Četli jste nebo poslouchali článek Co když partner dává ještě jednu šanci předchozímu vztahu?
A jste tím člověkem, kterého partner opustil? Nevíte, kde před blížícími se Vánocemi hledat naději, že by se mohl vrátit, a přitom nechcete žít v iluzích?
Když jsem psal Vánoční Speciál, zaměřoval jsem se na momenty, kvůli kterým se lidé trápí nejvíce ZBYTEČNĚ. V souladu s psychologií, psychoterapií i psychoimunologií jsem popsal metody, jak se zbytečného trápení vyvarovat, a to třeba i tím, že připustíme, že by situace nemusela být tak horká, tak vážná, tak negativní, a stačí k tomu použít statistiku. Statistiku návratů.
To není jen o číslech (kolik procent lidí se vrací do vztahu, který opustili), ale také o důvodech, proč tak činí. Budete-li o tom hlouběji přemýšlet, zjistíte, že „na tom něco je“.
Než tedy odepíšete poslední naději, uvědomte si základní fakt:
Nelze jen tak zapomenout na člověka, který nám dal tolik důvodů si ho pamatovat
Psychologie tomu říká emoční háčky. Účinkují totiž jako rybářské pomůcky, ze kterých se oběť nevysmekne. Ryba, zachycená za háček, může dýchat, ale je již omezená v pohybu. Něco ji drží na udici a nablízku. Tyto srdeční háčky nejsou vidět, ale cítit. Popisuji je i v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, pojednávající o karmě ve vztazích – jakou karmu si konkrétními činy vytváříme.
A pak stačí odejít a zkusit nový vztah. Psychologie mu říká komparativní neboli srovnávací. Nový protějšek totiž pro našeho partnera nevědomě představuje srovnání. Není-li uzavřená minulost a nový protějšek přišel příliš brzy po nás, je zřetelně cítit, co my jsme dělali a on nedělá, a naopak. Co bylo pro nás samozřejmé a pro něj není. Právě tak může vyniknout to, čeho si odcházející partner od začátku nevážil nebo časem přestal vážit. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem to označuji za dar rozlišení. Přichází to totiž bezplatně, jako dar. A pomáhá to odlišit v hlavě dva lidi. Stejně jako minulost (ve které náš partner něco samozřejmě dostával od nás) od přítomnosti (ve které to již od stávajícího protějšku nedostává).
Jinak řečeno: Čím specifičtěji jste se ke svému partnerovi chovali po dobu vašeho vztahu, tím více vyniká tento rozdíl a také Vaše nepřítomnost poté, co je Váš partner s jiným protějškem. Pak jde už jen o to, zda mu to, co jste mu dávali a nyní to již nedostává, schází, anebo se bez toho dokáže obejít. Jinými slovy: jak jste pro něj byli důležití a s Vámi i to, co jste pro něj dělali.
Jaké háčky (z hlediska statistiky) především vedou k opětovnému návratu do vztahu s Vámi?
1. Vaše schopnost partnera zvedat nebo postrkovat, když to nejvíce potřeboval
Na světě jsou čtyři kategorie lidí. Jedni Vám v problémech pomohou, druzí Vás do problémů přivedou, třetí Vás v problémech nechají a čtvrtí Vás v problémech ještě přidusí.
Přitom lidé jsou různí. Pokud jste patřili do první kategorie, není vyloučené, že nový protějšek Vašeho partnera patří do jiné kategorie. A po boku takového protějšku poznává, že pomáhat v nouzi není zdaleka tak samozřejmé, jak mu možná po Vašem boku připadalo.
To je Vaše naděje. Ale také důležitá investice. Právě komparativní vztah, ve kterém si partner uvědomí, co ve Vás měl a jinde mít nemusí, paradoxně posílí váš vzájemný vztah do budoucna. Ano, jednou za jeho odchod a poznání jiné kategorie člověka můžete děkovat. Nebýt tohoto extempore, nemusel by vědět, proč si Vás až tolik vážit.
2. Vaše schopnost jednat s partnerem upřímně
Vaše upřímnost mohla být i důvodem k rozchodu. Říkali jste pravdu, a to ne každý snese. Kdekdo sice chce, abychom k němu byli upřímní, ale většinou jen do chvíle, než opravdu upřímní jsme, a pak mu to začne vadit.
Jenže upřímnost je druhem důvěry. Jste upřímní, protože věříte, že druhý Vaše (často citlivá) slova nezneužije, neobrátí vůči Vám. Upřímnost je součástí emoční intimity ve vztahu. Upřímnost naznačuje, že vztah tvoří bezpečné prostředí, že si dva mohou rovně říct, co si myslí, a tím jeden druhého lépe pochopit. Jen považte: Kolik lidí ve Vašem životě je tak spolehlivých, že jim bez obav můžete svěřit cokoli a víte, že Vám nevrazí kudlu do zad?
A tím objasňuji, jak je upřímnost mezi lidmi vzácná. Stejně jako důvěra. Ba že v kritických momentech života jsou tyto hodnoty nenahraditelné. (Více v knize Cítit rozumem, myslet srdcem.)
Aby partner věděl, na čem ve vztahu je. Aby dostal zpětnou vazbu na chybu, které se dopouští a sám ji nevidí. Aby přestal žít ve sladkých iluzích, lžích, falších a ocitl se v realitě. Opravdu je to samozřejmost? Není. A Váš partner na to potřebuje v komparativním vztahu přijít.
3. Vaše schopnost partnera hýčkat
To, co partnera v komparativním vztahu v každém případě udeří do očí, je změna. Jakákoli. Třeba fyzická – týkající se fyzična, sexu. Jakmile se mu omrzí, přejí ten nový, může mu začít chybět ten předchozí, s Vámi. A může mu chybět hned od začátku. I takové Vaše hýčkání se může v čase připomenout. Ale držme se, prosím, spíše v rovině citu a emočních háčků.
Udivilo by Vás, jak velké procento lidí je opuštěno se syndromem neviditelného člověka. Připadají si jako bezcenní, přitom vztahu dávali své maximum, které mělo nesmírnou hodnotu. Problém je, že jejich partner to neviděl, respektive vidět přestal.
Syndrom neviditelného člověka je důsledkem zvyku nebo stereotypu. Pokud nějaké, byť úžasné chování probíhá dennodenně příliš dlouhou dobu, v očích druhého...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům