Přicházejí k Vám se zimou větší splíny? Pociťujete více stresu, pochybností, strachu? Vidíte na událostech spíše to černé?
Částečně to může být přírodou. Tma zabírá stále delší část dne a s tím se dlouží stíny i v lidské mysli. S omezenějším sluncem je méně energie, chladněji a obecně máme sklon schoulit se, zahřát, mít někoho. Osamělost se snáší hůř a přibývá úzkostí a depresí. To jsou fakta. Je třeba s tím počítat a připravit se. Je totiž lepší být připravený než potom překvapený.
Proto právě do této doby směřuji Jak pokořit strach, psaný kurz, spojený s pravidelnými středečními webináři, kde si povídáme neomezeně dlouho – dokud máte otázky. Ten včerejší trval dvě hodiny a na téma Jak pokořit strach ze vztahu. Minuli jste ho? Nebo nejste členy FC Kurz, takže nevyužíváte ani mé webináře, ani mé konzultace? Pomohu Vám zde.
Faustův problém
Psychologie v tomto období hovoří o Faustově syndromu. Kdy by člověk téměř “upsal duši ďáblu”, jen aby už nebyl sám. Pociťujete ho? Trápí Vás, že nemáte vztah? Trápí Vás to tím víc, že děláte první poslední, abyste ho měli? Zkoušíte, důvěřujete, ale narážíte na nekompatibilní protějšky, kteří nevyhovují Vám, nebo Vy jim? Ztrácí se Vaše víra, že právě pro Vás vůbec nějaká spřízněná duše existuje? Máte strach, že už nikdo nebude mít rád Vás, potažmo Vaše děti?
Opačný extrém
Předně pozor na sebenaplňující předpověď (self-fulfilling prophecy), psychologický fenomén, který říká, že “očekávání budoucích událostí může vést člověka ke změně jednání tak, že se tyto události opravdu stanou, a to přesto, že na začátku tyto události byly naprosto nepravděpodobné”. Jinak řečeno: Přestanete-li věřit, že potkáte kompatibilní protějšek, nebudete ho už hledat, sklopíte hlavu, přestanete se zajímat o seznámení, o vztahy, nedáte už nikomu šanci, a tím se skutečně stane to, že už nepotkáte kompatibilní protějšek. Ne proto, že by nebyl. Ignorujete ho.
Jak to zvládnout
V psaném kurzu Jak pokořit strach vysvětluji, jak zvládnout stres, strach a úzkosti z pohledu psychologie, psychoterapie a psychoimunologie. Je Váš strach ze samoty spojen se strachem ze vztahu? Nejste rádi sami, ale současně se po špatných zkušenostech bojíte otevřít jinému člověku? Máte z minulosti až příliš zranění, a proto emocionálních stop, které potom ovlivňují Vaše sebevědomí, a máte strach, že se znovu stane to, co Vás zdrtilo už před časem? Nebo v důsledku toxického vztahu dokonce stále trpíte paušalizací, kdy Vám připadají “všichni lidé stejní”?
Co s tím můžete udělat, abyste dostali do zimní tmy více světla a zvýšili pravděpodobnost, že nejen potkáte spřízněnou duši, ale také ji neodmítnete kvůli vlastním černým vizím?
Lenčino trápení
Lenka je půvabná stále mladá a milá žena. Ale přišla za mnou s tím, že vztahy jí “nevycházejí”. Začala pochybovat o sobě. “Musím mít nějaký nedostatek, dělat nějakou chybu, když moje kamarádky už dávno pravého muže mají,” oslabovala sama sebe, když mě oslovila.
V psychologii se tomu žargonem říká “bezprizorní kostička puzzle”. Člověk si připadá, jako by do skládačky nepasoval. Přitom je to jen pocit a nedostatek informací. Ale ten pocit je negativní, temný, ba protemňující se “černými brýlemi”, které nám nasazuje nastupující zima. A nemusí to mít dobrý konec. Proto jsem na tyto případy v tomto období zvláště ostražitý. (Proto i nedělní živé vysílání bylo na téma Bude mě mít ještě někdo rád? Jeho záznam je zde.)
Cokoli, jen ať to skončí
O Faustovi víme z povinné školní četby jedno: Upsal duši ďáblu, jen aby si splnil sen. Goethe se snažil v příběhu vyjádřit, jak je hloupé předbíhat čas a usilovat o to, čemu jsme ještě nedozráli.
Co už mnozí nevědí, je to, že Johann Georg Faust (1480 až 1540) nebyl smyšlenou postavou, skutečně žil. Jen pro úplnost: Snil o životě astrologa či alchymisty, ale neměl náležité vzdělání a kdekdo mu to předhazoval. Faust tedy upadl do hlavního důsledku stresu a strachu, paušalizace (zevšeobecňování) – jak směrem ven, tak směrem dovnitř. Směrem ven: “Všichni jsou stejní (darebáci).” Směrem dovnitř: “Nebudu v ničem dost dobrý.” Sečteno, podtrženo: “Nejsem a nikdy nebudu pro nikoho v ničem dost dobrý.” Tak se stalo, že i pro ženy si připadal neatraktivní. Deník, který si psal, obsahoval poznámku, že by “upsal třeba duši ďáblu”, jen aby vnější výsměch skončil a on to zevnitř “všem ukázal”.
Faustův syndrom tak popisuje takové rozpoložení člověka, ve kterém pod tlakem času, událostí nebo okolností negativně hodnotí sám sebe, své vyhlídky nebo život sám, spěchá na změnu, a pokud nepřichází, má pocit selhání, potažmo že musí “vzdát svůj sen”, “ustoupit ze svých nároků”, “ukončit život”, protože takto je to nesnesitelné. (Odtud pramenil i můj včerejší podcast Je náročnost chybou, když už nechcete být sami?) Zkrátka, snažím se dělat, co je v mých silách, pro to, abyste nepropadli Faustovu syndromu. Něco však potřebuji, abyste udělali i Vy.
Memento
Lence jsem pořídil květináč, zeminu a semínko. K negativnímu i pozitivnímu příměru.
Ten negativní: Naše hlava je ten květináč, naše mysl je ta zemina a každá naše myšlenka je to semínko. Zasadíme-li ho a zaléváme (ustavičným přemýšlením), z pochybnosti se časem stane přesvědčení. Tak mocná je naše mysl. Jako zemina.
Ten pozitivní: Stejně může fungovat i pozitivní myšlenka. Přinese pozitivní výsledek. Jen musíme pochopit, že to vyžaduje čas. Jako vyklíčení semínka a zrod květiny (správného vztahu).
Važme tedy za prvé to, co zasazujeme (negativní, nebo pozitivní myšlenku), a za druhé to, že všechno potřebuje svůj čas. Jinak řečeno: Zasadíme-li plevel, proroste celou zeminou, jako náš strach naší myslí (ale o tom je také Jak pokořit strach). Zasadíme-li pozitivní přesvědčení, probarví naše myšlení, ovlivní naši náladu, pomůže našemu úsměvu, a tedy i atraktivitě pro druhé lidi.
Lenčin negativní plevel
“Ty ještě nikoho nemáš? Takže ani děti? Víš, že stárneš? Víš, že jsi pro muže stále méně atraktivní a pro rodičovství stále méně perspektivní?” Otázky, které Lence protemňovaly už tak temnou mysl. Moje pomoc sestávala ze dvou kroků:
- Zabránit prohlubování temnoty
- Začít prosvětlovat
První Faustův problém: Vyklánění se ven
Vyklánění se ven znamená, že pro posouzení vlastní hodnoty chodíme s dotazem k jinému člověku. To, jak nás oznámkuje (přijme, nebo odmítne), určuje, jak cenní si pak připadáme. Ano, jsme plně závislí na hodnocení druhého. Má nás v rukou.
Pro Lenku bylo zpočátku nedůležité to, co si o sobě myslí sama. Uvažovala takto: I kdybych o sobě měla vysoké mínění, k čemu mi to je, když jsem stále single? Důležitější je, aby o mně měl vysoké mínění někdo druhý! A proto se ohlížela ven. Přemýšlela, jak se zavděčit. Klidně výměnou za své Já. Chtěla se vzdát sebe sama, jen aby se stala takovou, jakou nějaký muž potřebuje.
Každý z jejích partnerů tak rozhodoval, zda je dostatečná, nebo ne. Čeho má mít víc a čeho míň. Byla ochotna se jakkoli podbízet, ponížit, přizpůsobit. Tušila, že se snižováním svých nároků směřuje do situace, kdy jen vrátí čas a ocitne se podruhé v téže řece. Ale aspoň nebude muset vidět jeho štěstí s jinou. A to ji udělá šťastnou, věřila.
Vyklánění se ven v sobě máme zakódované všichni. Naučili jsme se to v dětství. Výchova (rodiče) a vzdělávání (učitelé) byly založeny na tom, že druzí říkali, kdy jsme a kdy nejsme dost dobří. Uvěřili jsme, že známky rozhodnou o našem životě. Někdo takovým zmanipulovaným dítětem zůstal. Cítí se dobře jen tehdy, když ho chválí okolí. V opačném případě se cítí nicotně, zbytečně. V zaměstnání dostane nízký plat v přesvědčení, že vyšší si nezaslouží. Nevyjednává ani ve vztahu. Vždy ustoupí, neboť má zažité, že názor zvenčí je vždy správný a na vlastním nezáleží.
Druhý Faustův problém: Přicházení ze Země nedostatku
Přicházení ze Země nedostatku navazuje na princip Vyklánění se ven. Znamená, že když vyhlížíme ven (poměřujeme se s někým jiným), činíme tak zásadně optikou nedostatku, tedy hledáme pouze to, co u nás nefunguje, a u druhého ano, co druhý má/čeho má víc, a my to nemáme vůbec/máme pouze v nedostatečném množství.
Faust v Lenčině mysli tak sčítal rány:
- Lenka nemá vztah, Lenčin ex-přítel již ano. Lenka je na tom tedy hůř.
- Lenčin ex-přítel, protože je ve vztahu, vypadá šťastně. Lenka, protože není ve vztahu, se tedy musí cítit nešťastně.
- Lenčina nástupnice po ex-přítelově boku má mnoho rysů, které Lenka nemá. Toto jsou tedy přednosti, a Lenka je tedy horší.
- Lenka má mnoho rysů, které Lenčina nástupnice po ex-přítelově boku nemá. Toto jsou tedy nedostatky, a Lenka je tedy horší.
- Sečteno, podtrženo: Ex-příteli Lenky se na jeho nové známosti líbí přesně to, co Lenka nemá. Lenka tedy byla, je a vždy bude horší. Třeba to je důvod, proč nikoho nemá a možná si už ani nikdy nenajde – tak uvažuje.
Třetí Faustův problém: Spojení obou problémů v jeden obří
Lenka potřebovala pochopit, že:
Vyklánění se ven nemá logiku. Druzí nás nemají šanci objektivně zhodnotit, neboť nás nikdy neznají tolik, jako se známe my sami. Druzí nemohou vědět, čeho jsme schopni, netuší naše skryté touhy, potřeby, motivy, hodnoty. Mnohdy ani my sami nevíme, čeho jsme schopni a kolik v sobě máme síly, dokud není důvod ji použít.
Vyklánění se ven vede k poměřování s druhými. Ani to nemá logiku, neboť pak vždy porovnáváme nesouměřitelné. Neexistují dva stejní lidé. Každý jsme originál. Máme specifické přednosti i nedostatky. Někdo je lepší...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům