Máte partnera, který Vás už někdy opustil, ale pak se zase vrátil? Zjistili jste po jeho návratu, že Vás znovu opouští, že si zase našel za Vás náhradu nebo dokonce náhrady? Byl schopen zase odejít, dokonce se i rozvést, ale po čase opět vykládá, že potřebuje k Vám zpátky, že pochopil, jak jste pro něj důležití? Ptáte se, co to má být? Cítíte se jako nějaký základní tábor, do kterého se “Váš horolezec” vrací, kdykoli mu nevyjde zdolání nějakého dalšího vrcholu a on potřebuje pofoukat rány? Proč při každém návratu říká, že jste pro něj důležití, a pak zase od Vás odchází?
Kdo četl mou knihu JáMy spřízněných duší, ví, jak rozpoznat pouhého karmického partnera a skutečnou spřízněnou duši. Pochopí, koho má smysl brát zpět, a jaké návraty jsou jen požíračem času. Kdy je odchod přínosným krokem, který stmelí vztah, protože ten, kdo odešel, si uvědomí svou chybu a o co málem přišel, a kdy můžete zjistit, že odchod protějšku je to nejlepší, co Vás z dlouhodobého pohledu mohlo potkat. Ale o tom už v knize JáMy spřízněných duší.
Důvod nevěry
Když se zeptáte chronicky nevěrných lidí, proč to dělají, jako se jich při konzultacích ptám já, obvykle Vám řeknou, že se díky nevěře cítí naplněnější, že s nevěrou je jejich život barevnější. Jinými slovy: Bez nevěry jejich život – alespoň to vyjadřují – není dostatečně naplněný, u někoho je dokonce úplně prázdný, není dostatečně barevný, u někoho je zcela šedý. Takoví lidé tedy jdou za něčím, co nemají, respektive co si myslí, že nemají. Chtějí víc, než momentálně mají, protože to, co momentálně mají, jim nestačí. Ne proto, že by to bylo obecně nedostatečné, nýbrž proto, že oni to jako nedostatečné cítí a vyhodnocují.
Podívají se na člověka, který pro ně dělá všechno, a řeknou: Mně to nestačí. Chci víc. Nutně tak ve svém protějšku vyvolají pocit: Mé všechno není dostatečné. Já sám jsem nedostatečný. A to vede k problémům s poklesem sebevědomí, tak jak se tím zabývám nejen v knize JáMy spřízněných duší, ale i návazné knize L.E.Ž.. Ta je o nesmyslných lžích, které si v sobě vytváříme a které si pak neseme životem. A úplně zbytečně. Něco o tom povím i dnes.
Optika nedostatku
Pohled nevěrného člověka vypovídá, řečí psychologie, o optice nedostatku. Optika nedostatku znamená, že všechno, na co se díváte, vnímáte z pohledu nedostatečnosti. Díváte se na něco a přemýšlíte, co tomu schází. To je optika nedostatku. Problém je v tom, že člověk jako takový nikdy není dokonalý, nikdy není bezchybný, vždy mu něco schází, každému z nás. Takže ten, kdo se na nás dívá optikou nedostatku, pokaždé nějaký nedostatek vidí, cítí a může z toho svou logikou vyvodit: “S tímto člověkem přece nebudu, jemu něco schází. A hele, to, co tomuto člověku schází, naopak neschází tomuto druhému člověku!” Například (promiňte ten bizarní příklad): “Tohle je BRUNETA, té scházejí BLONĎATÉ vlasy. A toto je blondýna, ta MÁ blonďaté vlasy. Takže blondýna znamená VÍC než bruneta, protože blondýna má to, co bruneta nemá.” Pochopitelně to může platit i naopak. Kdo má blondýnu a hodnotí ji pohledem nedostatku, odchází k brunetě, protože bruneta má to, co blondýna nemá (tmavé vlasy), a proto psychologií takového člověka bruneta znamená VÍC než blondýna.
Z toho také pochopíte, že člověk s takovou optikou nedostatku odejde nejen od brunety k blondýně, ale následně opustí i blondýnu, protože za okamžik zjistí, že ani ta blondýna není dokonalá a bezchybná a že i jí něco schází. Například zrzavé vlasy. Nebo kratší/delší* vlasy. Nehodící se škrtněte! A tak jde znovu jinam, za JINOU ženou.
Prosím Vás, berte to jen jako velmi zjednodušený model, kdy optiku nedostatku bagatelizuji do pouhé barvy vlasů. Ve skutečnosti jsou lidé, kteří pro pouhou barvu vlasů nebo pouhou velikost prsou nebo pouhý lepší sex s někým novým dokážou opustit člověka, který jim přitom dlouhodobě dává MNOHEM VÍC, ale oni to teprve potřebují zjistit. Nevědí, co je skutečně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům