Kdo shání dárek pod stromeček, který potěší i pomůže, chodí ke mně, i osobně, pro Vánoční Speciál. Dnes ráno tak učinila žena, která požádala o pět výtisků pro “členy své rodiny”.
“Proč pro ně?” zeptal jsem se.
“Jsou to moji nejbližší lidé.”
“Takže se na ně můžete spolehnout, svěřit se jim, rádi Vám pomohou, když potřebujete?”
Zarazila se. “To ne, v tomto jsou mi bližší moji přátelé.”
Usmál jsem se. “Jak tedy můžete říct, že členové Vaší rodiny jsou Vaši nejbližší lidé, jestliže se jako nejbližší nechovají?”
Vyprávěla mi svůj příběh, který se většině z vás bude zdát nepochopitelný. Členové vlastní rodiny jí nepřejí štěstí. Házejí jí klacky pod nohy. Lžou o ní, pomlouvají ji, manipulují druhé proti ní. A ona pořád nechápe, čím si to vysloužila. “Jen jsem si dovolila žít podle sebe, dělat to, co považuji za správné, věřit tomu, o čem jsem přesvědčena. Jim se to nelíbí. Přitom se mi stranou mnozí svěřili, že by si přáli být jako já. Ale nedokážou to. Bojí se, že se na ně bude rodina zlobit.”
Byl to příběh jen trochu paradoxní žárlivosti. Z hlediska psychologie vůbec nepochopitelný nebyl. Zažíváte i Vy těžkosti v rodinných vztazích? Někdo Vám soustavně působí potíže, má osobní zájem na tom, aby Vám nebylo tak dobře, a škodí Vám – AČKOLI je to člověk zevnitř rodiny? Nevíte, co s tím?
Děkuji za všechny Vaše dotazy, kterými mě denně zahrnujete. Odpovídám buď mluveným slovem (archiv Řešidel je zde či v obvyklých podcastových aplikacích), nebo soubornými knihami Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde najdete odpovědi na nejčastější modelové otázky.
Proč to od rodiny tolik bolí
Abychom pochopili, co dělat, je důležité začít od základní otázky PROČ. Proč nás rány, které přicházejí zrovna od členů naší rodiny, tolik bolí?
Z psychologického pohledu by lež, pomluva nebo manipulace měly bolet stejně, ať nám škodí blízký člověk, vzdálený člověk nebo zcela cizí člověk, který nás vůbec nezná. Ale z emocionálního pohledu platí, že čím (vztahově) bližší je nám člověk, který nás zraňuje, tím intenzivnější je bolest, kterou cítíme. A to proto, že čím bližší je nám člověk, tím méně ublížení čekáme, respektive tím více očekáváme, že nám neublíží. Rodina je typický příklad.
Jak může příbuzný ubližovat
Rodina by z psychologického pohledu mělo být prostředí, které je naším zázemím, přístavem, útočištěm. Místem, které by mělo být spíše naší nemocnicí, zdrojem našeho uzdravení. Ale všimli jste si toho nenápadného slůvka? Mělo by. Mělo by, ale nemusí tomu tak být. Jak to?
1. Příbuzné si nevybíráme. Přiděluje nám je život. Pokud tedy říkáme, že toto jsou blízcí lidé, pak jen z historických důvodů. Ani oni si nás totiž nevybrali. Vůbec jim svými hodnotami, cestami, cíli, názory, rozhledy, potřebami nemusíme vyhovovat. Můžeme je přímo štvát, mohou nám závidět, mohou nás i nenávidět. A to nejen proto, jací jsme my, ale také proto, jací jsou oni. Jestliže mají například nějaký osobní mindrák – třeba i z toho, jaký my máme život, co my umíme nebo co my vlastníme, zatímco oni ne, tak se právě pro onu fyzickou blízkost staneme terčem jejich zášti. A tím se dostáváme k druhému důvodu.
2. To, že jsme jim blízcí, nemusí být vůbec výhoda. Jestliže naši příbuzní mají nějaké osobní problémy, typicky v zaměstnání (a nemohou si je přímo v zaměstnání kompenzovat, třeba vyřvat se na šéfa, který po nich dupe), přirozeně se vyřvou na prvního člověka, kterého potkají “po...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům