Už když jsem vstoupil do Space Cafe, bylo slyšet to „štěkání“. Chtěli vyřešit problém mezi sebou, a přitom další vytvářeli.
Byl to pár, který párem vlastně není. Nebyli to spoluhráči, ale protihráči. Jeden hledal na druhém to, co mu vyčíst, a to ne proto, aby se někam konstruktivně posunuli, ale aby destruovali – zničili, přemohli druhého a cítili se jako vítězové. Problém je, že ve vztahu neexistuje jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy buď dva vítězové, anebo dva poražení. A oni vítězové rozhodně nebyli.
Ve své knize Protože objasňuji, jak zvládat toxické vztahy. Pro dvojice tohoto typu mám přezdívku Max a Mína. Vyjadřují jejich niterné pocity a přesvědčení. Max je ten, kdo si myslí, že sám pro druhého dělá maximum. Mína je ta, která si myslí, že sama pro druhého znamená minimum. Zní to jako paradox? Z hlediska psychologie vůbec není.
Vejce, nebo slepice
Oba měli shodné jen to, že shodně ukazovali na druhého a vykřikovali: Ten druhý to kazí. Ten druhý si mě neváží!
Tento Max byl pracant. Práce měl nad hlavou. Potřeboval občas vyslechnout, povzbudit, ocenit.
Tato Mína byla doma. Také dřela. Starala se o domácnost a děti. I ona měla práce nad hlavu. I ona potřebovala občas vyslechnout, povzbudit, ocenit.
Oba ale žili jen ve svém světě. Byli jako malé děti, které si hrají každé na svém písečku. Takové nemohou nikdy postavit společný hrad – nezačnou-li sdílet jeden prostor.
Oba potřebovali vrbu. Rozdíl byl v tom, že Max trávil čas v práci a Mína doma. Že Max měl v práci kolegy a kolegyně, zatímco Mína měla doma jen děti. Max tedy měl uši, které mu ochotně naslouchaly. Mína takovou možnost neměla. A tak Max našel uspokojení – v kolegyni, která mu naslouchala VÍCE než Mína. Tím pojal pocit, že je LEPŠÍ než Mína. A Míně tím zlomil srdce.
V jeho výkladu si však Mína způsobila problém sama. „Nenaslouchala jsi mi!“
Načež ona kontrovala: „Já? To Ty jsi předtím nenaslouchal mě. Víš, kolik práce mám doma?“
„A Ty si myslíš, že já se v práci flákám?“
Byl to nekonečný oboustranně osočující dialog. Psychologie tomu říká egg before chicken. Dva se totiž hádají o to, zda bylo dříve vejce, či slepice. Odkrývají staré vrstvy nedořešených sporů, čímž se chovají podobně jako kapitán a konstruktér Titanicu poté, co loď narazila do ledovce. Přeli se, kdo za to může víc, zatímco se loď plynule potápěla… Tak jako vztah Maxe a Míny.
Narovnat zmuchlaný papír
Svých deset knih jsem věnoval různým odstínům vztahových nebo osobních problémů, které je nutné řešit, a ukazuji jak. První krok je ve všech stejný. A je i logický. Vysvětlím to na příměru k jámě. Chcete-li se dostat z jámy, musíte předně přestat kopat.
Vztah je jako papír. Zmuchláte-li ho, už nikdy nebude jako dřív. Ale to pořád neznamená, že by nemohl být takový jako ještě nikdy předtím.
Ano, minulosti a emocionálních stop ve své emocionální paměti se ani jeden nezbaví. Nicméně to, co zlého si řekli, jim může pomoci a vůbec nevadí, že to nepůjde zapomenout. Alespoň si to budou pamatovat. Nejen to, co řekli, ale také k čemu to vedlo.
Zásadní je uvědomit si, „co vlastně chceme“, potažmo „co vlastně nechceme“. Je možné si to napsat i jako dva sloupce na jeden papír. Rozejít se? Do které poloviny to přiřadit? A shodnou se ti dva vůbec na tom, co chtějí zachránit a co zničit?
Pokud se neshodnou, je po problému. Ve vztahu se totiž nehlasuje. Buď je jednomyslná shoda, anebo neshoda.
A pokud se shodnou, je také po problému. Kde je oboustranná vůle, je i cesta. Pro každého Maxe i každou Mínu.
Tři úkoly pro každého
Protože vánoční setkání jsou v kavárně pro to určené beznadějně vyprodána až do konce roku, vytvořil jsem několik pomůcek, které všichni Maxové a Míny mohou využít ve svém soukromí. Ať jde o Vánoční Speciál, knihu Spolu, knihu 250 zákonů lásky nebo kurz Jak si nastavit osobní hranice. Bez jednoho se ale neobejde ani jedna z těchto pomůcek. Bez komunikace.
Více komunikace a méně domněnek. Více slov používaných ke stavbě mostu a méně k budování zdí mezi lidmi. Více uvědomění, že žabomyší spory nic nemění na postupném krácení života – a že každé slovo může být poslední, jež protějšku řekneme. To vše může do vzájemných rozmluv dostat více lásky a osm klíčů, které popisuji v celém Vánočním Speciálu pro vztahové Stavitele.
Vyříkat si do očí, co ve vztahu chtějí a co ne. Co jeden druhému mohou dát a co ne. Vyjasnit si pásma své bolesti – co nechtějí a proč (cesta k uzavření, ba uzdravení minulosti – viz kurz Jak si nastavit osobní hranice). Už to znamená dát vztahu šanci. A jednou zjistit, že to těžké, čím si právě procházejí, je prověřilo a posílilo. Neboť poznali, že stojí vedle správného člověka. Takového, který má své nedostatky i problémy, ale také potřeby, jež můžeme uspokojit, jakož i schopnosti, které mohou uspokojit pro změnu potřeby naše. Ale musíme oba CHTÍT. Chtít si objasnit i svoje normálna – to, co považujeme za normální my, ale protějšek nemusí. Otevřít se. Dát si prostor. Porozumět si. Anebo alespoň přijmout, že jsme odlišní. To byla cesta lásky i pro tuto dvojici.
A co konkrétního jsem jim doporučil? Pro lepší obrazotvornost to objasním na příměrech:
1. úkol PRO NĚJ: Používej déšť na uhašení ohně
Oba jsem požádal, aby se ve svých vzpomínkách pokusili popsat začátky jejich vztahu. Aby se v myšlenkách vrátili zpět. Tehdy museli mít dobré myšlenky. A dobré myšlenky vytvářejí dobré pocity, které pak ovlivňují přítomné činy a také výsledky. Dobré myšlenky a dobré pocity nemohou vést ke špatným činům a špatné činy nemohou vést ke špatným výsledkům. Jak jednoduché!
Max a Mína se rozpovídali o tom, jací tehdy byli, ale bohužel jací dnes už nejsou. „Nevadí,“ podotkl jsem. „Oba tedy od této chvíle opět dělejte to, co na začátku. Budete-li dělat to, co na začátku vztahu, nikdy nebude konec vztahu. Neboť to, co jste dělali na začátku vztahu, vedlo ve Vašich srdcích přirozeně k pokračování vztahu.“
Maxovi jsem speciálně připomněl, co jejich vzájemnou lásku živilo na začátku. Dobrá slova, ne špatná. Dobré činy, ne špatné. „To dobré, co jsi dělal, Maxi, bylo jako déšť, který vše zavlažuje a oživuje. Naopak to špatné, co přišlo později, bylo jako oheň, který všechno živé spaluje a zabíjí. A tak používej déšť, abys...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům