Trápí se Váš blízký člověk pro něco, co nemůžete ovlivnit? Rádi byste mu pomohli s prací, vnějšími vztahy, sebevědomím, ale nevíte jak, když je v osobní krizi, vyhořelý, bez opěrných nebo záchytných bodů, o něž by se chtěl vzepřít a zase postavit? Nemůžete se dívat na jeho utrpení a i na Vás už přechází negace, jako byste byli zdravé jablko, které chytí hnilobu od nahnilého?
Co pro takového člověka udělat, abyste změnili jeho hořké rozpoložení? I kvůli této opakované otázce vznikl Vánoční Speciál, který obsahuje první pomoc pro zkroušeného člověka; stačí jen tento dárek položit pod stromeček a on už všechno důležité bude říkat za Vás – a ve prospěch toho, pro koho se sami tolik trápíte.
Jak se vrací světlo
Stačí, že v nevhodné chvíli přijde nemoc, úraz, zhroucení jakékoli základní jistoty. Stačí, že eskaluje starost o dítě, spor ohledně třetí osoby, nedorozumění mezi partnery. Stačí, že přijde jiná forma de-pression (stlačení zevnitř), a kde bylo světlo, je najednou tma. Kde byla dosud správná cesta, je zeď, kterou nejde obejít, překonat ani zbořit. Je to, jako by té osobě někdo sfouknul svíčku její energie. Ano, může ji znovu zapálit, ale také si může položit otázku: Proč vlastně, když je tak snadné ji zhasit?
V té chvíli je zapotřebí psychohygiena (viz Vánoční Speciál). A když chybí chuť nebo víra té osoby, je důležitá akutní první pomoc. Jako když si někdo zlomí nohu. Všichni obvykle víme, jak se v takové situaci přiloží dlaha. Tělesnou první pomoc alespoň rámcově ovládáme. Ale co duševní první pomoc? Dokážeme pomoci “zlomené” duši člověka?
Kdekdo si pod pojmem duševní první pomoc představuje povzbudivou frázi typu: “To bude dobrý. To rozchodíš.” Představte si, že by Vám totéž řekl ke zlomené noze: “Neboj, to rozchodíš.” Ne, duševní problém se nerozchodí. Duševní problém se musí řešit. Ale aby ho člověk řešit chtěl, musí cítit, že to bude mít smysl. Že dnes je možná zle, ale zítra bude líp – ne samo, ale jeho vlastní zásluhou. Tím, že to nezabalí. Tím, že tomu nepodlehne. Tím, že se do toho s energií pustí.
Ale kde vzít energii, když ji pozbyl? Z Vánočního Speciálu? Ten bude mít až pod stromečkem. A možná ani tam ne. Tak co mu pomůže? Kdo, když si není schopen pomoci sám?
Ukážu Vám, jakými maličkostmi můžete být pro člověka nezastupitelní a nedocenitelní. Jak pomoc jemu může pomoci i Vám. Jak se můžete leccos naučit i pro svá vlastní duševní trápení. Chcete?
Pojďme si to objasnit bod za bodem v dalších z mých článků na Vaše přání.
Muž a žena: Odlišné role ve stresu
Kdo z Vás již nahlédl do aktuálního psaného kurzu Jak pokořit strach (členové FC Klub mají bezplatně k dispozici digitální verzi, členové FC Kurz dostávají automaticky tištěnou verzi + přístup k digitálnímu archivu), zaznamenal možná, že muži a ženy reagují na stres jinak.
Společné mají jen to, které hormony se uvolňují při stresové reakci. Kortizol a adrenalin mimo jiné zvyšují krevní tlak a udržují přesnou hladinu cukru v krvi, abychom byli schopni rychle a velmi účinně jednat. V ohrožení máme větší sílu a větší energii, ale dočasně. Musíme jednat – zbavit se stresoru/ohrožení okamžitou reakcí fight or flight, tedy útoč nebo uteč. Stres je součástí pudu sebezáchovy a pomáhá nám již historicky přežít. Muž a žena však mají ve stresu jiné úlohy, a tudíž i odlišné potřeby, ocitnou-li se v emoční nouzi.
Muži se uvolňuje do organismu méně oxytocinu, který krotí účinky kortizolu a adrenalinu. Muž má tedy silnější a pružnější reakci na kortizol a adrenalin, rychleji vzplane a vybuchne. To proto, že mužskou rolí je zejména útočit (na kořist) a chránit (rodinu před napadením).
Ženě se uvolňuje do organismu více oxytocinu. Je proto méně nastavena na boj nebo útěk. V případě ohrožení funguje kolektivněji v tom smyslu, že má v těžkých chvílích sklon se více družit, svěřovat, pečovat o potřebné či zranitelné. Jinak řečeno: Muž chrání tlupu zvenčí, zatímco žena je opatrovatelkou uvnitř.
Proto jsou vypnutí mužského a ženského stresu úzce spjaty s naplněním těchto rolí. Selhává-li muž jako ochránce, je přirozeně v nepříjemném rozpoložení, tak jako žena, která je přesvědčená o tom, že selhává jako pečovatelka. Ženská identita a ženské sebevědomí tedy více stojí a padají s pocitem užitečnosti, platnosti a ocenění partnerem či dětmi, nadřízenými, kolegy, přáteli a rodiči (podle typu vztahu) – stresovaná žena tedy zejména potřebuje cítit, že je důležitá, opečovávaná, vážená. Zatímco muž ve stresu investuje energii hlavně do výkonu a soutěživosti a je citlivější i na dobře míněné nabídky pomoci s úkolem (může si je vyložit podrážděně, jako kdyby na to podle druhých nestačil), o to více potřebuje uznání, uklidnění, mobilizaci sebedůvěry.
Desatero emoční první pomoci
Z toho plyne, že muž a žena potřebují ve stresu něco jiného. Co, jsem právě popsal. To, že JE žena užitečná, platná a vážená, respektive že muž JE hodný uznání, důvěry a ocenění, je možné vyjádřit v rámci deseti pilířů emoční první pomoci, a to shodných pro muže i ženy:
- Neoplácej. První přikázání připomíná, že stresovaný partner může zůstávat stranou vztahu, projevovat rozrušení, cítit se emočně nebo fyzicky vyčerpaný. To znamená, že my se ve vztahu s ním můžeme cítit zase osamělí, zranitelní, nechtění, jako bychom jím nebyli doceňováni. Takový výklad by mohl způsobit i náš odstup – snahu oplatit mu stejnou mincí (“Ať vidíš, jaké to je!”), tedy zacházet se stresovaným partnerem stejně, jako zachází on s námi. Ale to problém nevyřeší, naopak prohloubí. Proto první zákon zní: Nereagujme (ve smyslu neopětujme jeho akci stejnou reakcí). Netrestejme. Podpořme ho. Stejnou reakcí jen poškodíme vzájemnou důvěru a zvýšíme propast.
- Respektuj. Základním potomkem respektu je soucit. Připuštění, že za chováním partnera může být nějaká ztráta či zklamání. Ačkoli nemáme přesnou informaci a jsme vystaveni jen svým domněnkám, vytvářejme si domněnky soucitné. A dávejme partnerovi najevo, že jsme připraveni ho vyslechnout, bude-li se chtít se vším svěřit. Musí cítit, že před námi může volně zpracovávat své pocity, i když je ještě nemá přesně ujasněné. Respekt je znak, že nám na něm záleží. Přestože nevíme, co se stalo, jsme tu pro něj. A pokud naši pomoc zatím odmítá, respektujme i to, a tak jako se staráme o něj, starejme se i o sebe. Hledejme způsoby, jak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům