Četli jste článek 5 stupňů závislosti na vysavači energie a jak se jí zbavit? Dokázali jste se od takového člověka oprostit, ale nyní poznáváte, co to je mít za sebou vztah, který Vás poznamenal?
Ptejte se PROČ
Předně vyjasním pojem. Syndrom poškozeného zboží mají z pohledu psychologie ti lidé, které ve vztahu někdo poškodil. Jenže oni to nevědí. Oni vidí jen výsledek – že jsou jako pomačkaná krabice, která patří do výprodejové akce a ani tak ji určitě nikdo nebude chtít. Problém těchto lidí je, že se neptají, proč se tak cítí. Odstraněním této první chyby by měli začít.
Úkolem otázky PROČ je vzpomenout si, v jakém stavu jste byli původně. Pokud jste do vztahu vstupovali sebevědomí a v pohodě, ale odcházíte z něj bez sebevědomí a v nepohodě, znamená to, že jste ono sebevědomí a onu pohodu “ztratili” v průběhu toho vztahu. Jenže! Sebevědomí a pohoda se jen tak neztrácejí. Sebevědomí a pohodu Vám někdo vezme, naruší, zničí – když to dopustíte. A nejčastěji to dopustíte tak, že tomu, kdo Vám sebevědomí a pohodu vytrvale bere, věříte. Věříte tomu, co Vám říká nebo dělá: Věříte, že jeho slova jsou pravda a že způsob, jímž s Vámi zachází, odpovídá Vaší hodnotě.
Ptejte se KDO
Z mé zkušenosti (viz kniha toxických vztahů L.E.Ž.) mají syndrom poškozeného zboží nejčastěji lidé, kteří se v předchozím vztahu potkali s určitou formou slabošství. Se slabochem, sobcem, manipulátorem, narcistou, s někým, pro koho prakticky nikdy nebyli dost důležití nebo dost dobří.
Jak popisuji na konkrétním řešení případě v knize L.E.Ž. (a pokud jste takový toxický vztah zažili, možná si na to také vzpomenete), vstupovat do vztahu sebevědomě a v pohodě, a přitom se střetnout se slabochem, vede k tomu, že na začátku nepřikládáte velkou váhu srážejícímu jednání takového partnera. Možná se i smějete jeho výtkám, že (obvykle) vše je Vaše chyba (ačkoli víte, že zrovna tohle Vaše chyba nebyla), že jste nikdy nic dokázali (přitom víte, že máte za sebou řadu úspěchů). Možná jste tehdy nad takovým zacházením mávali rukou, že to je jenom jeho “špatná nálada”, “manýr” a že to přejde. Ve skutečnosti to jediné, co se v průběhu času změnilo, jste byli Vy. A spoluviníkem byl právě čas a Vaše neřešení.
Jste-li dlouhou dobu vystaveni toxickému zacházení, zvyknete si na něj, z nenormálního se stane normální a už jen podvědomě hledáte cestu, jak v takovém vztahu “přežívat”, tolik se netrápit. Necítíte, že se měníte, že Vám ubývá sebevědomí a odvaha říct DOST, TOHLE UŽ SI KE MNĚ NEBUDEŠ DOVOLOVAT. Čemu jste se byli schopni postavit ještě na začátku (ale neudělali jste to, protože jste takové jednání vnímali jako hloupoučký rozmar, který musí ustat), to už časem nedokážete. A to i proto, že si zvyknete i na toho člověka, jste s ním příliš dlouho na to, abyste jeho i vztah odepsali – už jste něco spolu prožili, máte i děti či jiné závazky. Sice Vás bolí, co protějšek říká nebo dělá, vadí Vám, že musíte víceméně mlčet a kývat Ano, vše je moje chyba, ano, nikdy jsem nic nedokázal, jsem nula, ale také víte, že když se vzepřete, protějšek by mohl být zlý nebo Vás i opustit, a Vy jste si už zvykli, nechcete o něj přijít, a tak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům