„Je jen můj!“ Máte tuhle myšlenku při pohledu na svůj protějšek? Špatně se Vám snáší hlas z minulosti, který vábí Vašeho partnera zpět do předchozího vztahu? Vnímáte ho jako vetřelce, a to i přesto, že po jeho boku stál dřív a mají spolu třeba i děti, rodinu? Odmítáte být pouhý „převozník“?
Nebo jste si vědomě začali vztah se zadaným člověkem v dobré víře, že je či bude volný, ale časem se ukázalo, že ho k minulosti váže více pout a ta ho stahují nazpět?
V knize JáMy spřízněných duší ukazuji různé odstíny potenciální ztráty někoho, koho jste považovali za spřízněnou duši, a metody řešení, jak takovou osobu získat nazpět. Jednu z těch prostých si vysvětlíme také dnes. A to na příkladu Elišky, která mi svěřila tento svůj problém: „Petře, asi mě pokáráte za to, že jsem si začala se ženatým mužem. Ale miluji ho a věřím, že i on mě. Neskočili jsme do vztahu po hlavě. Dlouho jsme si jen psali, až se časem vztah přehoupl do fyzické roviny. Jsme šťastní, rozumíme si i v životních hodnotách. Bohužel, jeho žena na náš tajný vztah přišla a on mi náhle napsal, že lituje, ale chce dát manželství ještě jednu šanci. Nesmím to dopustit. Co mohu dělat pro zamezení jejich návratu? Je možnost, jak ho získat zpátky jen pro sebe?“
Děkuji za všechny, i neortodoxní dotazy, které mi zasíláte. Zodpovídám je postupně v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 nebo v jednotlivých tematických knihách, zaměřených na řešení konkrétních svízelných problémů. Vybrat si podle těžkosti, kterou procházíte, můžete zde.
Proč se zadaní „nevracejí“
Předně, Eliško a vy ostatní, kteří procházíte podobnou bolestnou fází a nazýváte ji pro sebe „on se k ní vrátil“ a „jak ho mohu získat zpět“. Opusťte nebezpečnou iluzi, že jste – v případě Elišky – toho muže měli JEN PRO SEBE a on se VRÁTIL ke své manželce. On emočně NEOPUSTIL svou ženu, tudíž se k ní NEMOHL VRÁTIT. On s ní emočně svým způsobem stále byl. Kdyby ji emočně zcela opustil, byl by nyní již s Vámi. Učme se nazývat věci pravými jmény, i když je to nepohodlné. Pomůže to nalezení řešení.
To, že se s Vámi, Eliško, nejprve slovně, pak i tělesně stýkal, neznamená, že se odpojil od své manželky. K ukončení vztahu musí z hlediska odcházejícího člověka proběhnout DVOJÍ odpojení – fyzické a hlavně emoční, tedy citové. Tento muž nejenže se svou chotí dál fyzicky byl, bydlel, ale jejich pouto bylo nadále emoční. Kdyby tomu tak nebylo, možná by se svou ženou ještě bydlel, ale už jen jako spolubydlící. NEBYLO BY MYSLITELNÉ, aby jejich manželství dal „ještě jednu šanci“. Jejich manželství by trvalo úředně, ale citově by bylo uzavřené, stejně jako minulost.
Jinak řečeno: On by měl JASNO ve své hlavě i srdci, že je VOLNÝ, a v tu chvíli by byl volný pro Vás. Jenže on ve skutečnosti volný nebyl. S Vámi se scházel jen fyzicky, možná se i snažil navázat emocionální pouto, ale to se mu nedařilo a NEMOHLO PODAŘIT proto, že každý můžeme mít na partnerské úrovni JEN JEDNO emocionální pouto. Dokud se nezbaví emocionálního pouta vůči své manželce (nebo ho neupraví například na přátelskou úroveň či racionální vztah dvou rodičů jednoho dítěte), nemůže navázat jiné partnerské pouto ve vztahu k Vám nebo komukoli jinému.
A nyní jsme u samotného jádra problému: Proč doposud neodřízl emocionální pouto vůči své manželce?
Proč se zadaní nezříkají své zadanosti
Kdo četl v knize JáMy spřízněných duší část o dvojplamenech, odpověď zřejmě zná: Nejspíš proto, že s dosavadní partnerkou ještě NEMĚLI a NEMAJÍ všechno dořešené.
Z praxe popíšu typické situace:
- Dva lidé se pohádají. Fajn, ale to ještě není důvod pro rozchod. Budiž, jeden natruc jde na seznamku a pokusí se tam koketovat. Ale pak toho lituje. Negativní emoce přejdou.
- Nebo se hádají pravidelně. Fajn, ale i to se dá spravit. Co je rozbité, to se může zkusit opravit. Pokud oba mají zájem. A to je důležité slovo. Uvědomit si, ŽE mají zájem a PROČ vlastně.
Mnoho lidí chybně vyhodnocuje hádání páru. Domnívají se, že takový pár k sobě nepatří. Že se hádají proto, aby spolu nebyli. Ale k tomu, aby spolu dva lidé nebyli, se nemusejí hádat. Mohou spolu prostě přestat být. Problém je v tom, že pokud se dva lidé hádají, tak jim zjevně POŘÁD z emočního hlediska JEŠTĚ O NĚCO JDE. Objasním to.
Konec vztahu a tedy (psychologicky řečeno) odpojení jednoho partnera, respektive rozpojení dosavadního emočního pouta, nastane pouze tehdy, když ti dva vůči sobě nechovají už vůbec ŽÁDNÉ emoce – když si jsou zcela lhostejní. Jenže to tihle dva evidentně nejsou. Oni jeden vůči druhému stále něco cítí, i kdyby to byl jen nějaký historický dluh.
A teď řeknu něco, co se Vám, Eliško, nebude líbit a zpočátku ani nebudete chápat, proč to říkám: Je DOBŘE, že si dali ještě jednu šanci. Proč?
Protože kdyby si tu „ještě jednu šanci“ nedali a on by neustále měl ve své hlavě ne-lhostejnost, tedy, že si tu „ještě jednu šanci“ měli dát, že nevyzkoušeli úplně všechny alternativy, že jejich vztah mohl přece jen ještě nějak fungovat, NESOUSTŘEDIL BY SE tento muž na vztah s Vámi, NEBYL BY SCHOPEN ho budovat, byl by pořád CITLIVÝ na jakoukoli dávnou vzpomínku i třeba na jakékoli zavolání své manželky.
Z toho plyne: Dokud člověk nemá úplně uzavřenou, to znamená dořešenou minulost, tedy dokud není přesvědčen, že minulost je definitivně mrtvá, tak je pro něj minulost neustále živá a dál se stává součástí jeho přítomnosti. Proto...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům