my bychom pro něj klidně přeplavali oceán…
2. Věří v nás, když my v sebe nevěříme
Ano, v nás. To není překlep. Výrazem “věří v nás” nemyslím “věří nám”. Nejde totiž o důvěru (o to věřit člověku). Uvěřit v člověka je druhý velký dar, možná ještě větší než ten první.
Zatímco čas, dokud žijeme, sami máme, víra v sebe nám někdy úplně schází. Tím spíše, když vnímáme život jen z odvrácené strany, jsme momentálně slabí, zranitelní, bezradní, oceníme psí duši, která s námi sdílí bolest. Sdílená bolest je vždy poloviční bolest. Sdílí a věří v nás ve chvíli, kdy sami v sebe už věřit nedokážeme. To nám může změnit život…
Proto jsem pro všechny milující lidi vytvořil Vánoční Speciál. Vím, že tento dárek bude vypadat pod stromečkem jako nic – vždyť stojí “jen 249 Kč” –, zvláště vedle mobilů, drahých oblečení a voucherů na luxusní zájezdy, ale v těžké chvíli právě tento dárek může pro člověka znamenat naopak všechno....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům