Proč tolik bolí odchod nespolehlivého partnera

Máte po rozchodu pocit ZTRÁTY – že jste ZTRATILI člověka, který Vám přitom ve vztahu způsoboval bolest?

Slyšeli jste nebo četli mou tezi, že „když Vás opustí ten, kdo Vám lhal, kdo Vás podváděl nebo kdo si Vás nevážil, tak to není „ztráta“? Že „ztrátou“ je naopak přijít o člověka, který Vám ve vztahu věřil, který Vás miloval, na kterého bylo spolehnutí, který bez Vás nemohl být? Vy to racionálně i víte, že byste neměli oplakávat „ztrátu“, ale přece to emocionálně tak cítíte – že jste teď o samotě o něco víc, než když jste byli vedle toho „mizery“ nebo té „mrchy“? Jak je možné, že s rozchodem nepřišla úleva, ale někdy ještě větší bolest?

Pokud je tohle i Váš zmatečný pocit, pak jste možná jako Mirek, který mi napsal: „Petře, moje žena se zamilovala do jiného a odešla k němu. Byl jsem v první chvíli plný hněvu, přesvědčený, že ji už nikdy nebudu chtít vidět. Ale teď, po svátcích, cítím, že mi strašně chybí, bolí mě to. Jak to, když přece takového člověka, na kterého není spolehnutí, nechci a nepotřebuji?”

Odpověď je jednoduchá: Musíte víc porozumět tomu, co se děje po rozchodu v lidském mozku. Teprve pak můžete efektivně začít nový život. Já jsem tomu věnoval celou novou knihu ZNOVUZROZENÍ. Všechno o ní najdete zde.

1. problém mozku: Averze ke ztrátě

Za všechno může minulost. To, jak jsme byli vychováváni. I v jakém přesvědčení dnes vychováváme své děti. Protože je učíme TOMU, čemu nás učili naši rodiče. A učíme je TOMU podvědomě i proto, že víme, že TO funguje. Tou výchovnou metodou je strach ze ztráty.

Když Vás dítě zlobí, víte, že stačí vejít do jeho pokojíčku a odebrat mu kteroukoli hračku. Není podstatné, jestli si s danou hračkou poslední dobou hraje, anebo ne. Můžete říct dítěti: „S touhle hračkou si dlouho nehraješ, tak já ji vyhodím“, a možná spustíte obrovský pláč dítěte. Proč, když doteď pro Vaše dítě ta hračka víceméně neexistovala, mělo ji zastrčenou někde ve skříni nebo pod postelí? Proč mu vadí o ni najednou přijít?

Nevíte? Tak si všimněte, jak se sami cítíte, když se s někým, na kom Vám záleží, hádáte. Sledujte ty pocity, jak se u Vás mění. Máte-li dítě, které zlobí, které Vás něčím naštvalo, zpočátku byste ho snad roztrhli, ale pak Vás ta roztržka trápí. Když budete mít dvě děti a jedno Vás rozčiluje, zatímco druhé je hodné, tak psychologickým paradoxem je fakt, že to zlobivé dítě budete mít svým způsobem „raději“, budete ho mít mnohem více ve své hlavě, budete na něj více myslet, více o něm přemýšlet, z pohledu soustředění pro Vás bude důležitější, zaměříte na něj svou pozornost – nebudete chtít o něj přijít.

Budete mít sklon s ním více mluvit, více se kvůli němu vztekat, směřovat k němu více energie. Bude Vás bolet, jak se chová. A ta bolest přehluší radost, kterou byste měli mít z hodného dítěte.