Jeden muž zemřel a u nebeské brány se ohlížel za svým životem.
Nebyl tam sám. Spolu s ním procházel inventurou bytí také jeho anděl.
„Vidíš ty dvoje stopy, které všude jdou vedle sebe?“ upozornil anděl strážný. „Jedny jsou Tvé, jedny mé. Po celou dobu jsem Tě provázel a chránil.“
Najednou se člověk obořil: „A kde jsi byl tady, když mi bylo vůbec nejhůř? Vidím jen jedny stopy.“
„Tam jsem Tě nesl na zádech, protože jsi už neměl sílu jít dál.“
Toto je jedna z charakteristik andělů strážných s lidskou podobou, kterým říkáme spřízněné duše (vše o nich najdete v knize JáMy spřízněných duší). Často se mě lidé ptají, jak je poznat. Předně musíme vědět, KOHO či CO vlastně hledáme. Jen tak pochopíme, JAK je hledat.
Když srdce hledá srdce
Lidé rádi hledají očima. Bohužel pak nacházejí jen tvář nebo postavu. Ale soulmate, spřízněnou duši, nelze poznat očima. Oči nám svým způsobem otevírá až čas a zkušenost s protějškem.
Tehdy pochopíme, že tvář nebo postava je dobrý začátek, ale hledání tam nesmí skončit. Musí jít hlouběji. Protože spřízněnou duši dělá hlavně to, jak myslí nebo jedná. Ano, mnohdy platí, že teprve když přestaneme hledat očima, uvidíme to podstatné.
V knize JáMy spřízněných duší píšu: „Ach, kdybychom se více zaměřili na srdce a charakter lidí, jak odlišný by byl náš ideál krásy!“ Pochopili bychom totiž podstatu slova krása. A také slova vztah. Došlo by nám, že do vztahu přece vstupujeme proto, aby nám bylo lépe než samotným. Knihu Sami jsem věnoval těm, kdo po rozchodu osaměli a potřebují se pročistit, uzavřít minulost. To znamená: využít i krušné chvíle samoty, najít sílu, sebevědomí, schopnost mít se rád, protože pak dokážeme porozumět i druhému, neničit mu život, potažmo vlastním dětem, jestliže ze své zkušenosti víme sami, jak je to bolestivé a jak těžko se takové rány uzdravují.
Ale také se zamilováním do samoty (viz kniha Sami) učíme nezabývat déle, než je nezbytně nutné, stejně tak lidmi, kteří pro nás nejsou stvořeni a dávají to ostentativně najevo. Kteří si nás neváží, kteří s námi zacházejí jako s hadrem, kteří nás nerespektují. Mnozí lidé žijí omylem, že láska je hlavně to, co se říká nebo cítí. Ne, láska je hlavně to, jak se s člověkem jedná. Láska je čin a nejlepší omluvou je změněné chování, ne další výmluva nebo slib, ale skutek. I proto základní parametry skutečné spřízněné duše jsou:
1. Čelí problémům společně s námi
Soulmate nutně nemusí řešit naše problémy. Ty si jednak dokážeme vyřešit sami (co ještě neumíme, se můžeme doučit), a jednak si je musíme vyřešit sami. Jen tak pochopíme, že jsme toho schopní, že se o sebe můžeme opřít a na sebe se spolehnout. Že v sobě máme schopnosti, o kterých jsme dosud ani nevěděli.
Ale k tomu je někdy potřeba podpora. A jejím přirozeným generátorem je spřízněná duše. Ať jde o partnera, kamaráda, rodiče nebo i psa, který v problému stojí při Vás. A nejen stojí. Soulmate má dar vycítit, že máme problém. Rozpozná slzy v hloubi našich očí, i když předstíráme úsměv. Natolik splynula s námi. A proto ví, co potřebujeme, aniž si o to řekneme.
Nejsme dva, ale dvě poloviny tvořící jedno. Jen je každá polovina jiná, a proto se vzájemně doplňují. Jedna dokáže druhé dodat to, co jí právě chybí. Jsou jako jin a jang. A v problémech je to nejpatrnější. Například i tím, že:
2. Umí naslouchat
Ve všech svých knihách ukazuji řešení konkrétních vztahových problémů. Pokaždé je ale nutné, má-li vztah vydržet, spolupracovat. Na vztah jsou zapotřebí dva, na jeho rozbití stačí jeden.
Stačí, že začne sabotovat komunikaci. Nejen sdílení a mluvení. Stačí, že znemožní komunikaci tím, že přestane naslouchat.
Naslouchání je prvním aktivním znakem spřízněné duše. Nejen že sedí při nás, ale soustředěným nasloucháním ukazuje, že jí na nás opravdu záleží. Že ji zajímá náš niterný svět, do kterého jinak než poslechem a vcítěním nepronikne. Nikomu nelze vidět do hlavy, číst jeho myšlenky. Ani spřízněná duše není nadčlověk. Její schopnost vcítit se a souznít s námi jí umožňuje jen porozumět naší energii a i příště se v nás lépe vyznat. Ale i taková dovednost se rodí počátečním nasloucháním a zájmem o nás, o vztah.
Naslouchání je jediná část komunikace, kdy se o druhém dozvídáme něco nového. Vlastním mluvením nebo raděním ne. Soulmate ví, že když se trápíme, nepotřebujeme od druhých nutně slyšet správnou odpověď. My ji máme (cítíme) v sobě. Víme, co je pro nás správné a s čím souzníme. Jen někdy nemáme odvahu, pochybujeme o sobě, potřebujeme ujistit, navést, podržet. Naslouchání spřízněné duše nám pomáhá utřídit si myšlenky, uklidit si v hlavě a mít jasno.
Jen s námi být a věnovat nám soustředěnou pozornost. Být přítomni duchem a duší. Už toho řada lidí není schopna. Už zde se spřízněné duše oddělují od těch ostatních.
3. Bere nás takové, jací jsme
Spřízněná duše nutně neradí. I kdyby tak činila s nejlepším úmyslem, ví, že každý jsme jiný. Co je správné pro nás, nemusí být správné pro všechny. I proto dalším darem spřízněné duše je to, že nás nesoudí, ale snaží se nám porozumět, a pokud něco nedokáže pochopit, snaží se to alespoň přijmout jako fakt.
Každý člověk je nejen jiný, ale je vybaven jiným osudem, jinou cestou, jinými výzvami. Nežijeme jeho život do všech detailů, nedošli jsme do tohoto bodu v jeho botách, nevíme, na co si uvnitř sebe troufá a čeho se bojí, o čem nemluví a co ho trápí. I kdybychom ho vedli podle nejlepšího vědomí a svědomí, můžeme ho vést špatně, nesprávným tempem, nesprávnými překážkami. A proto mnohem víc potřebujeme podpořit, motivovat, inspirovat. Přijímat ho takového, jaký je, milovat ho tak, a pokud nám přesto v něčem nevyhovuje, přimět ho ke změně. K té ale musí dojít sám. Uvědomit si, že s takovou změnou mu bude lépe. Musí se sám poprat se svými vnitřními draky, o nichž my nevíme, a v tom čase, který je pro něj správný. Nesmíme ho tlačit podle svého normálna. Mohli bychom mu ublížit anebo ho i ztratit.
Soulmate dokáže milovat člověka i s chybami. Chápat, že každý člověk má svou přidanou hodnotu. A nebude-li svůj, bude nesvůj. Přijímat ho takového, jaký je, ale neznamená nerozvíjet jeho lepší verzi. Právě soulmate může posouvat člověka tak, aby se snažil rozvíjet své přednosti a potírat své nedostatky. Pak se nestane někým jiným, ale postupně se stane nejlepší verzí svého Já.
V knize
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům