Četli jste článek 10 důvodů, proč lidé zůstávají tam, kde se jim ubližuje? Zažíváte podobně toxický příběh Vy sami?
Bolí Vás, jak si Vás lidé neváží, třeba v práci nebo rodině? Trápí Vás, když Vám dávají najevo, že Váš názor je podřadný, nedůležitý, když Vámi pohrdají, když Vás srážejí?
Vadí Vám to? Ptáte se, jak to zařídit, aby s Vámi už konečně přestali jednat jako s nulou?
Děkuji za všechny dotazy, které mi zasíláte. Zodpovídám je postupně v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 nebo při osobních setkáních. Odpovím i na tento.
Kouzelné slovo
Proč mi lidé ubližují? Proč si mě lidé neváží? Proč se mnou zacházejí jako s nulou? – Tyto otázky nejsou správně formulované. Správně by měly znít: Proč to DOVOLUJI, aby mi lidé ubližovali, aby si mě nevážili, aby se mnou zacházeli jako s nulou? Proč DOVOLUJI, aby to pokračovalo, abych mě to dál trápilo?
To jedno jediné vložené slovo je klíčové. Ale musí být správně pochopeno.
Kouzelná věta
Už ve své knize obnovení sebelásky Sami zmiňuji, že mnoho lidí, se kterými jejich okolí jedná jako s nulou, si myslí, že „přestat to dovolovat“ znamená „nastavit si osobní hranici směrem ven“. Tedy: Říct těm, kteří mnou pohrdají: „Ne, dost, to už stačí, takhle se mnou zacházet nebudeš!“ Jenže toto je až druhý krok.
První krok, který nastavení vnějších hranic předchází, musí být o nastavení vnitřní hranice – o vzepření se směrem dovnitř, do sebe. Musíte být schopni nejprve sami sobě říct: „Ne, dost, to už stačí, takhle se mnou zacházet nebudeš!“ Sami se sebou musíte přestat jednat jako s nulou. „Já nejsem nula.“ To je klíčová věta.
Jestliže o ní pochybujete, pak připouštíte, že možná jste nula. A v ten moment se změní jedna podstatná věc. Objasním ji.
Je důvod ve mně?
Když s Vámi někdo jiný jedná jako s nulou, přirozeně se ptáte PROČ: Proč se mnou jedná jako s nulou? Tuto otázku si ovšem můžete položit jak směrem ven, tak směrem dovnitř. Tedy: Buď z toho můžete vytvořit problém toho druhého, nebo problém svůj.
Svůj problém z toho vytvoříte ve chvíli, kdy odpověď na otázku „Proč právě se mnou jedná jako s nulou?“ hledáte ve své vlastní chybě. V té, která má za následek vnější negativní chování k Vám. V tomto případě se ptáte: „Co je na mně tak špatného?“, postavíte se před zrcadlo a hledáte odpověď. Hledáte na sobě jakýkoli nedostatek, jakýkoli důvod k pohrdání nebo posměchu. Z hlediska psychologie v té chvíli vnitřně připouštíte, že by na Vás nějaká chyba „mohla být“, že kvůli ní byste opravdu „mohli působit jako nula“, tudíž: druzí by „měli nárok“ ve Vás vidět nulu.
Jak vysvětluji v knize Sami, problém tohoto směru dovnitř je v tom, že v sobě vždy nějakou chybu najdete. Nebo si ji vymyslíte. Nikdo z nás není dokonalý, každý máme nějakou chybu. Co když ta, kterou jste našli nebo která Vás napadla, „je důvodem“ negativního chování jiné osoby? – Tak uvažujete. Ale to může být naprostý nesmysl.
Není důvod v tom druhém?
I proto potřebujete...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům