Máte nablízku někoho, kdo se potýká se slabým sebevědomím, pesimismem, strachem?
Nebo jste to Vy sami, kdo často pociťujete úzkost, neklid, rezignaci, že už “tohle nezvládnete”, že už “nevíte jak”?
Zvažte, prosím, poněkud neobvyklý dárek pod stromeček. Vánoční Speciál. Proč jsem ho psal? Protože život NENÍ složitý, byť to rádi říkáme, to jen my si život někdy zbytečně komplikujeme. Trápíme se pro ty, kteří se netrápí pro nás. Obětujeme se pro ty, kteří nás obětují. Dáváme těm, kteří jenom berou. A pak se cítíme prázdní, vyčerpaní, bez smyslu a naplnění.
Vánoční Speciál není čtení pro oči, ale pro srdce. Pomáhá k návratu největšího bohatství v životě. Více o něm zde. Pokud Vám na někom skutečně záleží (možná jste to i Vy sami), udělejte (si) radost. Nejen na Štědrý večer, ale kdykoli Vánoční Speciál otevřete.
Krok ke snu
Pocity, které máte, měla ve svém životě spousta jiných lidí. I Lorna.
Možná Lornu neznáte. Přitom patří k nejbohatším Australankám.
V roce 1991, kdy jsem začal cestovat po světě, jí bylo sedmadvacet. A měla dvě možnosti, kudy se vydat.
“Přemýšlela jsem, co bude za dvacet let. Buď budu zubařka s pětadvacetiletou praxí a životní zálibou ve cvičení a módě. Anebo mě za těch dvacet budou živit moje životní lásky – cvičení a móda.”
Lorna Jane Clarkson dnes, po padesátce, mohla mít ordinaci a stále stejnou práci. Místo toho je někdo jiný. Vlastní nejdražší dům v jihovýchodním Queenslandu a oděvní značku Lorna Jane. Každých 20 sekund se na světě prodá jeden její cvičební oděv. Ano, i dnes. Vydělává velké peníze, ale to není tak důležité. Splněné sny a spokojený život ano.
Její vzestup v kostce
Vystudovala medicínu. Hledala obživu, jistotu práce. Nastoupila jako zubařka v australském městě Cairns, velkém jako Plzeň (150 000 obyvatel). Po pěti letech byla ubitá rutinou. “Od rána do večera nepotřebuješ mozek, jen pár svalů pro pořád stejné zákroky na křesle. Pro mě to byla postupná smrt zaživa.”
Aby se po práci zresuscitovala, začala běhat. To jsme měli společné. Cairns je krásné místo. Tisíc let starý prales, který je na seznamu památek UNESCO, pláže, kde se nikdo nekoupe, kvůli žahavým medúzám a krokodýlům naloženým v mělčinách, přivyklých slané vodě. Jako by byli v lázních…
Ale také už přibývalo turistů, hlavně z Asie, pobřeží se plnilo a Lorna se stále častěji zavírala do cvičeben, objevila aerobik. Zlepšovala se v něm, až se stala instruktorkou. A tam jí něco začalo vadit – že hrubá látka trička drhne pokožku, nevsaje všechen pot, po pár vypráních ztrácí příjemnost na omak, rychle se vytahá, ztratí tvar. A na totéž si stěžovaly kamarádky.
- “Mně by se líbilo tílko, abych měla volnější ramena…”
- “A mně podprsenka, abych ukázala víc opálené kůže…”
- “A já hlavně nechci mít ty ošklivé koláče okolo podpaží…”
Zkrátím to: Lorna přišla s vlastním oblečením – funkčním, přilnavým, sexy.
Záhy zjistila, že jejím trhem jsou nejen posilovny, ale i běžecké trasy, cyklostezky, bruslařské ovály. A také ji napadl “časovaný styl”. Kdo má špeky, a teprve se sportem začíná, chce triko, které více zakrývá. Jak se zpevňuje muskulatura, měnila Lorna i totéž tričko. Nechávala ho šít víc na tělo, až úplně upnuté nebo otevřené, ukazující “pekáč buchet”.
Přirozeně se k ní přidali vývojáři, kteří jí výměnou za zaměstnání radili s technologiemi. V Evropě otevírá jednu novou kamennou prodejnu v průměru každých dvacet dní. Má vlastní outfity na jógu, venčení psů, lyžování. Šije pro děti, těhotné, po porodu. A pořád ji napadají novinky. Inu, život je změna a změna je život.
A to všechno jen proto, že se tehdy, v roce 1991, zamyslela, co by jednou chtěla mít. Tehdy měla jistotu pacienta každých 30 minut. K jeho odbavení potřebovala své ruce a svůj čas. Dnes má čas na sebe, na vymýšlení další podnikatelské strategie, je v pohodě.
Pro každého není podnikání variantou, to vím, co mě ale u Lorny zaujalo, byla věta: “Každá změna, za kterou jsem se vydala, mi pomohla zjednodušit a zefektivnit život. Jako by mělo vyšší smysl, proč mě nějaká změna napadne. Jako by mi někdo neznámý radil: Co kdybys udělala tohle?”
“To Ty jsi Bůh, štěstí, náhoda, osud”
Ptal jsem se Lorny, jestli věří v Boha. A jestli si nemyslí, že v jejím úspěchu hrály roli štěstí, náhoda, osud. Pamatuji si, jak se usmála a řekla: “Samozřejmě! Tedy, pokud Bůh je moje víra v sebe, Štěstěna mé pozitivní myšlení, Náhoda moje schopnost vidět cestu a příležitost tam, kde jiní vidí přílišnou práci a problémy, a Osud moje vůle dojít přes dílčí neúspěchy pro vysněný výsledek.”
Lorna Jane Clarkson mi sepsala třicet maličkých změn, pro které se rozhodla, ale které každodenně opakovala. Přispěly k úplné změně jejího života.
Inspirujte se, prosím:
1. Vstávat jen o 15 minut dřív
“Je to prosté: Kdo dřív vstává, víc toho stihne. Co oproti minulosti stihnu víc já? Dřívější probouzení mi umožňuje, než skutečně vstanu, zklidnit ještě v posteli své myšlenky a utřídit si celý následující den. Jen ležím a nechávám si nabíhat své myšlení a plány. Mám-li více času, sednu si v klidu do vedlejšího pokoje a medituji: pohodlně si sednu, s volným krkem, neopřeným o hlavovou opěrku, zavřu oči a soustředím se – na nic. Jen vypouštím okolní zvuky a nechám volně přicházet myšlenky. Dvacet minut meditace prý vydá za další tři hodiny spánku. V každém případě, jakmile otevřu oči, mám jasnou hlavu a méně stresu.”
2. Zkoušet opak
“Jednou, dvakrát za den, udělám změnu. Naprostou změnu. Spor, při němž bych bouchla do stolu, vyřeším tichem a polknutím jedovaté odpovědi. Jedu jinudy na schůzku, do kanceláře. Spěchám-li a vybírám si jídlo v obchodě nebo restauraci, dám si k snídani či obědu to, co bych si nikdy nedala. Díky tomu objevuji to, co by mi stereotypy nikdy nedovolily, třeba vyzkoušet jiné kuchyně. Je to metodika, díky které už dnes na ničem nelpím, nic neodsuzuji, dokud to nezkusím. Pomáhá mi to nalézat jiné a třeba lepší cesty. Revidovat svá ‘neměnná rozhodnutí’. Přestala jsem si myslet, že můj životní směr je jediný. Zjistila jsem totiž, že vždy je na výběr.”
3. Chodit na schůzky dřív
“Během cesty na schůzku jsem pak méně napjatá, nemám už takové vnitřní křeče. A pomáhá to i mé nálepce spolehlivosti. Pochopila jsem, že když nedokážu ani na schůzku přijít ve smluveném termínu, jak může klient věřit, že mu něco včas připravím/dodám v obchodním vztahu?”
4. Dělat, co opravdu chci
“Nad zubařským křeslem mě časem unavilo dělat jen to, co potřebují jiní. Napadala mě otázka: ‘A co děláš sama pro sebe?’ Představila jsem si sebe jako pacienta, který sám sedí na křesle a potřebuje pomoci. A rozhodla jsem se řešit své potřeby. Tím, že jsem začala jít za svými přáními, jsem paradoxně získala tolik nové energie, naplnění a uspokojení, že jsem mohla o to efektivněji a raději dělat to, co potřebovali jiní.”
5. Prohrávat
“Dříve jsem se věnovala jen činnostem, které jsem jistě ovládala. Jiným jsem se vyhýbala. Například novým sportům nebo činnostem, které mi nikdy nešly. Tímto přístupem ovšem okruh sportů ubýval, protože když jsem pak na svůj oblíbený sport neměla déle čas, vypadla jsem z tréninku a k danému sportu už jsem se nevrátila, protože jsem tušila, že by mi nešel. Podnikání mě naučilo nebát se nových zkoušek, riskování a proher. Pracovat na tom, co jsem přestala umět, abych to dokázala znovu stejně nebo ještě lépe. Prohry jsou nejlepší učitel. Dnes dělám snad všechny sporty, jaké lze v Austrálii dělat. Spoustu z nich dělám příšerně, ale to mi vůbec nevadí, protože alespoň zjišťuji, čemu bych se měla věnovat víc, abych se zlepšila.”
6. Jedna věc v jeden...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům