Bizarní otázka, řeknete si. Jenže i s takovými lidé přicházejí. Zejména tehdy, když za mnou přicházejí i se svými dětmi, které se právě pro podobné „bizarní“ otázky trápí.
Vžijete-li se však do skutečně milujícího člověka, jemu nepřipadá bizarní zůstávat u milované osoby. Nepřipadá mu bizarní ani doufat, že ten, kdo nemiluje nebo už přestal milovat, se změní – docení, že ho někdo miluje, nebude chtít o milujícího člověka přijít. Tak uvažují nejen děti.
Na vánoční setkání se mnou nechodí lidé sami. Naposledy přišla i matka s dcerou. Ani jedna si nevěděla rady se situací, které dcera čelila: Ten, koho milovala, přestal milovat ji. Maminka dceři logicky radila: „Odejdi od něj, zapomeň na něj, takových jako on potkáš stovky.“ Jenže jak by mohla dcera zapomenout na někoho, kdo jí dal tolik důvodů si ho pamatovat? Jak by mohla odejít od někoho, bez koho – jak cítila – nemůže žít? Jak se to dělá, jak se srdci vysvětlí, aby se pustilo potřeby konkrétního člověka?
Ne, to opravdu není bizarní otázka, hlavně pro rodiče dětí, které se potýkají nebo jednou budou potýkat s podobným problémem. Jak s nimi pak pracovat?
Moje versus Tvoje
Z Vánočního Speciálu, dárku pro Vaše nejbližší, kteří se potřebují sebrat z těžkých životních ran a momentů, víte, že k řešení problémů využívám nejen psychologii a psychoterapii, ale rovněž psychoimunologii – oblast, jež se zajímá o vztah lidské psychiky a lidské imunity. Nedoporučuji „odejít“ tam, kde by odchod zničil milujícího člověka – kde by se mohl rozvinout labutí komplex, kde by odloučení od milovaného člověka mohlo mít horší důsledky – výčitky, lítost, sebeobviňování a podobně – než setrvání v nefunkčním vztahu a postupné navyknutí na smutnou realitu.
I proto se v psychoimunologii doporučuje opatrná hra, kterou s dětmi – a to nejen směrem do partnerských vztahů – rád hraji. Je to hra ve stylu: Toto je moje, tamto je Tvoje. Tato hra vychází z Buddhova učení, z legendárního příběhu, kdy šel Buddha vesnicí svých odpůrců. Jeden z mužů, kteří ho spatřili a nenáviděli, vyběhl k Buddhovi a začal mu zblízka nadávat. Buddha ho gestem přerušil a zeptal se: „Poslyš, když někomu vyrobíš dárek a on ho nepřijme, komu ta věc bude patřit?“ Vesničan se zamyslel: „Ehm, přece mně! Já jsem to vyrobil, mně to zůstane!“ „Přesně jako Tvůj hněv,“ poznamenal Buddha a poklidně odešel.
Proč odešel poklidně, zatímco vesničan se hněval? Protože hněv byl vesničana, ale klid byl Buddhy. Podobné je to s láskou, potažmo neláskou: Pokud milujete někoho, kdo Vás nemiluje, tak to znamená, že Vy máte milující srdce, zatímco on srdce lhostejné. Dokonce máte srdce tak milující, že dokážete milovat i člověka, který Vás nemiluje. Fixujte to, prosím.
Nesměřuje všechno k lepšímu?
To milující srdce je Vaše. Vám patří, Vám zůstane. Vaše srdce zůstane v základu milující, i když přejdete do jiného vztahu. Dokonce – a nyní promiňte tu bizarnost – Vaše srdce bude milující i ve vztahu s někým, kdo Vás milovat BUDE. Ostatně, odpovězte mi na jednoduchou otázku:
- Myslíte si, že pokud dokážete milovat člověka, který Vás nemiluje, dokázali byste milovat i člověka, který by Vás miloval?
Vykřikujete, že samozřejmě, ba že člověka, který by Vás miloval, byste milovali MNOHEM VÍC? Pak mi...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům