Nedokážete být sami? Padá na Vás doma tíseň? Musíte být s někým, nejlépe s přáteli? Osamělé Vás pronásledují noční můry, úzkost, neochota cokoli dělat, kamkoli jít, nemáte energii?
„Proč musím pořád před sebou utíkat?“ Takhle se ptá třeba Veronika. A pokračuje: „Nesnáším osamělé večery, nenávidím víkendy, kdy přátelé mají vlastní program a já se cítím tak zbytečně, že si dokonce přeji, ať už je pondělí, ať už jdu do práce… Petře, je tohle normální?“
Děkuji za všechny Vaše dotazy. Zodpovídám je buď v mluvených Řešidlech, anebo v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Odpovím také Veronice a všem, kdo trpí útěky před samotou.
1. Nelze nemít strach
V FC Kurzu Jak pokořit strach zdůrazňuji, že abychom něco překonali, musíme tomu nejprve porozumět. Jen tak nám dojde, jak tomu čelit.
Obecně řečeno: Žádné jednání člověka není nahodilé. Každé jeho chování je následkem toho, co se mu stalo v minulosti. Proto je každé jednání svým způsobem pochopitelné, vysvětlitelné a přirozené. Stejně, jako je tomu u strachu ze samoty.
Logicky vzato: Člověk, který se bojí být sám, má důvod bát se být sám. Nejčastěji je tím důvodem SAD, Syndrom of Attacked Dog, syndrom napadeného psa. Psychologie sice užívá příklad psa, ale SAD je přirozená reakce vyspělých živých organismů napříč přírodou. Pokud například laň, která se pásla o samotě, byla zničehonic překvapena útočící šelmou a div nepřišla o život, pochopitelně, vysvětlitelně a přirozeně se po tomto hrozivém prožitku bojí být sama. Ví, že „sama může být v nebezpečí, v ohrožení“. Proto sama je ve stresu a intuitivně hledá bezpečí – společnost někoho, kdo ji ochrání, například další laně.
2. Intuitivně do bezpečí
Podobné je to s člověkem. Pokud mu někdo ublížil, pochopitelně, vysvětlitelně a přirozeně potřebuje nebýt sám, naopak být s někým, kdo mu pomůže, kdo ho ochrání, ošetří, nejen fyzickou náplastí na bolavou ruku, ale i psychickou náplastí na zlomené srdce. Co je takovou náplastí? Být obejmut, vyslechnut, pochopen. Už v té chvíli tento napadený člověk ucítí, že mu je lépe, že už „není v takovém ohrožení“.
Z toho plyne, Veroniko, a vy všichni ostatní, kterých se týká tento problém: Jste-li poblíž člověka, který Vám pomáhá, přestáváte být osamělí. Jako když laň najde úkryt, útočiště u jiné laně.
Jenže problémem z hlediska psychologie, psychoterapie i psychoimunologie je, když ta laň, respektive Vy sami v tom bezpečí nemůžete dlouhodobě zůstat. Příklad z praxe: Jde o situaci, kdy Vás kamarád vyslechne, pochopí, obejme, když Vám uleví, ale pak se omluví a pochopitelně, vysvětlitelně a přirozeně jde za vlastním životem – typicky za svou rodinou nebo do práce. A v ten moment zůstáváte sami. Pak jste na tom znovu špatně, ale jinak než dřív. Zatímco předtím jste hledali bezpečí a možná jste i pochybovali, zda vůbec existuje, nyní už víte, že existuje, ale o to bolestnější může být přijít o něj. Ano, tento blízký člověk, který s Vámi úžasně sdílel a nyní si řeší své vlastní problémy, Vám začne chybět. Jako by Vám vrátil úsměv, ale s jeho odchodem Vám tento úsměv byl zase odebrán – zmizel z Vaší tváře. A to i proto, že jste pochopili, jak je důležité mít takový vztah. A že bez něj nejste úplní.
Tak se z pocitu ohrožení po ublížení stává osamělost. Akutní postrádání někoho blízkého a neschopnost být sami. Protože „sami jste v ohrožení“ a ještě navíc „neúplní“.
3. Jedno doporučení z mnoha
Problematice zvládnutí samoty jsem vyhradil samostatnou knihu Sami. Sestavil jsem ji nejen v souladu s psychologií a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům